MAGIC IN THE AIR

CHAPTER 8

Byl večer a já společně se Summer jsme šli na stadion. Viděli jsme na parkoviště Pedriho auto.

„ Co kdybychom je vylekali?” zeptám se jí.

„ Já na Pedriho ty na Gaviho.”

„ Vy jste s Pedrim nejlepší kamarádi nebo co?” zeptám se jí.

„A vy s Gavim ne?”

„ To je fér. Tak jo jdem na to.” Šli jsme k autu. Obě jsme skočili před okna a já viděla jak se Gavi lekl a já jsem měla záchvat smíchu. Měla jsem to celý natočený.

Kluci vylezli z auta a Gavi mi pomohl na nohy.

„ Co tady děláš?” zeptal se mě potichu.

„ Přišla jsem vám fandit. Jsem vpohodě Gavi. Neboj se.” ujsitila jsem ho a on kývl.

„ Čau pedri.” Pedri mě objal a usmál se.

„ Už jsem myslel že nepřijdeš.” řekl mi když jsme se od sebe odtáhli.

„ Držím svý slovo. Jo a měla bych vás upozornit u vchodu čekají novináři.” řekla jsem jim.

„ To je vpohodě. To projdeme.” šli jsme ke vchodu a novináři si nás začali fotit a ptát se na nějaké otázky ale my jsme je ignorovali a prošli jsme dovnitř.

„ Uvidíme se pak.” kluci šli do šatny se prevlict. Já a Summer jsme lsi na naše VIP místa ale ještě jsme lsi na hřiště kde už stál Xavi.

„ Xavi. Můžu s tebou mluvit?” zeptám se ho a on kývne. Šli jsme bokem.

„ A co jde?” zeptá se mě.

„ Dneska ráno mi máma volala opilá a říkala že mám mladší sestru. Prej je v nějakým dětským domově a její jméno je Sarah. Mohl bys jí prosím zkusit najít a kdybys ji našel mohl bys ji předat mě?” zeptám se opatrně.

„ Samozřejmě. Stalo se ještě něco?” zeptal se. Musím mu to říct.

„ Máma mi řekla že mě nesnáší.” řekla jsem mu.

„ Já vím.” řekl.

„ Co jak?” zeptám se ho.

„ Pamatuješ si když ti bylo 14 a já byl u vás. Tys utekla a skončila si v nemocnici a tvoji rodiče se hádali. A tvoje máma řekla že tě nesnáší. Chtěla ať mlčím a to jsem udělal ale snažil jsem se tě odtama dostat co nejdřív. Ale povedlo se mi to o 4 roky později.” vysvětlil mi.

„ To je tvoje zásluha?” zeptala jsem se.

„ Jo. Nemohl jsem to nechat jen tak.” odpověděl mi a já ho objala.

„ Děkuju Xavi. Vážím si toho.” odtáhli jsme se od sebe a on se usmál.

„ Nemáš za co. A teď běž za Summer. Musíme s klukama probrat taktiku.” řekl mi a já kývla. Šla jsem za Summer si sednout. Povídali jsme si a pak začal
zápas.

Po 25 minutách Pedri dál gól. Obě jsme se zvedli a začali tleskat. Pedri přišel na kraj hřiště a poslal mi srdce. Já se zasmála a pak zase šel hrát.

Ve druhém poločase Pedri běžel na branku ale jeho protivník mu omylem podkopl nohy když mu sebral balón a

Pedri bokem svého těla narazil na tyčku. Zvedla jsem se a zakryla si pusu.

Jeho spoluhráči se s ním snažili pohnout ale on tam ležel furt na stejném místě.
Začala jsem brečet a Summer mě objala. Po pěti minutách Pedriho odvezli do nemocnice. Já a Summer jsme šli dolů za Xavim a Gavim.

Gavi viděl jak mám skleněné oči tak mě objal a pak i Summer.

„ Bude vpohodě.” ujistil mě.

„ Hele Maddison hodím tě do nemocnice.” Xavi mi nabídl odvoz a já kývla. Rozloučila jsem se s Gavim a Summer a jeli jsme do nemocnice.

Už jsme byli před nemocnicí. Xavi mě vyhodil u vchodu a já šla dovnitř.

Šla jsem na recepci.
„ Dobrý den. Asi před 10 minutama sem přivezli Pedriho Gonzáleze. Můžu za ním?” zeptám se sestřičky za stolem.

„ Ano přivezli. Jste nějak příbuzná? ” zeptala se mě.

Chvíli jsem přemýšlela ale pak jsem zalhala.

„ Jsem jeho holka.” řekla jsem konečně.

„ Dobře. Pojďte za mnou.” sestřička mě vedla k jeho pokoji. „ Ještě se neprobudil a doktor říkal že ještě dva dny se neprobudí. Byl to obrovský naráz.” řekl mi a já kývla.

„ Tak jsme tady.” otevřela mi dveře a já vstoupila dovnitř. Vypadal příšerně. Sedla jsem si na židli vedle něho a stiskla mu ruku.

„ Ani nevíš jak moc jsem teď v hajzlu.” řekla jsem mu i když vím že je v bezvědomí.

Byla jsem tam s ním dva dny nic jsem nejedla a jenom jsem pila vodu a to dost málo.

Doktor říkal že se druhý den probudí ale už byl večer a Pedri s ještě neprobudil. Vzala jsem si deku a sedla si na židli.

Držela jsem Pedriho za ruku když jsem zavírala oči a nejednou jsem cítila pevnej stisk. Otevřela jsem oči a viděla Pedriho jak se směje.

Začali mi téct slzy tak jsem ho objala.
„ Au.” řekl slabě. Odtáhla jsem se od něho.

„ Promiň.” řekla jsem.

„ Jak dlouho si tady?” zeptal se mě pořád slabě.

„ Přes dva dny.” odpověděla jsem mu

„ Snědla si něco?” já jen zakývala hlavou do stran.

„ A spala si vůbec?” zase jsem zakývala hlavou do stran. „ Pojď sem.” řekl mi a udělal mi místo vedle sebe. Lehl jsem si za něj a položila si hlavu na jeho hruď.

„ Bála jsem se o tebe.” řekla jsem mu.

„ Promiň. Nechtěl jsem tě rozrušit.” řekl mi.

„ Není to tvoje chyba.” řekla jsem mu.

„ Asi. Nevím. Každopádně si prohrála sázku a já u tebe budu spát.” řekl mi.

„ Gavi a Summer?” zeptám se ho a on se zasměje a zakýve hlavou nahoru a dolů.

„ Řekl mi to před zápasem.”

„ Aha. Asi...” nedořekla jsem to protože jsem usnula.

A/N: Dneska další kapitola. Napadli mě další dva příběhy o Gavim tak mi dejte vědět jestli byste je chtěli nebo ne.🙂