Twenty-five and his goalie

VIII.

„Jak jsi věděl, kde mě najít," změnil raději téma a přesunul se dál od kraje. No sláva! Tak přeci jen nějaký ten pud sebezáchovy stále má.

„Tvůj kámoš mi to řekl," pokrčil jsem rameny. Nechápu, že ho to tolik udivuje. To si jako myslel, že jsem šel prohledávat střechy všech budov ve městě jen tak sám od sebe?!

„Zrádce," odfrknul si. Protočil jsem nad ním očima. Už mi ta jeho dětinskost pomalu začínala lézt krkem. Kdyby nebyl tvrdohlavý mezek a nechal si poradit, ušetřil by si spoustu trápení. Jenomže v tom případě bychom ranili jeho ctěné ego a to on by nikdy nedopustil.

„Měl bys mu poděkovat. Dělá si o tebe starosti. A není jediný..." dodal jsem nakonec. Možná to tak z našeho chování nevypadalo, ale opravdu jsme si o něj s klukama dělali starosti. Jeho chování bylo přes čáru, dokonce už i na něj.

„Co tím chceš říct?" zvýšil na mě hlas. Rozešel se směrem ke mně, tudíž jsem instinktivně couvnul dozadu. Jenom klid, mluví z něj ten Brčálník co vypil, rozhodně ti tady a teď nerozbili držku.

No dobře, sám jsem těm slovům moc nevěřil, ale naděje umírá poslední, ne? Navíc ve stavu, na jakém se právě neschází, by nemělo být nijak zvlášť těžké ho zpacifikovat.

„Hele, ať už se mezi tebou a Suchánkem stalo cokoliv, nic nám do toho není. Ale záleží nám na tom, aby jste oba byli v pohodě. A protože dohlédnout na Suchánka není zas až tak těžký, neboť Svozka ho nespustí z oči. Někdo se musel odvážit překročit tu tvoji neprůstřelnou bariéru a riskovat svůj krk, za cenu, že z tebe možná něco dostane. A tato nevděčná práce zbyla, bohužel, na mě, takže bych opravdu ocenil, kdybys přestal dělat scény, jako malý rozmazlený fakan," zpražil jsem ho pohledem.

Hodiny psychologie jsem vždycky prospal, tudíž si nejsem jistý, že jsem při takovéto situaci dodržel správný postup, ale samotný Kulich nám vybočuje ze všech tabulek, tudíž se na něj vztahují jiná pravidla.

„Hmm, jsi si vědom, ze stojíme na střeše? Dva kroky a můžeš se plácat tam dole na silnici," záměrně se vyhnul jakékoliv odpovědi na moje předchozí slova. Jak typické. Že já se vůbec snažím.

„Jsem rád, že tě alespoň tvůj věčně  optimistický humor nepřešel," ušklíbnul jsem se. Nadechl se v odpověď, ale nakonec si to rozmyslel a jen se znovu posadil. Tentokrát už ale ne na kraj, ale doprostřed střechy, kde zrovna stál. Díky Bohu!

------ Kulíškův pohled

„Celé to byla jen vymyšlená sračka," promluvil jsem nakonec. Možná, bych měl dát šanci tomu, si o tom s někým promluvit. Jasný, řekl jsem to Kevinovi, ale ten má svých problémů dost a rozhodně nemá kapacitu na to, starat se o moje "teenagerské problémky."

„Co-co? Co všechno?" nechápavě nadzvedl obočí. No...alespoň si můžu být jistý, že Suchánek o mně nikde dál nehlásil, jak hrozný kretén jsem. To je malý plus. I když asi dost bezvýznamný.

„Ten náš "vztah," nebo jak tomu chceš říkat. Nikdy jsme spolu nechodili, ne...doopravdy. Suchy za mnou jednou přišel, že bychom spolu měli hrát, že spolu chodíme. Oba jsme z toho samozřejmě náležitě profitovali, takže jsem si řekl, proč ne. Všechno jsme měli dokonale naplánovaný. Podívej se, kam nás to dostalo," máchnul jsem kolem sebe rukama a vzal si zpátky svoji flašku. Koneckonců jsem si za to pitíčko zaplatil.

„Dobře, ale když byl ten váš vztah celou dobu fake, proč tě to tak žere?!" chtěl říct sere, ale z mně nepochopitelného důvodu změnil poslední slovo. Promnul jsem si kořen nosu. Mluvení mi fakt moc nejde.

„Nenasralo mě, že mi řekl, že jsem děvka. Ostatně má pravdu. Nasralo mě, že to řekl zrovna on...a nebudu lhát, docela to bolelo. To proto se chovám jako naprostý kretén," zamumlal jsem dostatečně nahlas, aby mě slyšel. 

„Ale proč..?" stále se nechytal. Dobře, buď má pomalejší vedení, nebo jenom vážně neumím vysvětlovat. V mém případě bych spoléhal spíš na to druhé. 

Mlčky jsem se na něj podíval. Doufal jsem, že můj výraz vše vysvětluje, protože jsem rozhodně nebyl schopný mu to říct slovy. Ale dle jeho reakce poznal, kam tím celou tu dobu mířím.

„Oh...tobě...ty ho máš opravdu rád, že?" jeho hlas byl naprosto klidný a vyrovnaný. Za nic mě nesoudil, nedíval se na mě skrz prsty, nemyslel si o mně nic špatného. 

„Jo...jsem debil, já vím," pokrčil jsem nad tím rameny. Tvářil jsem se jakoby nic, ale nejradši bych teď začal řvát, dokud by mi neselhaly hlasivky a nedošel dech. Nejradši bych popadl první věc, kterou bych našel a rozmlátil ji.

„Hele...třeba u něj máš reálnou šanci. Není zas až tak nedosažitelný cíl. Jasný, to co řekl byl dost hnusný, ale nevíš, jak to má on. Proč si s ním o tom nezkusíš promluvit? Nějak...mu naznačit, co k němu cítíš," musel jsem se zasmát. Celé to bylo tak absurdní.

„Je to kariérista, okey? Kdyby si měl v životě vybrat mezi kariérou a něčím jiným, vybere si kariéru. Ať už bys mu nabídnul cokoliv, vždycky si vybere kariéru," zvýšil jsem malinko hlas. Lépe bych ho popsat nedokázal. Nehledě na to, jak moc bych se snažil, nikdy bych nebyl dostatečně dobrý. Nejsem jeho kariéra. A nikdy nebudu.

„Je mi to líto. Opravdu," smutně se na mě pousmál. Ten prapodivný úšklebek jsem mu oplatil. Co jiného se na to taky dá říct?

„Chápu, že je to teď těžký, ale dostaneš se přes něj. No tak...po světě běhá spoustu skvělých kluků, kteří jenom čekají až si je ulovíš," snažil se mě povzbudit. Body za snahu se počítají.

„Jo," přikývnul jsem a pokusil se usmát, abych ho ujistil, že to beru na vědomí.

Ale já chci jeho...dodal jsem v duchu. Nikdo jiný pro mě neexistoval. Moje srdce se vyjadřovalo dost jednoznačně. On. On. On. On. On...

„Můžu dneska přespat u tebe?" prosebně jsem se na něj podíval. Asi bych se nedokázal vrátit do pokoje, kde Suchy spokojeně spí. Vůbec nic ho netrápí, zatímco mně se hroutí život přímo před očima.

„Že se ptáš," vrazil mi ramenem do ramene a já se chtě nechtě musel zasmát. Když už jsem selhal ve svém milostném životě, alespoň jsem si dokázal najít opravdu skvělý kámoše.

Hi, během mých depresivních chvil se mi podařilo dát dohromady, alespoň pár slov, tak doufám, že se líbí.

Love you all