„Co..co jsi-"
„Chceš, abych všem těm lidem ukázal, komu patříš?" řekl hlubokým hlasem, v očích měl temný výraz, když se díval dolů na mé rty a pak se přesunul zpět k mým očím.
Cítila jsem, jak mi v jeho blízkosti začíná šíleně rychle bít srdce, vůně...
Po interakci mezi Matteem jsem Connora zbytek dne neviděla. Jako by se mi snažil vyhýbat.
Prostě jsem to nechápala, tu noc byl tak milý, tak jiný, ale teď byl zpátky ve svém chladném já. Byl vždycky tak bipolární?
„Slečno, je čas na večeři, pan Agosti a jeho přátelé jedí v hlavní jídelně, chtěla by jste se k nim připojit nebo byste si přála, aby vám večeři přinesli?" zeptala se Allison, když držela hromadu čerstvě vypraných ručníků.
Připojit se ke Connorovi a jeho přátelům na večeři? Opravdu jsem s Connorem pár dní nemluvila, zlobil by se, když by mě tam neviděl?
Počkej, proč mě to vůbec zajímá?
„Nejsem si jistá, Allison, on mě ani nepozval. Navíc nechci zasahovat," zamumlala jsem a hrála si s lemem trička.
„Ach, proto nechcete jít?" Allison se zachichotala a já pomalu přikývla hlavou, zmatená, proč se směje. Řekla jsem něco divného?
„Pan Agosti byl ten, kdo mě požádal, abych vám řekla, jestli chcete jít na večeři," Allison se usmála.
Zeptal se, jestli s ním chci jíst večeři? To bylo nové...
„Já...tak s nimi půjdu na večeři," řekla jsem váhavě a Allisoniny oči jiskřily, když její tvář pokryl široký úsměv.
„Musíme vás obléknout, slečno, aby byl pan Agosti zmatený!" mrkla.
„Pokud se oblékám, je to pro mě, ne pro něj," povzdechla jsem si a podívala se na dvě nejlepší možnosti, které mi Allison navrhla. Rozhodla jsem se, že si nechám oblečení, které mi Connor před chvíli koupil, když všechno skončilo jen nedorozuměním s Elizabeth.
První top byl základní černý dlouhý rukáv a druhý byl bílý dlouhý rukáv s hlubokým výstřihem. „Buďme upřímní, bude po vás slintat v té bílé," Allison se zachichotala a já úplně odporovala všemu, co jsem řekla ani ne před minutou, když jsem se vzdala a vzala si bílý top a spojila ho s modrými džínami a zlatým náhrdelníkem se zlatými obroučkami.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bylo to příliš? Co kdyby si myslel, že se příliš snažím...
Allison mi volně natočila tmavé vlasy a nanesla na mě řasenku, tvářenku a lesk na rty. Než jsem odešla, nasadila jsem si bílé tenisky a nastříkala parfém.
„Možná to byl špatný nápad," řekla jsem Allison, když jsem slyšela všechny muže mluvit mezi sebou italsky, když jsme se blížily k velké jídelně. Neuměla jsem ani slovo italsky, bylo by trapné být jediným, kdo nerozumí.
„Jsem si jistá, že pan Agosti vás rád uvidí, podívejte se, jak jste nádherná!" řekla Allison a já se tiše usmála, ale pořád jsem byla nervozní.
Dostaly jsme se ke dveřím a já okamžitě litovala každého rozhodnutí, které jsem udělala. To bylo hloupé, proč jsem se tak oblékla? Co to do mě vjelo?
Chystala jsem se úplně otočit a odejít, dokud mi majordomus neotevřel dveře se širokým úsměvem na tváři.
Skvělý.
Jakmile se dveře otevřely, stůl ztichl a já jsem byla přivítáná se všemi jejich pohledy upřenými na můj, v žaludku se mi usadil nervozní pocit. U stolu sedělo nejméně 10 mužů, jedním z nich byl Matteo. Mohla jsem jen doufat, že nepřinesl tu pitomou knihu a neuvede mě znovu do rozpaků.
„Sofie, vítej," Matteo se ušklíbl a v očích se mu objevil záblesk pobavení. Věděl, že jsem nervozní a nezlepšil situaci. Usmála jsem se na něj, ale nemělo to stejný význam jako obvykle.
Cítila jsem se špatně, ale už jsem se omluvila, nevěděla jsem, co jiného dělat.
Všichni muži odvrátili zrak, když si Connor odkašlal a všichni se vrátili ke svým rozhovorům. Mé oči se spojily s jeho a šla jsem ke stolu, jeho oči byly tmavé, když si mě prohlížel nahoru a dolů.
„Sedni," řekl a ukázal na místo vedle sebe. I když jsem na něj chtěla vykulit oči, chtěla jsem se dnes večer vyhnout dalším rozpakům, takže jsem pomalu přikývla.
Už jsem se chystala chystala sednout do křesla, když mě Connor náhle stáhl dolů, abych si sedla na jeho klín, s rukou omotanou kolem mého pasu. Jeho prsty zanechávaly pálivou stopu na mé holé kůži, kam můj crop top nedosahoval.
Cítila jsem, jak mi okamžitě zrudly tváře, Connor se pobaveně usmál, když se na mě podíval. Zírala jsem na něj a snažila s vystoupit, ale on mě pevně sevřel.
Tolik k tomu, abych se nenechala zahanbit.
Jaký skvělý první dojem.
„Ale no tak, ne před mým salátem," muž zasténal a zakryl rukama misku salátu. Měl spíše americký přízvuk, vlasy tmavě hnědé a oči jasně zelené.
„Ach, drž hubu Alexi, stejně to není tak, že bys to chtěl sníst," žertoval jiný muž, vzal si salát a přenesl ho na svůj talíř. Stůl propukl v smích a já jsem se usmála na Alexe, který stále držel v ruce vidličku, se kterou se chystal sníst svůj salát, s otráveným výrazem ve tváři.
„Moc vtipné," zabručel. Pobaveně jsem sledovala a snažila se vidět každého, kdo byl u stolu. Všichni muži vypadali, že by vás mohli zabít během několika sekund, ale jejich zářivé úsměvy a hluboký smích ukazovaly pravý opak.
Mé oči přistály na Matteovi, který se na mě díval šibalským pohledem celých 5 minut, co jsem tu byla. Zírala jsem na něj a zavrtěla hlavou, abych mu naznačila, aby neřekl jediné slovo.
Jen se nevinně usmál a pokrčil rameny. Byla jsem v pokušení hodit po něm kus kukuřice, ale ztuhla jsem, když se Connorova ruka přesunula od mého pasu k horní části stehna.
Podívala jsem se na něj, jen abych viděla, že už na mě vzhlíží. „La mia bella principessa," zamumlal a hrál si se snubním prstenem na mém prstu. (Moje krásná princezno)
„Co to znamená?" ptala jsem se a dívala se na něj se svraštěným obořím. Neodpověděl a místo toho mi přidržel vidličku s kouskem steaku u úst.
„Nic důležitého," řekl a já protočila očima, vzala vidličku a snědla steak.
Connorovi začal zvonit telefon a já využila šance uniknout ze své pozice na jeho klíně a přesunula se na židli vedle jeho.
Všimla jsem si jeho spalujícího pohledu na mém, když mluvil po telefonu, ale já to ignorovala a soustředila se na konverzaci. Muž, jehož jméno jsem zaslechla Vincenzo, velmi vášnivě vyprávěl příběh o tom, jak minulý týden porazil Mattea v boji.
To byla ta nejživější jídelna, kterou jsem v tomto domě viděla. Obvykle jsem jedla sama, v tichosti.
Omluvila jsem se, protože jsem potřebovala na toaletu. Šla jsem po prázdných chodbách. Sem tam byly nějaké služebné, ale jinak bylo docela ticho.
Rychle jsem skončila v koupelně a otevřela dveře, když přede mnou stála Connorova vysoká postava.
„Vyděsil jsi mě," vydechla jsem, chystala se projít kolem něj, ale jeho prsty se obtočil kolem mého opasku a přitáhl si mě zpátky k jeho hrudi.
Podívala jsem se na něj, ztěžka jsem oddechovala. Jeho oči putovaly po mé tváři k mým rtům a já cítila, jak mi na naši vzdálenost šíleně tluče srdce.
„Sakra, chyběla jsi mi," zamumlal a posunul mi kousek mých vlasů za ucho, když mi pátral po tváři.
