Můj Mafián

-23-

Pohled Tae

Do pokoje vešel Jin, a hned jak mě uviděl, tak si zakryl  rukou pusu, tím pádem mu spadlo jídlo na zem. Hned ke mě přiběhl a kontrolovat jestli to není asi sen.

,,Kime Taehyungu! Tohle už nikdy nedělej, víš jaký jsme měli o tebe strach?" Řekl mi a hned na to mě objal.

Já mu objetí oplatil ale hned jak jsme se od sebe odtáhli jsem sklopil hlavu a omluvil se mu.

,, Doufám že si v pořádku, teď si tě budeme víc hlídat. Ale nechci tě jenom kárat." Usmál se na mě. Pak mi teda začal říkat všechno ohledně toho co se stalo. I to proč zmizel a prohlásili ho za mrtvého. A odpověděl mi i na nějaké moje otázky.

,,No a to je všechno. Teď by tě chtěl vidět doktor a pak ještě někdo. Takže já půjdu pro toho doktora." Zvedl se a odešel .

Za chvíli přišel pan doktor a zkontroloval jak na tom jsem. Řekl že můj stav je dobrý a zranění se hojí rychle. Potom odešel a já čekal kdo by měl přijít jak říkal Jin.

K mému překvapení přišel Jungkook ale ve tváři měl bolestný ale zároveň šťastný výraz.

Přišel až k mojí posteli a co nejpotišeji řekl moje jméno a pozdravil mě. Asi pět minut jsme tam na sebe jen tak koukali a nevěděli co říct. Pak tedy začal on.

,, Tae ani nevíš jaký jsem měl strach. Víš.... musím ti něco říct." Řekl a chytil mě za ruku.

Pobídl jsem ho ať začne mluvit

,, Víš Tae už od doby co se známe, a to je vlastně od toho jak jsem se ti vloupal do bytu.'' zasmál se nad tou vzpomínkou.

,, Už od té doby ses mi začal líbit, byl jsem neskutečně rád když jsme si psali a pak šli spolu ven. Jenže... pak se Namjoon rozhodl vzít Jina k nám a tím pádem se všechno pokazilo. Naše komunikace, scházení se , prostě na dva roky jsme udělali velkou tlustou čáru. A teď tohle." Cítil jsem jak to říká že ho to mrzí, zároveň mě napíná co řekne dál.

,, I když je to krátká doba, tak jsi mi přirostl k srdíčku. Tae dovol mi abych ti ukázal jak moc tě mám rád. Budu si tě opatrovat aby se ti nic nestalo. Slibuju." Dořekl svůj kratší proslov a podíval se mi do očí.

,, Já nevím co na to mám říct" odpověděl jsem mu rychle, že by to neslyšel nikdo. Ale on asi ano.

,, To je v pořádku, jen chci aby jsi věděl že tě mám rád. Takže prosím nedělej to co si udělal."  Jeho slova mě vyzvedla z míry. Buď mám něco s mozkem nebo nic nechápu. Nevím. Jsem hoooodně zmatený. On mě má rád? Za takovou chvíli.

Jako odpověď jsem jen kývl hlavou.
Už jsem i celkem unavený. A jde to poznat když zívám.

,, Tae nejsi unavený? Běž jsi lehnout a odpočívej." Řekl a pohladil mě po vlasech.

Už jsem mu ani nestíhal odpověď. Jen jsem kývl hlavou a zavřel oči. Už odešel, slyšel jsem dveře a pak jen ticho. Pak už jsem pomalu usnul.

___________________________________

Hello 👋
Omlouvám se že zase vyšla po sto letech. A kdyby jste se divili co je to za hrozné vyznání dá se říct lásky, tak se nedivte. Já to líp neumím 🤣.
Kdo ví, třeba se zlepším. Když by jste našli chybu tak řekněte, já opravím.

Jo a mám otázku. Kdo zakopl na rovné cestě jako já? Sice to bylo rychlou chůzí ale pořád chůze........ já si udělala výron kotníku 🤦 🤣
A ve škole na sportovním dni. Měli jste vidět výrazi učitelů 😁.

No nic tak zase u další kapitoly naschledanou.