V jádru srdce

Kapitola - XXII.

Nicholas si společně s Madelyn sedl na gauč. Pustili si nějaký film a Nicholas jim vytáhl víno.

,,Na nás a na Caroline,"řekl Nicholas. Oba dva si přiťukli skleničkou. Nicholas si lehnul na gauč a Madelyn vedle něho do objetí.

,,Je škoda, že je teď Caroline nemocná. Večer se koná večírek, říkal jsem si, že bychom mohli jít, ale musíme se postarat o ni, takže jsem to zrušil. Půjdeme až jí bude dobře," řekl Nicholas.

,,Ano," řekla Madelyn.

Celý zbytek dne strávili s Caroline a nebo se dívali na filmy. Nicholas občas dělal nějakou svou práci, ale snažil se jim věnovat.

***

Dny ubíhaly jako voda. Po týdnu se Caroline uzdravila a tak mohla spát opět ve svém pokoji.
Jen Nicholas měl opět velmi moc práce. Další týden trávil veškerý svůj čas v pracovně a Madelyn se to vůbec nelíbilo. Chodil spát pozdě večer a ráno brzy odcházel. Někdy se setkali na obědě, jinak ne.
Rosalind si svůj výlet protáhla o týden a tak ještě týden nebyla doma.

Byl pátek. Den, kdy se Nicholas většinou věnoval Caroline a bral ji na výlety. Jenomže dnes tomu tak nebylo. Už od rána, kdy se po dlouhé době ukázal na snídani se chová divně. Caroline z toho byla smutná. Rosalind by měla zítra přijet. Madelyn ji zabavila pohádkou v obýváku a vydala se za Nicholasem.

Byla rozhodnutá si s ním promluvit.
Chyběla ji jeho pozornost. Už týden ji nevyznal svou lásku a nespali spolu čtrnáct dní. Došla k jeho pracovně a bez zaklepání vtrhla dovnitř.

Seděl u stolu společně s Dorianem a ještě s dalšími dvěma muži, které nikdy neviděla. Všechny oči se na ni obrátili dokonce i lidé z ochranky. Měla na sobě červený overal s hodně velkým výstřihem a dlouhými nohavicemi. Ale to, že na ni všichni hledí, jí teď bylo jedno.

Ji zajímali jen jedny oči. Jeho. Díval se na ni naštvaným pohledem. Nelíbilo se mu, že vesla do jeho kanceláře bez zaklepání a ještě v overalu, který docela dost obepínal její zadek a výstřih odhaloval její prsa.

,,Omlouvám se pánové, že vás ruším. Ale ráda bych si promluvila s Nicholasem," řekla a hodila po něm vražedný pohled.
,,Teď to nepůjde slečno. Řešíme tady dost vážnou věc," řekl jeden z těch mužů.
,,Teď hned," řekla a opřela se o stůl.
Stále se dívala do očí jen jemu.

Nicholas se podíval na muže kolem sebe. Promnul si svoji už trochu zarostlou bradu.
,,Pokračujte beze mě pánové. Hned se vrátím," řekl Nicholas a vstal. Chytnul Madelyn za ruku a silou ji vytáhl ven z kanceláře.
Zabouchl dveře a odešel s ní kousek dál na chodbu, tak aby je nikdo neslyšel.

Z Nicholase šel vztek. Nejen, že byl naštvaný k vůli práci, kterou teď musí řešit. Ale to, že vletěla do jeho kanceláře ještě v tom overalu, se mu vůbec nelíbilo.

,,Můžeš mi říct, co to mělo znamenat. Nemůžeš vletět takhle do mé kanceláře a ještě v tomhle," řekl naštvaně a ukázal na její oblečení.

,,Tak teď mě dobře poslouchej Nicholasi. Překročil si práh mé trpělivosti. Je mi jedno, že si nějaký šéf mafie, ale sakra máš rodinu. Rodinu, která tě potřebuje. Celý týden jsi s námi nemluvil. A jestli si myslíš, že jsem asi tak blbá a nepoznám, že se něco děje, tak jsi pěkně na omylu. Stačilo by jedno jediné slovo. Jedna pusa pro svou dceru. Nic. Já už toho mám plný zuby. A už mě to nebaví. A proto jsem se rozhodla, že bude dobré si dát pauzu. Caroline je smutná. Nudí se a sakra já už nevím, jak ji mám zaměstnat a co ji říct, když se mě zeptá, kde je její tatínek. Pojedu na tři dny pryč. Potřebuju si pročistit hlavu a velmi ráda sebou vezmu i Caroline, aby se tady nenudila a tobě nepřekážela," řekla Madelyn s jedním nádechem.

Nicholas se stále tvářil naštvaně.

,,Caroline nikam nepojede. Matka zítra přijede. Postará se o ni. A ty?" Řekl a dotkl se její hrudi. Oba dva si byli jistí, že je musí být slyšet.

,,Nikam nepojedeš," řekl trochu klidněji.

,,Nicholasi já už takhle dál nemůžu. Nemůžu vedle tebe ležet a nemoct se tě dotknout nic. Nevídat tě. Nelíbat tě. Prostě to nejde. Potřebuju pauzu od toho všeho. Na tři dny. Vrátím se, ale jestli budeš stále takový, tak už se ani vracet nebudu," řekla se slzami v očích. Nicholas měl slzy v očích také, ale stále se hněval.

,,Fajn, tak si jeď. Ale moje dcera zůstane zde. Madelyn, říkal jsem ti několikrát, že jsem mafián. Věci, které se dají odložit dělám postupně. Ale teď se jedná sakra o dost velký prachy a ještě po nás jde můj nepřítel. Jeď si, ale nezaručuju ti, že tam venku je to bezpečný," řekl naštvaně. Otočil se ke zdi a nadechl se.

,,Dobře, tak aspoň jeden den si chci sama vyjet do města. A chtěla bych, aby přijela Molly. Už je to čtyři měsíce, co jsem ji neviděla a chybí mi. Prosím Nicholasi," řekla. Její nálady se měnily z minuty na minutu a to byl taky důvod, proč potřebovala do města. Byla si jistá, že pod srdcem nosí Nicholasovo dítě.