Twenty-five and his goalie

I.

„Běžte si to provozovat někam jinam," ozval se za mými zády znechucený hlas. Naprosto jsem ho ignoroval. Slýchám to každé ráno, už jsem si na to zvyknul.

„Vážně! Stačí, že jsme vás museli poslouchat do tří do rána," přidal se k němu i druhý hlas. Ukázal jsem na něj jeden moc hezký prst, ale nepřestával jsem u toho líbat ty měkké polštářky.

Když už za námi ale přišel i trenér, neochotně jsem slezl Jirkovi z klína. Trénink snad může počkat ne?

„No tak pojď, zlato. Pokračovat můžeme večer," zavrněl mi do ucha a ruku v ruce jsme se vydali do šaten, kde nás uvítali kluci. No, uvítali. Už jim občas lezeme krkem, ale jinak nás mají rádi. Opravdu.

Jinak asi by bylo fajn vysvětlit vám můj vztah s Jirkou. Protože máme dokonalý vztah? Bez jakýchkoliv problémů? Ano a ano.

Chodíme spolu? Ne.

Zmatení? Je mi to jasné. Takže, máme s Jirkou takovou menší dohodičku. Jednoduše jsme si domluvily pár pravidel a naoko předstíráme, že spolu chodíme.

Profitujeme z toho oba. Já konečně nejsem kompletní loser, který si není schopen nikoho najít a určití lidé mi přestali ubližovat, protože Jirka je jednoduše nenechá.

No a Jirka je zase sexuální maniak, takže stačí, když se s ním čas od času vyspím a moje část dohody je splněná.

Jednoduchý, efektivní, prosperující, neškodný. A hlavně bez citů. To bylo na seznamu zakázaných věcí hned na prvním místě. City všechno jenom komplikují a jsou úplně zbytečné.

„Ale, hrdličky se uráčily dostavit. Už to vypadalo, že budeme dneska bez vás," ušklíbnul se Svozka, když jsme přišli do šatny.

„No sláva. Teď když jste nás poctili svojí návštěvou, mohli bychom se domluvit na vašem spánkovém režimu. Co takhle o půlnoci ukončit veškeré aktivity a zmlknout. Možná tomu nebudete věřit, ale někteří z nás ten spánek docela potřebují," spražil nás Špaček oba dva pohledem, i když hluboko v srdci si musel přiznat, že na nás dlouho naštvaný nebude. Nemá na to to srdíčko.

„Říkal jsem ti, že máš být potichu, kotě," vyjádřil se k tomu Jirka a plácnul mě přes zadek. Hmm, hádám, že dneska se opět nevyspím. Když jsem zmínil, že s ním občas spím, myslel jsem prakticky pořád.

„Víte vy co? Mám pro vás nabídku. Dneska večer všichni někam společně zajdeme. A až se vrátíme osobně dohlédnu na to, aby jste každý spal v oddělených postelích. Klidně kvůli tomu obětuji i svůj pokoj, pokud vás to udrží od sebe," vyjádřil se k tomu Marcelka.

„Souhlasím, dvě noci za sebou vás nikdo poslouchat nechceme," připojil se k němu Jiříček a ostatní jen souhlasně přikyvovali.

„No tak jsem občas vyloudil nějaký ten tichý zvuk. To je toho," protočil jsem očima a začal se chystat na trénink. Moc to přehánějí.

„Občas? Občas?! Řval jsi tam asi půl hodiny v kuse," obořil se na mě Špáča. Ztuhnul jsem na místě. Zařval to docela nahlas, takže bych se nedivil, kdyby to slyšeli až před stadionem.

„Hele, hele, hele. Neřvi na něj. Za nic nemůže," postavil se za mě Kulíšek. Samolibě jsem se usmál. Plní svůj úkol starostlivého přítele víc než dobře. Navíc má pravdu. Za tohle může jen a jedině on.

„Dobře, dobře. Házím zpátečku," zvednul ruce v obranném gestu. Ať už se to klukům líbí nebo ne, musí si přiznat, že z Kulicha tu mají respekt všichni. Bez výjimek.

„Ale večer s námi jdete ne? Potřebujete se na chvíli taky věnovat někomu jinému, nejen sami sobě," vmísil se do toho Ticháček a stáhnul si Špačka raději zpátky k sobě. Kulich po mně hodil tázavý pohled.

„Já bych zašel," pokrčil jsem rameny a Kulich jen souhlasně přikývnul. Kam jdu já, tam jde i on.

„Domluveno. V devět se sejdeme před hotelem, kdo přijde pozdě, platí," uzavřel to Marcelka a bylo ujednáno.

————

„Prosím tři flašky," zavolal na barmana Čech, když jsme vešli dovnitř. Zabrali jsme si jeden box, kde jsme kvůli našemu počtu měli problém se vejít. Namačkali jsme se na sebe jako sardinky. Respektive já skončil Jirkovi na klíně, což samozřejmě nebylo nic divného.

„Takže, mohli bychom tady a teď sepsat několik pravidel, týkající se vás dvou," začal konverzaci Špaček a díval se přitom na nás dva.

Jirka ho opět propaloval pohledem, čemuž jsem se musel pobaveně zasmát. Nemá rád, když mu někdo říká, co má dělat. Obejmul jsem ho a nenápadně, aniž by si toho kdokoliv všimnul, jsem mu zajel rukou pod tričko. Pod chladným dotykem se konečně uvolnil. Vždycky to funguje.

„Fajn. Co ti na našem vztahu tak moc vadí?" nadzvedl tázavě obočí a majetnicky si mě přitáhnul blíže k sobě.

„Proti vašemu vztahu nikdo nic nemá. Jen byste v noci nemusely dělat takový bordel," odpověděl mu Lišák. Protočil jsem očima. Stalo se to jenom jednou, zbytečný drama z toho dělají.

„Tak si vezmi špuntíky do oušek. Já kvůli vám nic měnit nebudu," odseknul mu Kulíšek. Špaček chtěl znovu začít protestovat, ale nakonec si to rozmyslel. Stejně to má marný. Kulich si prostě bude dělat co chce, jak chce a hlavně kdy chce.

„Koukám, že máš nový objev," prohodil jsme ke Kulichovi, když už tak dvě minuty v kuse pozoroval blondýnku na baru. Hodiny už se překlopily přes půlnoc a všichni už jsme měli dost napito. Kluci se rozutekli různě po baru.

„Neviděla nás spolu, že ne?" ujišťoval se, přičemž z ní stále nespouštěl oči. Musím uznat, že je vážně hezká.

„Neboj, neviděla. Přišla teprve před chvílí," pousmál jsem se a pořádně si přihnul z lahve.
Můj milovaný rumík. Jak moc mi chyběl.

„Opravdu tu budeš v pohodě?" přeptal se naposledy. Je už od přírody zkrátka starostlivý. A proto se pro naši dohodu dokonale hodí.

„Ano budu. A teď utíkej, vidím, že se potřebuješ trochu rozptýlit," popohnal jsem ho, nebo by odsud možná ani nevypadnul.

„Kde máš manžela?" dopotácel se ke mně Marcelka, sotva co se zavřeli dveře za Kulichem i s tím jeho novým kotětem.

„Nebylo mu dobře. Vrátil se zpátky," zalhal jsem, což nebylo zas tak těžké, protože vypadal už dost pod obraz.

„A to tě tady nechal? Nehne se od tebe ani na krok, nikdy," přimhouřil podezíravě oči. Vzápětí je však zase otevřel, protože zjistil, že takhle nic nevidí.

„Máte mě dovést zpátky bez jediného škrábance. I když, spíš potáhnu já vás," mávnul jsem nad tím rukou a znovu si pořádně loknul. Nebo se povedeme navzájem, to bude nejlepší.

Lásky moje, tady jste mě asi nečekali, ale Kubíček s Jurejkem budou muset počkat.

Pokud ale po nich opravdu moc toužíte (já vím že ano) nabíhejte ke kámošce- @hocKeyBitch_ společně s @kxcvxl jsme ji přemluvili aby začala psát a Kubíček s Jurajkem už tam na vás čekají. Bude moc ráda za každé přečtení, komentář...

Takže se tam určitě potkáme. Těch dvou není nikdy dost

Láskuju vás všechny <33