The Mafias Princess- Český překlad

Dvanáct

Sofie

Zmateně jsem svraštila obočí. ,,Co tím myslíš?" zeptala jsem se a cítila, jak mi červenají tváře. Přiblížil se ke mně, chytil mě za paži a přitáhl si mě k hrudi.

,,Chceš to jít zjistit?" zamumlal mi hlubokým hlasem do ucha. Otřásla jsem se. Srdce zrychlilo svou funkci.

Jeho oči mi propalovaly díru do hlavu. Polkla jsem knedlík v krku. 

,,Já...nevím, co tím myslíš," řekla jsem, odstrčila ho od sebe a vrátila se zpátky k žíněnce, kde Matteo zrovna povzbuzoval dva chlapíky, kteří se prali.

Nemohu padnout do jeho pasti. Nemůžu.

Zkřížila jsem ruce na hrudi. Rozhodla jsem se, že je to příliš brutální na to, abych to zvládla.

,,Myslím, že už půjdu," zamumlala jsem směrem k Matteovi. Podíval se na mě jako na blázna.

,,Ještě jsi neviděla to nejlepší, tvůj snoubenec je na řadě!" řekl Matteo. Jakmile jsem se otočila zpět, Connorova pěst přistála na mužské tváři. Od všech mužů v místnosti se ozval jásot.

Mé oči se rozšířily, když jsem spatřila Connorovi oči tmavé a hladové, skoro jako by si to užíval. Connor stál nad ním, jeho tvář byla téměř celá od krve.

Všichni v místnosti přestala s tím, co dělali, a pozorně sledovali  boj.

,,On...on ho zabije!" zaječela jsem a chystala se hodit po Connorovi kámen nebo tak něco, ale Matteo mě zadržel.

„Nezabije, Connor by nezabil žádného ze svých mužů bez dobrého důvodu," řekl Matteo. S hrůzou jsem ho sledovala, když se konečně zastavil. Muž si otíral krev z tváře, zatímco ostatní muži jásali, když Connor vyhrál soubj.

Co je to za místo? 

„Tady jsem skončila," řekla jsem a rychle se otočila. Nemyslela jsem si, že v téhle zvířecí jeskyni vydržím déle. Z pohledu na krev se mi točila hlava. I když jsem to nebyla já, kdo bojoval. 

„Sofie, vrať se sem." Slyšela jsem ho říkat své jméno. Z jeho hlubokého hlasu mi běhal mráz po těle. 

„Cože?" otočila jsem se. Zapínal si na košili dolní knoflíky. Horní část se mu rozhrnula, když si rukou prohrábl vlasy a vydal se ke mně. 

„Kde je služebná? Co jsem ti říkal o tom, že nemáš chodit sama?"

„Kolik mi je? 5?" řekla jsem, naštvaná na jeho stupidní pravidla. 

„V poslední době jsi přiliš drzá," řekl se zaťatou pěstí. Chytil mě za paži a táhl mě za sebou ven z místnosti. Zalapala jsem po dechu z té náhlé akce. 

„Co si myslíš, že děláš-" začala jsem, když jsme šli po chodbě. Přerušil mě tím, že mě jednou rukou strčil do nějaké tmavé úklidové místnosti. Praštil mnou o zeď. Vzhlédla jsem k němu a těžce oddechovala. 

Jeho tělo bylo přímo proti mému. Lapala jsem po dechu. Cítila jsem, jak mě rukou chytil zezadu za krk. Zatlačil mě blíž k jeho tváři, naše rty se téměř dotkly.

„Ještě jednou se mnou takhle budeš mluvit, a už žádná varování nebudou, rozumíš?" Pomalu jsem přikývla. Z nějakého důvodu jsem chtěla, aby s víc přiblížil. 

Co se to se mnou děje? 

Jeho oči na mě shlížely. Srdce mi téméř vybouchlo, když jeho pohled sjel k mým rtům. 

„Conno-" začala jsem, ale jeho rty se náhle přimkly k mým. Lapala jsem po dechu. Náhle mě zvedl, což způsobilo, že jsem omotal  nohy kolem jeho pasu. 

Z mých úst vyšel zvuk, který jsem nikdy předtím neslyšela. Jeho jazyk náhle vstoupil do mých rtů. Cítila jsem vlnu tepla, která mi projela celým tělem, když mě chytil zespodu za zadek. 

„Cazzo," zamumlal a odtáhl se ode mě. Najednou jsem si uvědomila, proč přestal. Cítila jsem něco tvrdého proti mému břichu. Podívala jsem se dolů a rychle zpět, když mi došlo, co to je.(do prdele) 

Vzdálil se ode mě. Stála jsem tam v rozpacích z toho, co se právě stalo. Zmateně jsem sledovala, jak posílal zprávu přes svůj telefon. Ani nepřiznal, co se právě stalo.

Chystala jsem se něco říct, ale otevřely se dveře a dovnitř vstoupila jedna z malých blonďatých služek. Usmála se na Connora, a v tu chvíli mi došlo, co se děje.

„Volal jsi mě," zavrněla a sjela rukama po Connorově hrudi. 

Cítila jsem, jako bych měla kámen v krku. Vzhlédla jsem ke Connorovi. Mé oči se naplnily slzami při scéně přede mnou.

Chtěla jsem něco říct, chtěla jsem křičet, ale nedokázala jsem ze sebe vypravit ani slovo. Co jsem si vůbec myslela? Můj táta mi řekl, že se to stane, nakonec nejsem nic. 

Rychle jsem otevřela dveře. Po tvářích mi stékaly slzy, když jsem zaslechla, jak si sundavá pásek. Zabouchla jsem a odešla. 

„Hej, proč jsi odešla? Jsi v pořádku? Ublížil ti někdo?" ptal se Matteo. Běžel přede mnou, aby mi zabránil v odchodu. 

Zavrtěla jsem hlavou a snažila se odejít, ale on mě chytil za ruce a díval se do mých uslzených očí. „Chceš, abych šel pro Connora? Udělal někdo něco?" zeptal se. Uchechtla jsem se. 

„Chceš jít pro Connora? Co udělá? Jediná věc, na kterou je dobrý, je použít svoje péro na každého, koho může," ušklíbla jsem se. Matteo se na mě s uvědoměním podíval.

„To jsem si myslela," řekla jsem a rychle odešla. Utírala jsem si slzy a šla ke své vlastní vězeňské cele.

Otevřela jsem dveře a ztuhla, když jsem viděla stovky nákupních tašek z drahých obchodů a rozložené krabice bot. 

Skříň byla plná oblečení v různých barvách a stylech. Zasmála jsem se a zabouchla dveře od skříně. 

Mohla bych to dát služebným, které šuká, protože já bych nic z toho nenosila. 

Najednou jsem uslyšela hrom přicházející zvenčí. Trhla jsem sebou. Venku začalo pršet. Přešla jsem k oknu a zavřela ho, než se voda dostane dovnitř. 

Hřmění je stále hlasitější a hlasitější. Snažila jsem se ho ignorovat a jít spát. Zacpala jsem si uši, když se znovu ozval hrom. Pevně jsem zavřela oči a objala polštář na druhé straně postele.

Světla náhle zhasla. Z očí mi unikly další teplé slzy. Nikdy jsem se bouřky nebála, dokud mě táta za trest nedonutil stát během nich venku celou noc.

Jediné, co jsem si pamatovala, bylo vrčení oblohy. Myslela jsem si, že mě bouře celou pohltí a nikdo mě nezachrání, i kdybych volala o pomoc.

Obklopila mě temnota. Objala jsem polštář pevněji a představovala si, že je to někdo, s kým se můžu cítit v bezpečí.