Epilog

441 25 68
                                    

Nikdy jsem neměl rád letiště. Bylo to obří místo plné chaosu. Lidé běhali sem a tam, nikdo z nich neměl čas se na chvíli zastavit.

Svírala se mi hruď. Honily mě neskutečné
výčitky svědomí. Už několikrát mě v očích pálily slzy, ale já si je snažil rychlým mrkáním zahnat pryč. Nemám právo brečet. Už jsem se rozhodl. Není cesty zpět.

Letadlo se pomalu zvedalo ze země. Opět jsem cítil ty slzy, ale tentokrát jsem jim nechal volný průběh. Koneckonců jsem teď něco ztratil. Něco, co už možná nikdy v životě nezískám zpátky.

Rozhodl jsem se správně? Neměl...neměl bych se vrátit zpátky na letiště a-

Možná bych se měl opravdu vrátit na letiště, sednout do letadla a-

Ne! Tohle jsi přeci chtěl! Celý život si čekal přesně na tohle. Nemůžeš to teď jen tak nechat plavat!

A tak jsem šel. Nejistým krokem.

Každý máme své sny. I já jeden měl. Ten největší. A právě pro něj jsem si teď šel. Přesto že mě to stálo velikou oběť, kterou nebude nikdy možnost zvrátit zpět. Bolelo to, ale věděl jsem že poprvé v životě dělám opravdu to co chci jen a pouze já. Poprvé jsem se rozhodoval správně. Poprvé jsem následoval své srdce.

Nevěděl jsem, co se stane teď. Šel jsem vstříc něčemu neznámému, bez jakéhokoliv plánu do budoucnosti. Což nikdy nebyl můj styl, ale časy se mění, hádám.

Kroky mě dovedly až sem. Zmateně jsem se rozhlížel kolem sebe a hledal. A hledal, hledal, hledal. A pak jsem to uviděl.

Uviděl jsem JEHO. A on uviděl mě. V tu chvíli jsme si strhli veškerou pozornost, ale pro mě teď existoval jen a pouze on. Jako hypnotizovaný jsem k němu šel. Neodtrhnul jsem od něj oči, ani jsem nemrknul, protože jsem se bál, že bych ho tím mohl ztratit.

„Řekl jsi, že chceš, abych si svůj největší sen splnil. Tak jsem tady. A jdu si ho splnit," přitáhnul jsem si ho blíž a spojil naše rty. Tak, jak jsem to udělal až tisíckrát. Ale teprve dnes byl provázán nefalšovanou čistou láskou.

A abych nás oba ujistil, že je to opravdu skutečné, jemně jsem mu zkousnul spodní ret...













Vždyť vy víte, že bych jim to nemohla udělat.

Děkuji všem co jste příběh četli, a snad se potkáme u nějakého dalšího. (konkrétně se teď můžete těšit na našeho oblíbeného mafiánka, protože Kubíček se rozhodl vyjít s pravdou ven 🤭)

Love you all, babes.

<33

Twenty-five and his goalieKde žijí příběhy. Začni objevovat