The Mafias Princess- Český překlad

Devět

Connor

,,Kde to jsem?! Víš kdo kurva jsem?!" Křičel ten hajzl Jonis. V jeho třesoucím se hlase byl tak jasně patrný strach. Chtěl jsem odchytit Sofii poté, co utekla, protože jsem s ní ještě neskončil, ale rozhodl jsem se, že jeho ukončím jako prvního.

V místnosti byla tma, přesně jak jsem chtěl. Naklonil jsem hlavu na stranu a přejel špičkou zbraně po jeho tváři. Zastavil jsem ji přímo mezi jeho očima.

Zatlačil jsem chladnou ocel hlouběji do jeho kůže. Otřásl se. Zajistil jsem zbraň, když pevně zavřel oči.

,,Prosím...prosím, nedělej to, co jsem udělal...můžu ti zaplatit!" zašeptal. Pot mu stékal po bledém čele.

S povzdechem jsem odhodil pistoli na podlahu. V jeho očích se objevil záblesk naděje, když jsem se otočil dozadu. Uvolnil jsem svou zasranou kravatu a otočil se zpět. Pobaveně jsem sledoval, v jakém stavu se ten chlap nacházel. Vrátil jsem se k němu a zasadil mu tvrdou ránu přímo do obličeje, následovanou několika dalšími. 

Nemohl jsem to přejít, když měl tu drzost přede mnou mluvit o Sofii.

Mé údery byly ještě tvrdší, když mou hlavou prolétly myšlenky na ostatní muže, kteří o ní takhle mluví. Jeho židle spadla na zem. Stál jsem nad ním, neobtěžoval jsem se si otřít krev z rukou.

Matteo mi hodil kovou tyč. Chytil jsem ji aniž bych se na ní podíval. Rukou jsem si prohrábl vlasy a přiblížil se k jeho třesoucímu se tělu.

,,Kdo sakra jsi! Proč to děláš, prosím nedělej to!" křičel. Udeřil jsem ho studeným kovem přímo do hrudi. Suše zakašlal, jak mu ze zasraných úst kapala krev.

,,Máš štěstí, že jsem to neudělal přede všemi." Zamračil jsem se, popadl ho za límec a hodil ho zpátky na židli.

Obličej starého muže byl celý zkrvavený a zbitý. Jeho oči napůl zavřené se rozšířily, když poznal můj hlas.

,,P...pan Agost-"

,,Pane Jonisi, vy víte nejlíp ze všech, že si se mnou nemáte hrát, že?"

Rychle zakýval hlavou, ani nebyl schopen odpovědět. Ubohé.

,,Tak proč proč jste to sakra řekl o mé ženě, přímo mě do očí?" řekl jsem a sledoval jeho krvavé tělo zmrzlé strachem.

Sledoval jsem, jak se snažil mluvit, ale vykašlával jen další krev. Zvedl jsem svou zbraň a namířil ji zpět na jeho hlavu. Místností se ozval výstřel.

,,Ukliďte to," zamumlal jsem, když jsem vrátil pistoli zpět do pouzdra na kalhotách.

Služebná přikývla. Vyšel jsem ze dveří a zamířil do toho, co před Sofií bývalo mojí soukromou ložnicí.

Opravdu si myslela, že mi může tak snadno utéct.

Bez zaklepání jsem otevřel dveře. Stál jsem v nich s rukou stále na klice, když jsem ji viděl vycházet ze sprchy, její tělo zakrýval jen tenký ručník.

Nevědomky jsem si ji prohlížel od hlavy k patě. Nemohl jsem popřít její krásu. 

Odkašlal jsem si, abych upoutal její pozornost ve chvíli, kdy si chtěla sundat ručník. Sledoval jsem, jak se její hlava otáčí, rty pootevřené, když si všimla mé přítomnosti.

,,Co...co to děláš," zašeptala, když jsem šel směrem k ní. Její velké hnědé oči na mě vzhlédly. Couvala zpátky až narazila do zdi. 

Sledoval jsem, jak zalapala po dechu, když její tělo narazilo na zeď. Na tváři se mi objevil úšklebek. Byla nepořádná, ale z nějakého důvodu mě to bavilo.

Moje ruka se přesunula směrem k její tváři, palcem jsem jí přejel po jizvě.

Její tělo se pří mém doteku napnulo, zadívala se na mou ruku a pak zpět do mých očí.

,,Teď nemůžeš utéct, že ne, principesso?zamumlal jsem. Zadívala jsem se dolů na její tělo, které malý ručník sotva zakrýval. 

,,Neměl bys být gentleman a nechat mě se alespoň obléknout?" řekla nervózně. Snažila se vyhnout očnímu kontaktu.

,,Já? Gentleman?" zeptal jsem se a pobaveně se na ní zadíval. Pevně držela ručník na svém těle.

Přiblížil jsem rty k jejím, cítil jsem její roztřesený dech. Ušklíbl jsem se a jednu ruku ji položil na tvář.

,,Myslím, že jsi mě špatně pochopila, principesso, nejsem gentleman," zamumlal jsem a naklonil se blíž, ale než se mé rty stihly přiblížit, Sofie se náhle přikrčila a odběhla do mého šatníku.

,,To...to nemůžeš!" křičela z druhé strany dveří. Povzdechl jsem si a přišel blíž.

,,Nemůžu co?" řekl jsem a dělal, jako by se nic nestalo.

,,J...jen mě nech se převléknout, ano?" řekla tiše.

,,A jak to uděláš? Žádné tvé oblečení tam není."

Poté, co jsem to dořekl, bylo na druhé straně ticho, dokud jsem neuslyšel šourání.

Dveře se otevřely a Sofie vyšla ven v mé košili aniž by se na mě podívala. Rychle přešla ke své zásuvce, vyndala si spodní prádlo, schovala ho v náručí a běžela do koupelny.

Když vešla dovnitř, její obličej byl červený jako rajče. Pobaveně jsem ji sledoval. Nikdy jsem nikomu nedovolil nosit moje oblečení, ale na ní se mi mé triko z nějakého důvodu líbilo.

Najednou mi zazvonil telefon. Otráveně jsem zabručel a zvedl ho.

,,Anastasia Novikovová čeká ve tvé kanceláři, požádala...no spíš naštvaně přikázala, abych ti zavolal," povzdechl si Matteo.

Co kurva chce?

,,Hned budu dole," zamumlal jsem a zavěsil. Frustrovaně jsem si prohrábl vlasy.