V jádru srdce

Kapitola - V.

Nicholase vzbudila jako každé ráno jeho dcera. Byl rád, že i když se jí poslední dobou moc nevěnuje, tak ho má pořád ráda.

,,Tati? Kam dneska pojedeme? Je pátek, což znamená, že budeme jen my dva, že?" Zeptala se Caroline a skákala vedle něho na jeho velké posteli.

,,Jen kam budeš chtít, zlatíčko," řekl a stáhl si ji k sobě. Přitáhl si jí do obětí.

,,Chtěla bych do hračkářství, chci si koupit lego," řekla. Nicholas se usmál.

,,Dobře, tak pojedeme do hračkářství a pak se stavíme v cukrárně na pohár, co ty na to," řekl a Caroline začala pištět radostí. Vyběhla z pokoje a utíkala dolů.

,,Babi," zakřičela přes celou vilu.
Nicholas se jen zasmál. Vstal a začal se převlékat do černých kalhot a bílého trička.

Madelyn seděla u jídelního stolu a jedla s Rosalind.
V tom se sem přiřítila Caroline.
,,Babi, táta mě bere do hračkářství na to nové lego a pak pojedeme na zmrzlinu," řekla radostně a sedla si na své místo.

Rosalind se usmála. Byla šťastná za svoji vnučku.
,,To je skvěle Carol," řekla.

Nicholas přišel do jídelny a sedl si do čela stolu.
,,Dobré ráno," pozdravil a dal pusu své matce.
,,Dobré ráno,"odpověděla ona i Madelyn.

Nicholas se pustil do jídla a jedním okem si projel Madelyn. Vypadala nevyspale a unaveně.
Možná bude lepší, kdyby se prospala a nikam nejezdila.

,,Madelyn, budeš chtít jet do toho města? Nebo zůstaneš zde?" Zeptal se Nicholas. Doufal, že zůstane doma a prospí se.

,,Ráda bych zůstala zde, v noci jsem toho moc nenaspala a jsem taková hodně unavená," řekla Madelyn. Je to pravda. Do asi tří hodin ráno spala jako zabitá, jenomže pak se v její hlavě objevil sen o jejich rodičích a usnout se jí už moc nedařilo.

,,Dobře," řekl Nicholas.
Rosalind se překvapeně podívala na svého syna. Byla překvapená, že její syn nemá problém s Madelyn komunikovat. Přece jen, od žen se držel dál.

,,Tati? Kdy už pojedeme? Já se hrozně těším," řekla Caroline a zvedla svůj zrak k Nicholasovi.
,,Můžeš se jít připravit, za půl hodiny pojedeme," řekl.
Caroline vystartovala jako torpédo ze své židle a utíkala do svého pokojíčku.

Nicholas po chvíli odešel do svého pokoje a Rosalind zůstala s Madelyn sama.

,,Tak já si teda půjdu lehnout," řekla Madelyn a taky vstala od stolu.
,,Dobře, budu kdyžtak tady v obýváku, kdyby jsi mě potřebovala," řekla Rosalind a usmála se.
Madelyn jen kývla a vydala se do svého pokoje.

Chvíli se převalovala, ale nakonec usnula.

***

Den uběhl docela rychle.
Nicholas se s Caroline vrátil po poledni a chtěla jít hned za Madelyn, ale Rosalind ji zastavila.

,,Za Madelyn nejdeš princezno,"řekla Rosalind a zastavila ji.

,,A proč ne? Chtěla jsem jí ukázat nové lego," řekla smutně a zase se otočila na zpět do obýváku.

Nicholas stál u sedačky a vše poslouchal.

,,Nech Madelyn trochu vyspat, trvalo jí chvíli než usnula a v noci toho taky moc nenaspala," řekla Rosalind a podívala se na Nicholase.

,,Tak dobře, ale pak jí to ukážu," řekla Caroline a skočila na sedačku.

,,Caroline, neskákej po té sedačce," řekl naštvaně Nicholas. Nelíbilo se mu, když jeho dcera dělala věci, co nemá a to jich nebylo hodně.

Caroline si poslušně sedla a zapnula si televizi.
Nicholas nevěděl proč, ale hrozně ho to táhlo se podívat na onu spící dívku.
Rozešel se pryč. Místo toho, aby šel do pracovny, zamířil do jejího pokoje.

Pomalu otevřel dveře a uviděl ji, jak krásně spí. Spala na boku a otočená směrem k němu.
Najednou si připadal tak zvláštně. Chtěl tu dívku poznat, chtěl vědět jaká je. Ale jedna věc mu to kazila a tou byl on sám. Nedokázal si představit, jak by to asi bylo po tom, co by ho viděla s těmi jizvami na nohách a břiše.

Nevěděl, zdali to Madelyn ví, co se přihodilo jeho rodině. Ale myslel si, že ne. A to je ještě horší. Bude jí to muset říct sám. Ale jen kdyby si s ní něco začal.
Rozhodnutí je na něm. Bude ji chtít nebo ne?

Madelyn se najednou zacala vrtět. Otevřela oči a podívala se kolem sebe.
Její oči spočinuly na těch jeho. Hleděli si do očí.

Ona o něm měla též zajímavé myšlenky. Nevěděla proč, ale něco ji k němu táhlo. Ale nezdálo se jí, že on by cítil to samé. Jen jí překvapilo, že je u ní v pokoji.

,,Promiň jestli jsem tě vzbudil, jen jsem se přišel podívat, jestli spíš," řekl ode dveří Nicholas.

Madelyn zakroutila hlavou k odporu.
,,Nevzbudil si mě, stejně už bych měla vstávat," řekla a vstala z postele. Malinko se jí zatočila hlava a zavrávorala, ale Nicholas byl v čas u ní a chytil ji.

Podívali si navzájem do očí.
,,Jsi v pohodě?" Zeptal se jí stále ji držel za paže a bok.
,,Jo, jen se mi zatočila hlava," řekla Madelyn a zkusila se pustit.

,,Vážně?" Zeptal se znovu. Chtěl se ujistit, že tady ještě znovu nespadne.
,,Vážně, můžeš mě pustit," řekla a vysmekla se z jeho sevření.
Nicholas se jen podíval do jejich očí.
,,Dobře, tak já půjdu," řekl a otočil se k odchodu.

Pak odešel. Madelyn si povzdechla. Cítila se zvláštně. Asi na ni něco lezlo nebo něco. Moc dobře jí nebylo, ale možná je to prostě jen, že se blbě vyspala.

Pomalu vstala a vydala se do obýváku.
Na sedačce seděla Caroline a dívala se na televizi.
Rosalind tady nebyla.

Caroline byla moc ráda, že mohla Madelyn ukázat její nové lego. A tak strávili celé odpoledne společně.

Když viděla Rosalind Nicholase, jak míří do své ložnice vydala se za ním. Ona nesměla do jeho ložnice, ale přece jen s ním musela mluvit.

Zaklepala na dveře jeho pokoje. Až když se ozvalo,,Dále" vešla dovnitř.

Prošla obývákem, až se dostala do jeho ložnice, kde on seděl na jeho obrovské posteli s notebookem na nohách.

,,Co chceš mami?" Zeptal se a stále se věnoval svému notebooku. Rosalind si povzdechla a přišla k němu.
Vždycky si spolu říkali všechno, tak doufala, že i teď se jí svěří.

,,Chováš se zvláštně Nicholasi, děje se něco?" Zeptala se ho. Nicholas se na ni jedním okem podíval a odtrhl pohled od notebooku.

,,Nic mami, nic se neděje. Jen je té práce teď moc," řekl a promnul si čelo. Rosalind by tomu ráda věřila, ale přece jen věděla, že je v tom něco víc.

,,Opravdu? Jsem tvoje matka můžeš mi to říct," řekla Rosalind.

,,Mami, kdyby mi něco bylo tak ti to řeknu. Nic mi není a nemám na tebe teď náladu. Tak prosím běž, pokud vím, tak zde nemáš, co dělat," řekl a začal se věnovat zpět svému notebooku.

Rosalind si jen povzdechla. Věděla, že teď z něho nic nedostane. Uzavřel se do sebe a bude se trápit. Jeho volba.

Zvedla se a odešla z jeho pokoje.