The Mafias Princess- Český překlad

Tři

~Sofia~

„Slečno Novikovová? Jste připravena? Pan Agosti dorazil," řekla Jane z druhé strany dveří mé ložnice. Při jejích slovech se mi zatajil dech.

Už se mi z celé situace dělalo nevolno. Bude se mnou v autě i pan Agosti?

Párkrát jsem se zhluboka nadechla. Popadla jsem tašku a chystala se otevřít dveře, ale ztuhla jsem, když jsem si uvědomila, že jsem zapomněla prsten.

„Sakra," zašeptala jsem si pro sebe. Rychle jsem vyndala krabičku a uložila ji do tašky.

"Už jdu," řekla jsem, otevřela dveře a málem jsem vrazila do Jane, která na mě trpělivě čekala.

„Ach bože, potřebujete nový obvaz na ránu, krev je všude. Rychle vám to převážu, než odejdete." Jane zalapala po dechu, očistila mi tvář a dala na ní úplně nový růžový obvaz.

„Děkuji Jane. Budeš mi chybět," řekla jsem. Oči se mi zalily slzami. Ona jediná se o mě opravdu starala a teď nebudu mít nikoho.

Nechala jsem se od Jane pevně obejmout. Rychle jsem seběhla po schodech s taškou. Vlasy jsem měla stažené do vysokého culíku a na sobě jsem měla modré džíny s černým tričkem, které mi bylo příliš velké.

„Ani se neobtěžoval přijít dovnitř, aby tě pozdravil." Moje máma se uchechtla a prohlížela si mě od hlavy k patě.

„Pozor, tati, ona se prostě promění v jeho malou děvku, jak ji všichni známe," zamumlala Anastasie a věnovala mi pohled plný nenávisti. Snažila jsem se ignorovat všechny jejich poznámky a prostě jsem šla ke dveřím. Otevřela jsem je a našla draze vypadající černé auto zaparkované před domem.

Zaváhala jsem, měla jsem strach jít dál.

„Slečno Novikovová, dovolte mi, abych vám vzal tašku," řekl starší muž s širokým úsměvem a natáhl ke mě ruku.

Pomalu jsem přikývla s malým úsměvem a předala mu tašku, zatímco mě vzal za ruku a vedl mě dolů k autu.

Byl opravdu uvnitř? Musím celou cestu sedět vedle toho muže?

Srdce se mi rozbušilo strachem, když mi ten starší muž otevřel zadní dveře. Zamrzla jsem na místě, když jsem viděla pana Agostiho, jak sedí v autě, oblečený v bílé košili a černých kalhotách, a jeho pozornost je zaměřena na telefon.

Vlasy měl trochu rozcuchané a obličej hladce oholený, tetování za uchem teď bylo lépe vidět.

„Budeš tam stát celý den?" řekl hlubokým hlasem. Oči měl stále upřené na telefonu.

„N..ne," zamumlala jsem tiše. Nasedla jsem do auta a zabořila se do kožené sedačky.

Dokonce i pěkně voněl.

Pokusila jsem se přesunout na nejvzdálenější místo, ale sedadla byla strašně blízko u sebe. Měla jsem sucho v krku a byla jsem najednou dehydratovaná. Ucítila jsem na sobě jeho tvrdý pohled.

Snažila jsem se ho ignorovat. Raději jsem se dívala z okna a přála si, aby jízda co nejdříve skončila.

„Kde je prsten?" zamumlal po několika minutách ticha. Moje oči se rozšířily, když jsem si to uvědomila. Snažila jsem se vymyslet odpověď, aniž by to znělo hloupě.

„Já...zapomněla jsem si ho nasadit. Mám ho v tašce," řekla jsem. Podívala jsem se na svůj klín a kousla se do rtu. Byla jsem v průšvihu?

„Přitahuje tě to okno?" řekl pan Agosti a z hlasu mu kapala podrážděnost. Teprve teď jsem si uvědomila, jak blízko jsem se k němu přimáčkla.