MAGIC IN THE AIR

EPILOGUE

6 MONTHS LATER

Byl konec školního roku a tayk konec sezony,ale to mě ani Summer nezastavilo od toho abychom si zašli do tělocvičny UCLA a trochu si nezacvičili, no a taky jsem si hlavně povídali. Už uběhlo 6 měsíců od našeho vítěztví a naše tváře byli známé po celé americe,jakoby kdybychom byli celebrity a všude kam jsme šli,lidé od nás chtěli autogram a fotku a my jsme jim rádi vyhověli,ale ke konci roku jsme chtěli mít čas pro sebe a věnovat se gymnastice.

" Díky bohu,že už jsou prázdniny. Další zkoušky bych už nezvládla."Postěžovala si Summer a já se jenom uchechtla a hned věděla co jí na to odpovědět.

"Protože sis celé zkouškové období jen volala s Pablem a když sis s ním nevolala tak sis s ním pořád psala." Na to se jen Summer zasmála a začala chodit po kladnu sem tam si udělala nějaký ten flik nebo přemet.

"V dobu jsme se udobřili a začali jsme se znovu bavit,ale pořád nechápu jak ty ses mohla učit a zároven si volat s Pedrim."

"No Pedri mi v hodně věcích poradil a v jeho virtuální přítomnosti se mi učilo lépe,což mě dostává k tématu. Zítra budu blokovat letenku do Barcelny.Chceš taky jednu zablokovat?" Zeptala jsem s e Summer,která si jenom odfrkla než mi odpověděla.

"Proč bych letěla do Barcelony,když oni letí sem?" Zeptala se spíše sama sebe,ale já byla pořád zmatená,ale než jsem se jí stihla zeptat,slyšela jsem jak mi zazvonil telefon a můj úsměv byl ještě zářivější,když jsem viděla,že mi volal Pedri.

"Ano?" zeptala jsem se,když jsem to zvedla a čekala až znovu uslyším jeho hlas.

"Jestli jsi skončila s tím tvým hopsáním tak bys mohla přijít před univerzitu."Když tohle řekl,nemohla jsem být št'astnější,tak jsem v rychlosti tipla hovor,šla se převlíct,rozpustila jsem si vlasy,vzala tašku a co nejrychleji jsem běžela před univerzitu ,kde už jsem viděla umívajícího Pedriho,hodila jsem svou tréninkovou tašku na zem a jště rychleji se za ním rozběhla,až jsem mu doslova skočila do náruče a slyšela jsem jak se lehce uchechtl,než oddělal vlasy z mého obličeje a hluboce meě políbil a já se ho nechtěla pustit,ale kvůli nedostatku kyslíku jsem musela.

"Co tady děláš,Proč jsi mi nenapsal,že sem přijedeš,"Zeptala jsem se ho št'astným hlasem a on se na mě usmlá,vzal moji tašku a znovu ese na mě podíval těma jeho zamilovanýma očima.

"Chtěl jsem tě překvapit a to se povedlo."Než mohl říct něco víc,já ho znovu polbil a cítila jsem jak se Pedri usmál,ale zase jsme byli nuceni se od sebe odtáhnout. "A ted' budeš tak laskavá a ukážeš mi cestu zpátky k hotelu ART,protože jsem tak nejak zapomněl cestu zpátky a byl bych rád kdybych měl ve svém hotelovém pokoji společnost."Jenom jsem se lehce zasmála na jeho humor,ale trochu jsem byla zaskočena,když jsem viděla fanoušky blížící se k nám.

"Utíkej."Chytla jsem Pedriho za ruku a donutilajsem ho utíkat,čemuž jsme se oba zasmáli a já v ten moment byla št'astná. Vlastně od té doby jsem byla pořád št'astná a to jen kvůli jednomu muži,který mi ukázala co je to pravá láska.

THE END

A/N: Tak a jsme na konci příběhu. Doufám, že se vám tenhle příběh líbil a doufám, že se vám četlo dobře.

Určitě budu vydávat více příběhu,ale teď píšu celkem pomalu,protože si chci taky dát. Doufám, že to pochopíte w omlouvám se za chyby.

-Nat❤️💙