Vybaluju si své věci do skříně. Budu tu docela nadlouho. Asi na čtvrt roku. Takže si to vybalim než abych to celou dobu měla v kufru. Slyším lehké pootevření dveří. Otočím se směrem k těm dveřím a vidím jak se o futra opírá Patrik a pozoruje mě. Naoplátku pozoruju zas já jeho. Nevím co říct, nevím jak začít.
"Rád tě vidím Taro" řekne z pololehkým usměvem.
"Já tebe taky" řeknu mu. Dál nevím. Nemám tušení jak rozvést konverzaci sním potom co chtěl abych na něj zapoměla. Potom co mě seřval na letišti až jsem z toho měla slzy v očích.
"Já se ti omlouvám, za všechno" povzdychne si.
"Není moc pozdě na omluvu?" Zkřížím ruce na prsou.
"Jo je a já se ti za to opět omlouvám, chtěl jsem na všechno zapomenout, protože to bylo celý hrozně komplikovaný." Kouká se mi přímo do očí, jak kdyby mi viděl do duše.
" To neznamená že potom co přijedu do Čech se mi tu začneš omlouvat. Posral si to, teď po mě chceš abych přijala tvojí omluvu? Potom co si mě seřval na tom letišti?" Řeknu vážně, miluju ho ale musím hrát nedostupnou. Až moc rychle bych se mu opět oddala a pak bych byla opět ve sračkách.
"Ne to po tobě nechci. Jen tě furt miluju a chci být stebou. Snažil jsem se zapomenout, ale nejde to." Prozradí mi jeho malé tajemství. Jasně že mu chci skočit kolem krku a zlíbat ho, ale nejde to. Je to celé až moc komplikované.
"Nech to být Patriku. Nikdy to nebude stejné jako dřív" řeknu a zírám na jeho obličej. Chci vidět jak tuto větu snese. Chci vidět jak se bude cítit. Chci ho ale zároveň chci aby se trápil stejně jako já potom co mi řekl ať zapomenu na všechno..
..........
Další kapitolkaa. Taková o ničem ale lepší něco než nic. 40!! kapitola guys
-Vikaa👐
