V jádru srdce

Kapitola - III.

Auto s ní a řidičem se přibližovalo k vile.
Madelyn nemohla uvěřit svým očím. Zajímalo jí, jak ten muž musí být asi bohatý, když má až tak velké území. Ona to totiž nebyla jedna vila. Byly to snad tři vily dohromady. Kolem byla velká zahrada s anglickým trávníčkem. A za vilou toho muselo být ještě víc.

Auto zastavilo a jeden muž z ochranky jí otevřel dveře.
Jeden muž ji vzal kufry a Madelyn se vydala k domu.
Před dveřmi stála postarší žena s malou holčičkou.
Obě dvě se na ni usmívaly.

,,Ahoj ty musíš být Madelyn," řekla ta postarší žena.
Madelyn se na ni usmála. Připadala jí mile.
A ta malá holčička byla velmi roztomilá.

Její světle hnědé vlásky byly zapletené v copánku a na sobě měla růžové šaty. Dívala se na ni těma jejíma nebesky modrýma očima.
Taky se na ni usmála a znovu se podívala na její babičku.

,,Ano jsem. A vy jste?" Zeptala se Madelyn.
,,Já jsem Rosalind. Jsem babička tady Caroline," řekla Rosalind a usmála se na svou vnučku.
,,A tykej mi prosím," dodala a znovu se na Madelyn podívala.

Rosalind vypadala skvěle. Blonďaté na mikádo ostříhané vlasy. Červené kalhoty a bílá halenka.
Měla černé lodičky a držela svoji vnučku za ruku.

,,Já jsem Caroline," řekla malá holčička svým jemným hláskem.
,,Ráda tě poznávám Caroline, já jsem Madelyn," řekla Madelyn a usmála se na ni.

,,Tak jo, pojďme dovnitř. Ukážu ti tvůj pokoj a Caroline ti chce ukázat její pokojíček," řekla Rosalind a vedla ji dovnitř.

Ta vila byla úžasná. Všechno bylo hezky sladěný do jednoho stylu a skvěle to ladilo.

,,To patro nahoře je tatínkovo. Má tam úplně všechno. Já, babička a ty máme pokoje na druhé straně vily. Aby jsme měly soukromí," řekla Caroline a už Madelyn vedla do svého pokoje.

Kde vlastně její otec je? Jen doufám, že ho nebudu moc potkávat. Podle bratrových popisů je hodný, ale nevěřím tomu. Každý milionář je namyšlený a krutý.
Pomyslela si Madelyn.

Caroline otevřela dveře svého pokoje.
Byl to obrovský pokoj jako pro princeznu.
Byl bílo fialový a všechno hezky čisté a uklizené.
Caroline vyskočila na svou velkou postel a ukázala Madelyn ať si sedne vedle ní.

Rosalind se od nich odpojila už v dolním patře, aby nechala holkám soukromí a popovídaly si.

,,Máš to tu moc krásný," řekla Madelyn.
,,Jo, tatínek mi to zařídil podle toho, jak jsem chtěla," řekla a usmála se od ucha k uchu.
Caroline měla nádherný úsměv.

Madelyn bylo té holky líto. Přijít tak v malém věku o svou maminku, by opravdu nechtěla.

,,Kde je vůbec tvůj tatínek?" Zeptala se Madelyn.
,,Má moc práce, přijde až na večeři," řekla Caroline.
,,Pověz mi něco o sobě nebo mi ukaž hračky, se kterými si ráda hraješ a můžeme si hrát spolu," řekla Madelyn.
,,Ukážu ti moji oblíbenou panenku. Mám ji už tři roky. Jmenuje se Sally," řekla Caroline a vytáhla z kočárku roztomilou panenku.

,,Ta je moc krásná, máš i další panenky?" Zeptala se Madelyn.
,,Ano mám ještě jednu, ale ta je babičky," řekla Caroline a vrátila panenku zpět do kočárku.

Madelyn si povídala s Caroline dlouho.
Dozvěděla se o ní spoustu informací.
Nakonec jejich rozhovor přerušila služebná, která jim oznámila, že je večeře na stole.
Domluvili se, že budou pokračovat zítra.

Madelyn sešla s Caroline schody. Obě dvě se dostavili do jídelny, kde už seděla Rosalind a ještě jeden muž.
Byl v mladém dospělém věku.

,,Těší mě, jsem Dorian," řekl a podal Madelyn ruku.
Madelyn přišel ten muž milý, a tak ruku přijmula.

,,Jsem Madelyn," řekla. Usadila se naproti jemu a Caroline vedle ní.
Madelyn nevěděla, kdo ten muž je, ale rodina to asi nebude.

,,Madelyn, Dorian je pomocník mého syna. Je jako naše rodina," řekla Rosalind.
Madelyn jen kývla a malinko se usmála.

,,Babičko, kde je tatínek? On nepřijde na večeři?" Zeptala se po chvilce Caroline.
Madelyn zvedla svůj zrak od talíře a podívala se na Rosalind.
,,Tvůj tatínek přijde za chvíli, má ještě něco na práci," řekla Rosalind.
Madelyn věděla, že Rosalind úplně neříká pravdu.
Nelíbila se jí jejich komunikace s dítětem.

Po večeři se Madelyn vydala s malou Caroline do jejího pokoje.
Chtěla po ní, aby ji uspala. Pomohla jí vybrat pyžamo a pak na ni počkala než se umyje.

,,Už jsem," vyletěla z koupelny v kraťasech a tričku.
Skočila do postele a zakryla se.
V pokoji svítila jen tlumená lampička. Okna byla zadělaná rolety a na stropě jejího pokoje svítili hvězdičky.
,,Chceš povykládat pohádku?" Zeptala se Madelyn.
,,Babička mi pohádku nevypráví. Jen jednou táta," řekla a trochu posmutněla.

Madelyn to přišlo zvláštní. Ta holka měla kolem sebe tolik péče, ale maminka ji opravdu hodně chyběla.
,,Tak já ti jednu řeknu, chtěla bys?" Zeptala se Madelyn.
,,Pohádky jsou pro malé děti ne?"
,,Nejsou. Každá pohádka je něčím zvláštní. Každá je jiná. Některé mají šťastné konce a některé smutné. Já mám radši pohádky se šťastný koncem," řekla Madelyn.
,,A jaká je tvoje nejoblíbenější?"
,,Já mam nejraději pohádku o popelce," řekla Madelyn.
,,Jo tu mám taky ráda. Tatínek mi kdysi povídal pohádku o čarodějnici Murianě," řekla.
,,A měla šťastný konec?" Zeptala se Madelyn.
,,Ano měla. Stala se z ní ropucha a princezna s princem žili šťastně až do smrti," řekla a trochu se zasmála.
,,To musela být pěkná pohádka."

,,Ano byla, tatínek citoval každou postavu. Byla to sranda," řekla Caroline. Bylo hezké slyšet malou holku, která tak hezky mluví o svém tátovi.

Madelyn nakonec povyprávěla Caroline pohádku o popelce. Jenomže nevěděla, že celou tu dobu, co byla Madelyn u Caroline, je za dveřmi poslouchal Nicholas.

Nelíbilo se mu, že jí Caroline o něm vykládá. Ale za to bylo hezké, vidět Caroline usměvavou a šťastnou.
Caroline pro něho byla vším. A mladou ženskou ruku vážně potřebovala. Té ženě neviděl do tváře, ale hlas měla krásný. Tak hezky se poslouchal.

Věděl, kdo to je. Věděl o ní, že je to sestra jeho nejlepšího přítele. Sám svolil, aby vychovávala jeho dceru, protože on měl málo času a jeho matka už nebyla tolik silná.

Když Madelyn dopovídala, podívala se na spící slečnu. Byla roztomilá. Vždycky snila, že jednou bude mít takovouhle holčičku a bude ji vychovávat.
Teď si to aspoň mohla vyzkoušet.

Pohladila Caroline po tváři a políbila ji na tvář.
Zhasla lampičku a zamířila z pokoje ven.
Zavřela dveře a zamířila do svého pokoje.

Když otevřela dveře jedním krokem skočila do postele. Nechtělo se ji převlékat. A tak do minuty usnula.