MAGIC IN THE AIR

CHAPTER 26

Vzbudilo mě vyzvánění mého telefonu. Pomalu jsem otevřela oči a natáhla se pro telefon k nočnímu stolku. Ani jsem se nepodívala na jméno a hned jsem to zvedla.

„ Halo?" Zeptala jsem se ospalým hlasem.

„ Čau Maddie. Vzbudil jsem tě?" to byl Lucas.

„ Vlastně jo. Uhm kde jsi vzal mí číslo?" zeptala jsem se ho.

„ Rapha mi ho dal. Mám otázku." řekl mi do telefonu. Já se zmateně podívala na Pedriho který se taky teď vzbudil. On jen pokrčil rameny.

„ Povídej." vyzvala jsem ho k mluvení.

„ Dneska hrajeme zápas proti Korei a zajímalo by mě jestli se nechceš jít podívat." řekl mi.

„ Jasně,ale musíte mi s klukama zařídit VIP místa." odpověděla jsem mu a slyšela jsem jak se uchechtl.

„ Samozřejmě. Zeptej se i Gaviho a Pedriho jestli nechtějí jít." tohle Pedri slyšel tak si vzal ode mě telefon a dal ten hovor nahlas.

„ Čau Lucasi, hele moc rád bych přišel, ale dneska máme celý den trénink. Sorry." řekl mu Pedri.

„ V pohodě. Užijte si trénink."

„ Díky ať vám vyjde zápas." řekl mu Pedri a dal telefon zpátky mně.

„ No tak já přijdu. Pak mi pošli čas prosím a budu tam." řekla jsem mu

„ Dobře, hele už musím jít tak se měj."

„ Ty taky Luku." tipla jsem to a podívala se na Pedriho. „ Dobré ráno." řekla jsem mu a on se na mě usmál a vtiskl mi polibek na čelo.

„ Dobrý." pozdravil mě zpátky a pomalu se zvedal. „ Musím jít na trénink takže se budeš muset nějak zabavit." řekl mi a šel ke dveřím.

„ Tak si to užij." řekla jsem mu a on se na mě naposledy usmál a pak odešel.  Já jsem se zvedla a šla jsem do koupelny. Udělala jsem si ranní hygienu a převlíkla se. Po asi deseti minutách jsem šla na snídani kde jsem se potkala se Summer.

„ Čau." pozdravila jsem ji a sedla jsem si vedle ní. „ Kde je Sarah a Xavi?" zeptala jsem se .

„ Jeli do centra na nějaký výlet nevím." odpověděla mi. „ Co máš dnes v plánu?" zeptala se mě.

„ No jít na zápas. Volal mi Lucas jestli bych nechtěla jít na zápas. Neymar už hraje taky." řekla jsem jí a ona se usmála.

„ No jestli ses mě chtěla zeptat jestli bych šla s tebou tak tě musím zklamat." řekla mi a já udělala smutnej obličej. „ Mám trénink a víš že tak za týden máme to čtyř finále a jestli tam pořád nebudeš tak musíme hodně máknout." dodala a já chápavě kývla.

* * *

Už byl večer a já teď přišla na stadion. Lidi na mě začali pokřikovat že chtějí autogram a fotku,ale já je ignorovala.  Když jsem přišla k VIP místům tak jsem se podívala okolo sebe. Vedle VIP sekce jsem si všimla dost povědomích tváří.

„ Oh sakra." Rychle jsem se otočila protože si mě moje máma všimla taky. Doufala jsem že mě přehlídla nebo něco,ale dost jsem se mýlila.

„ Maddison?" zeptala se moje matka. Já se poraženecky na ně otočila a nasadila svůj falešný úsměv.

„ Ahoj matko." Pozdravila jsem ji. Chtěla mi ještě něco říct,ale naštěstí začal zápas. Hned v 7. minutě dal Vini Jr. gól. Začala jsem tleskat a všichni brazilští fanoušci taky.

V 13. minutě měl Neymar penaltu a trefil se. S klukama šli ke konci hřišti kde byla VIP sekce a začala tancovat. Já se jen zasmála což jim taky vykouzlilo úsměv na tváři.

Pak byli ještě dva góly které patřilo Richiemu a Lucasovi. Lucas zase začal tancovat a Neymar se k němu přidal. Nastal poločas a kluci šli do šaten a moji rodiče na mě zase začali mluvit.

„ Maddison pojďme si o tom promluvit." řekl můj otec. Já jen kývla a všichni tři jsme se vydali na chodbu kde byl větší klid. Naštvaně jsem se na ně otočila a oni mi svůj výraz opětovali.

„ Co chcete?" zeptala jsem se jich.

„ Zajímá nás proč seš na nás naštvaná. Nic jsme ti neudělali." řekla mi máma což mě naštvalo ještě víc.

„ Nic jste mi neudělali? Ni..." odmlčela jsem se. „ Vy dva jste napáchali více škody než ta nehoda. Vy dva jste mi zničili život ve způsobu jakej nikdo nemůže. Nesnáším vás..."

„ To neříkej...."

„ Ne. Je to Pravda. Nesnáším vás. Nesnáším vás tak moc že už vás ani nevidím jako své rodiče. Opustili jste mě. Opustili jste Sarah...." v ten moment mi začali téct slzy.

„ Maddison..."

„ Ne. Nechte mě být." táta chtěl ještě něco říct,ale někdo zezadu mě objal kolem ramen.

„ Slyšeli jste vaší dceru. Nechte jí na pokoji." ten hlas jsem poznávala. Byl to Rapha. Rodiče pak odstoupili a šli zpátky.

„ Dobrý?" zeptal se mě znovu Raphinha. Vycítil že jsem naštvaná tak mě doprovodil až k mému sedadlu a dav lidí zase začal křičet. Rapha mě zase objal zezadu kolem ramen a začal mě uklidňovat.

„ Díky. Vážím si toho." řekla jsem mu a on jen kývl a vtiskl mi polibek do vlasů. Sedla jsem si na svoje místo a viděla jsem jak Rapha přeskočil zábradlí a šel za klukama na hřiště.

* * *

Přišla jsem zpátky na hotel a šla jsem na svůj pokoj u kterýho seděl Pedri. Když mě poznamenal tak se hned zvedl.

„ Ahoj." pozdravil mě a rovnou mě objal. Nic jsem mu neřekla a otevřela jsem pokoj. Vstoupili jsme a Pedri si rovnou lehl na postel. Já se rychle převlíkla a lehla jsem si vedle něho. Spíše jsem si dala hlavu na jeho hruď a on si dal ruku kolem mých ramen.

„ Co se stalo?" zeptal se mě starostlivě.

„ Na zápase jsem potkala své rodiče." Odmlčela jsem se. „ Dávali mi za vinu že jsem je opustila. Tak jsme se začali hádat. Naštěstí přišel Raphinha a uklidnil mě. Sarah se nesmí dozvědět že tady byli." řekla jsem mu celý příběh.

„ Promiň že jsem tam nebyl s tebou."

„ Není to tvoje chyba." Odmlčela jsem se podruhé. „ Už jsem unavená. Půjdu spát pokud ti to nevadí." řekla jsem mu a podívala jsem se na něj. Pedri se jen usmál a vtiskl mi polibek na rty a potom na čelo.

„ Jo já už půjdu taky. Měli jsme náročnej trénink." řekl mi. Chápala jsem to. Jako Dobrou jsme se ještě asi dvakrát políbili a pak jsme oba usnuli.