MAGIC IN THE AIR

CHAPTER 27

Uběhl týden od mého střetu s rodiči a od té doby se ani jeden z nich neozval,což mě nutilo přemýšlet. Proč přijeli na mistrovství? Přijeli jen pro, aby se podívali na fotbal nebo i na gymnastiku? Pedri viděl, že mě návštěva rodičů rozhodila a tak mě vytáhl na pláž,abych s trochu uvolnila, jenže to moc nepomohlo.

Když si Pedri sedl vedle meě,nezbývalo mi nic jiného než nasadit falešný usměv a doufat,že nic nezjistí.On se na mě jenom usmál,dal svojí mokrou ruku kolem mých ramen a vtiskl mi polibek na tvář.

" Maddie víš, že poznám,když se usmíváš a tohle není tvůj pravý usměv." Jak to Pedri dořekl hned jsem se smutně zatvářila a já viděla jak svůj usměvavý običej během sekundy proměnil na starostlivý. " Co se děje?" jen jsem se na něj podívala,ale když jsem viděla starost napsanou po jeho celé obličeji hned jsem odvrátila pohled a znovu se dívala na malé vlny doplouvající k pobřeží.

" Mí rodiče. Pořád mi vrtá hlavou proč sem přijeli." Odpověděla jsem mu upřímně a čekala co mi na to řekne.

" Třeba se chtěli omluvit a chtěli vidět jak se ti daří." Pedri s jeho odpovědí neváhal a já měla tušení,že se mi tohle snažil říct celý týden,ale já znám svoje rodiče, znám je tak moc,že tady na sto procent nebyli kvůli mně.

" Zní to hezky,ale mám pocit, že si představuješ mé rodiče jako ty tvoje. Novinka Pedri. ti mí se o mě nikdy nestarali. Bylo jim jedno kde jsem a co dělám . A když jsem byla týden u Summer a oni to nevěděli, nevzali ani ten posranej telefon,aby se ujistili,že jsem v pořádku."  U poslení věty jsem zvýšila hlas,ale moment na to jsem toho hned litovala.

" Promin. Vím,že se mi snažíš jen pomoct,ale nevím jetsli vůbec někdo může." Podívala jsem se na písek před sebou, protože jsem neměla odvahu se podívat Pedrimu do očí,ale on mi dvěma prsty nadzvedl bradu tak,abych se mu podívala do očí a celkem mě překvapilo,že nevidím zklamání a soucit, místo toho jsem viděla jeho zářivý usměv,což mě nechalo zmatenou.

" Jestli ti nemůžu pomoct,tak tě aspon můžeme rozptýli." Jeho slova mě dost zaskočila,ale on svůj výraz v obličeji nezměnil, naopak jeho usměvzářil ještě více jak před chvílí.

" Jak tp myslíš MY?" Posledí slovo jsem zdůraznila a když už Pedri otevíral pusu,že mi odpoví,byl zastaven dvěma osobama,které jsem myslela,že dneska neuvidím. Summer a Pablo za námi přišli a oba dva měli v káždé ruce surfařské prkno.

" Objednal si někdo rozptýlení?" Zeptala se nás Summer na což jsem se uchechtla a podívala se na Pedriho.

" To je tvoje zásluha?" Zeptala jsem se ho s usměvem na tváři,který mi velice rád oplatil.

"Nechci tě vidět smutnou a navíc. Lekce surfování by se mi hodili." Jenom jsem se zasmála a vtiskla mu dlouhý,jemný polibek na rty.

" Jseš ten nejlepší kluk na téhle planetě." Řekla jsem mu hned po té co jsem se od něj odtáhla a čekala co bude dělat dá,ale byl zastaven Gaviho nesouhlasem.

" A co já?" Zvedla jsem se a ,když jsem k němu přišla tak jsem mu rozcuchala vlasy a hodila jednu ruku přes jeho ramena,doufala,že mi to nebude chtít oplatit. Jenže to by nebyl Pablo kdyby mi to neoplatil, takže mi taky rozcuchal vlasy,mou ruku sundal z jeho ramen a místo toho si on položil jeho ruku okolo mých ramen.

" A přesně kvůli tomuhle jseš až třetí nejlepší kluk na světě." Má odpověd nejen ho, ale i Summer s Pedrim zmátla,což jsem měla v plánu.

" Kdo je druhej?" Zeptala se mě Summer a ja se ještě víc usmála.

"Xavo. Kdo jinej." Odpověděla jsem jí na otázku a taky to byla moje odpověd, která všechny rozesmála.