„Máš nějakej nápad jak se z tohohel dostat?” zeptám se Pedriho.
„ Jsme uvízli ve výtahu neexistuje plán.” odpověděl mi. Zvedla jsem se a šla k tlačítkům a začala jsem mačkat zvonek. Nic se nestalo.
Začala jsem chodit okolo. Můžu říct že to Pedriho otravovalo.
„ Mohla bys přestat chodit sem a tam prosím?” zeptal se mě když si sedl na zem.
„ Uhm...ne...neexistuje nějaký jiný vchod. Z vrchu?” zeptám se ho.
„ Ne. S Gavim jsme to zkoumali a nic tam není.” odpověděl mi a já si sedla naproti němu a koukla se do batohu.
„ Co hledáš?” zeptal se mě.
„ Jo. Mám to.” řekla jsem když jsem vytáhla pití. Napila jsem se a pak jsem dala pití Pedrimu.
„ Díky. Uhm nemáš tam nějaký jídlo?” zeptal se mě.
Já se jenom šibalsky usmála a on se pak taky usmál.
„ Co je?” zeptal se mě.
„ Nic.” začala jsem se smát.
„ Proč se směješ?” zeptal se mě. Vytáhla jsem z batohu tašku z KFC a a pizzerie. Pak jsem ještě vytáhla burrito a bagety a burgery. Všechno jsem dala doprostřed.
„ Jak?” zeptal se mě.
„ Před tréninkem jsem šla nakoupit jídlo. Po tréninku mám vždycky hlad a jinak to skladuju týdem. Ale teď se to hodí páč jsem taky od rána nejedla.”
„ Ty seš borec.” řekl mi a oba jsme se zasmáli. Dala jsem si jedno burrito a pak už jsem nemohla.
Sedla jsem si naproti Pedrimu a strašně moc jsem se potila .
„ Seš vpohodě?” zeptal se mě.
„ Budu. Až odsud vypadneme.” řekla jsem mu unaveně.
„ Počkej. Ty...jsi klaustrofobik?” zeptal se mě opatrně.
„To jde tak vidět?” zeptám se ho a pousměju se. Šel za mnou a sedl si vedle mě.
„ Co můžu udělat abych ti pomohl.” zeptal se mě starostně.
„ Jen buď tady se mnou.” položila jsem si hlavu na jeho rameno.
Asi jsem musela usnout protože jsem se vzbudila a ležela jsem v posteli ale ne v mojí.
Viděla jsem jak Pedri šel ke mě.
„ Co...co se stalo?” zeptám se ho ospale.
„Dostali nás ven a ty jsi spala tak jsem tě vzal do mého pokoje.” vysvětlil mi.
„ Díky. Kolik je hodin?” zeptám se ho.
„ Je 18:00 proč?” zeptal se.
„ Můžu tady přepsat. Jsem moc líná dojít ke mě na pokoj.”
„ Jo jasně. ” někdo zaklepal na dveře.
„Kdo to je?” zeptala jsem se ho.
„ Překvápko.” jednoduše odpověděl a šel ke dveřím.
„ Čau brácho. Ahoj Summer.” Pedri někoho pozdravil. Pak až jsem poznala že to je Gavi a Summer.
Pedri mi podal pizzu. Já ji otevřela a Chtěla si dát kousek ale Gavi se sedl vedle mě a ukradl mi tu pizzu.
„ Gaviro to je moje pizza.” sebrala jsem mu to z rukou a konečně si kousla.
„ Pustíme si film?” zeptá se Summer.
„ Jo a co pustíme?” zeptal se Pedri. Koukla jsem se na Gaviho. Když jsme byli malý tak jsme se koukali na marvelovky. A to hodně.
„ Strážce Galaxie.” řekneme oba zároveň. Pochvilce jsme se začali smát. Pedri to pustil a my se koukali.
A/N: Výjimečně vydávám dneska když je ten Silvestr. Jinak budu vydávát každý pondělí a středy.
Šťastný nový rok 🥳
ČTEŠ
MAGIC IN THE AIR
De Todo18ti letá dívka jménem Maddison Clieli přiletí do Barcelony se svojí nejlepší kamarádkou Summer kvůli fotbalu. Jenže obě netuší že se zamilují do dvou fotbalistů. Co se stane když se pohádají a znovu se setkají na World Cupu? READ MORE TO FIND OUT