V jádru srdce

Kapitola - XXVIII.

Další den ráno už se oba probudili ve své posteli dokonce i s Caroline.

,,Caroline, chceš vědět, co to bude?" Zeptal se Nicholas, když Caroline hladila Madelyn bříško.

,,Bude to kluk, že jo?" Zeptala se Caroline.

,,Jak jsi to věděla?" Zeptala se Madelyn.

,,Přála jsem si bráchu, nic víc," řekla a kmitla rameny.

,,Tak budeš mít bráchu," řekl Nicholas a usmál se.

,,To jsem ráda, budu jeho velká ségra," řekla a vyskočila z postele.

,,Jdu se převléct. Uvidíme se na snídani?" Zeptala se Caroline.

,,Ano," odpověděl Nicholas a přitáhl si Madelyn do objetí. Caroline vyběhla z jejich pokoje.

,,Zdá se mi to? Nebo se chová nějak divně?" řekl Nicholas a podíval se na Madelyn.

,,Zlato, nezdá se ti to," řekla Madelyn a chytla se za své bříško.

,,Doufám, že ty zlato budeš po své mamince a ne jako tvá sestra," řekl Nicholas k Madelyn bříšku.Madelyn se zasmála.

Dopoledne seděli všichni v obýváku a povídali si dokonce i s Rosalind a Dorianem.
Samuel se Sarah už byli zpět v Polsku a Molly s Natem si užívali dovolené někde v Palermu.

,,Tati, hraješ," řekla Caroline, když vyhodila další kartu. Caroline si odpoledne se všemi užívala, jak nejlíp mohla.

,,Caroline, už zase pět švestek?" Zeptal se Nicholas, když si bral další kartu, protože neměl.

,,Babi hraješ," pobídla ji Caroline.

,,Nic nemám," řekla a udělala to samé, co Nicholas.

,,A já mám taky pět švestek a zbývá mi jedna karta," řekla Madelyn.

,,Jo jenomže já mám šest jahod. Což znamená, že jsem vyhrála," vykřikla Caroline a vyhodila svou kartu na hromádku.

,,Můžete mi někdo vysvětlit, jak to dělá? To už je pátá výhra," řekl Nicholas a opřel se o gauč.

,,Mám štěstí," řekla Caroline pyšně.

,,No to máš, už nehraju. Jsem nějaká unavená. Půjdu si chvíli lehnout a ty by jsi měla taky Carol. Odpoledne je lepší se prospat," řekla Madelyn a vstala.

,,Je ti dobře zlato?" Zeptal se Nicholas.

,,Jo, jen si půjdu lehnout," řekla Madelyn a usmála se.

,,Dobře, za chvíli za tebou přijdu," řekl Nicholas a stále se jí díval do očí.

Madelyn se usmála a odešla do jejich ložnice. Lehla si na postel a zavřela oči. Nevěděla jak, ale usnula.

Když se probudila, Nicholas seděl vedle ní a něco dělal na počítači.

,,Už je dobře?" Zeptal se a odložil počítač.

,,Asi ano," řekla a sedla si.

,,Zrovna jsem se díval na nějakou tu dovolenou a napadl mě Zanzibar. Co ty na to?" Zeptal se Nicholas. Madelyn otevřela pusu dokořán. Jako by ji najednou došly slova.

,,Zanzibar a jen my dva," řekla a ukázal prstem mezi nimi.

,,Ano, na asi sedm nocí. Jeli bychom za čtyři dny. Najal jsem tam pro nás takovou menší vilu," řekl.

,,A co Caroline? Nebude to vůči ní nespravedlivé?" Zeptala se Madelyn.

,,Nebude. Až se to malí narodí, tak pojedeme všichni čtyři někam na dovolenou, aspoň to bude spravedlivé," řekl Nicholas a kmitl rameny.

,,Dobře, s tím souhlasím. Ale teď si jdu dát vířivku a ocením společnost," řekla Madelyn a zvedla se.

,,Velmi rád vám budu dělat společnost, paní Giovani," řekl Nicholas a chytil ji do náruče.

O čtyři dny později

,,Tak jsme tady. Vítej na Zanzibaru," řekl Nicholas, když vystoupili z letadla. Slunce zapadlo a foukal teplý příjemný vánek. Všude byla zeleň a palmy.
Madelyn sešla schody ze soukromého letadla a Nicholas ji následoval.

Otevřel ji dveře od auta.

,,Děkuji," řekla a nasedla na místo spolujezdce. Nicholas si sedl za volant a rozjel se pryč od letadla.

,,Jak dlouho pojedeme?" Zeptala se Madelyn.

,,Navigace ukazuje tak hodinu. Klidně se prospi," řekl Nicholas. Madelyn jen kývla.

Zavřela oči a do minuty usnula.

Vzbudilo ji bouchnutí dveří. Stáli na místě. Nicholas zrovna vystoupil z auta a něco řešil s muži z ochranky. Stáli před menší vilou, která byla hezky osvícená.

Když se Nicholas vrátil, otevřel rovnou dveře z Madelyn strany.

,,Už jsi vzhůru. Jsme tady zlato. Ukážu ti ložnici a můžeš jít spát," řekl Nicholas a pomohl ji vystoupit z auta.

,,Ta vila je nádherná," řekla Madelyn.

,,A to jsi ještě neviděla, co je za vilou," řekl Nicholas vedl ji dovnitř. Dveře se na kód otevřely a oni se ocitly v menší chodbě. Madelyn se usmála a pokračovala dál.

Najednou se ocitli v obýváku a kuchyni. Všechno to bylo do dřevěného a hnědého stylu.

,,Tam je ještě menší jídelna a pokoje pro služebné. Nahoře je naše ložnice a terasa," řekl Nicholas.

,,Promiňte pane, ale budete si přát nějaké jídlo?" Přišla za ním jedna ze služebných.

,,Nějaké jídlo bych si dala," řekla Madelyn.

,,Cokoliv, co si budete přát paní," řekla ta služebná.

,,Promiňte, můžu vědět vaše jméno?" Zeptala se Madelyn.

,,Jsem Zorra," řekla žena asi tak ve věku čtyřiceti let.

,,Dobře, tak mi Zorro připrav nějaké těstoviny," řekla Madelyn.

,,Můžou být bolognese?" Zeptala se Zorra.

,,Jistě, nemám s tím problém. Dáš si také Nichu?" Zeptala se ho Madelyn.

,,Ano, dám si taky," řekl Nicholas. Stále nepouštěl Madelyn ruku.

,,Tak teď už pojďme nahoru. Chci ti ukázat ten výhled a naši ložnici, zlato," řekl Nicholas a vzal ji do náruče. Madelyn se zasmála. Poprvé viděla Nicholase takhle netrpělivého.

Vyšel s ní schody a ocitli se ve zvláštní hnědé předsíni. Byla to něco jako místo na odpočinek.
Bylo zde křeslo, menší stolek a lampa.

,,Dívej," řekl Nicholas a ukázal naproti nim na velké okenice.

,,Páni," řekla Madelyn.

Bylo vidět úplně všechno. A nejhezčí byly hvězdy, které už byly vidět na obloze.

,,A to ještě není všechno," řekl Nicholas a otevřel dveře do jejich ložnice. Vstoupili dovnitř.

Ta ložnice měla prosklený strop a jednu stranu, která vedla na obrovskou terasu. Postel byla obrovská naproti terasy. Vedle byla ještě menší koupelna.

,,To je nádhera," řekla Madelyn a usmála se.

,,Že jo, ani jsem nevěděl, že něco takového existuje," řekl Nicholas a otevřel dveře od terasy.

,,Budou to ty nejlepší líbánky na světě," řekl Nicholas.

,,Ano to budou," řekla Madelyn a usmála se.