Sugar baby // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Six

Harry a já jdeme zpátky k jeho autu, když sahá do kapsy a vytahuje mobil.

„Co... teď? Dobře, jsem na cestě," mluví krátce do mobilu, než si ho strká zpátky do kapsy.

„Něco se stalo a musím se vrátit do hotelu, opravdu je mi to líto." Zastavuje se a začíná se omlouvat. Jsem trochu zklamaná, myslela jsem si, že bychom spolu strávili trochu více času.

Usmívám se něžně a kroutím hlavou.

„To je v pořádku. Běž, budu v pohodě."

„Seš si jistá?" zvedá obočí a přikyvuji.

„Samozřejmě, je důležité, abys jel. Mám trochu peněz, tak bych mohla něco utratit, když jsem venku." Zubím se na něj ve snaze zmírnit mračení na jeho tváři. Funguje to.

„Dobře... ou, skoro jsem zapomněl." Odemyká auto a natahuje se na zadní sedadlo, sahá do kufříku a podává mi kartu. „Tohle je tvoje nová kreditní karta, je na všechno tvoje oblečení a věci. Pin je 1308."

Usmívám se a schovávám si kartu do tašky, než zavírá dveře auta. Strká si ruce do kapes, načež jde zpátky na chodník, kde stojím.

„Uvidíme se brzy," říká rychle a sklání se, aby mi dal pusu na tvář, něžně mi u toho mačká bok. Jemně se ho držím za paži, chci, aby se odtáhl, a zeptala bych se ho, jestli opravdu musí jet. Bylo to hrbolaté odpoledne, ale opravdu jsem si ten čas strávený s ním užila. Předpokládám, že je to něco, na co si budu muset zvyknout, je to velmi zaneprázdněný muž a tak nebudeme moct trávit všechen čas spolu. Možná je to dobrá věc, ale pokud budou všechna odpoledne taková, pak asi ne.

„Mohla bys jet se mnou? Musím jít na pár schůzek, ale je to hotel, mohla by sis najít nějakou zábavu?" normálně je tak sebevědomý a všechno má pod kontrolou, ale vidím v jeho konstatování lehký náznak nejistoty. Nechci být pes, který ho bude poslušně následovat, kamkoliv bude chtít, abych šla, ale nepřipadá mi správní ho odmítnout.

Pokouším se věnovat mu přesvědčivý úsměv.

„Jo, ráda."

Úsměv, který mi věnuje, je neocenitelný. Něžně mě popohání zpátky k autu a otevírá mi dveře, než je zavírá a nastupuje. Můžu říct, že spěchá, když mám sotva dost času, abych si zapnula pás, a už vyjíždíme z parkoviště do hlavního provozu.

„O jaký problém jde?" ptám se ho zvědavě, pochybuju, že mě chce zahrnout do svého byznysu, ale myslela jsem si, že bych naplnila ticho.

„Dnes v hotelu pořádáme soukromou akci a celá hromada věcí je špatně. Musím tam přijet a vyřešit to." Jeho dřívější hravá nálada mizí, jak se přibližujeme k hotelu. Místo toho je nahrazena napětím a pevným tónem hlasu, tím, který bych od něj nerada slyšela.

Nedávám mu uklidňující radu, nemám žádné dřívější znalosti o pořádání důležitých akcí a ať bych mu dala jakoukoliv radu, asi by si myslel, že je infantilní. Zajíždíme k hotelu a už vidím Johna, jak na nás čeká. Harry rychle zastavuje a vystupuje, přičemž mi John otevírá dveře a natahuje ke mně ruku, pomáhá mi ven, než oba následujeme Harryho dovnitř.

Nejsem si jistá, kde bych měla být nebo kam musím jít, tak se držím Johna a Harryho. Rychle procházíme recepcí, chodbou a velkými dvojitými dveřmi vedoucími do sálu. Chvíli zírám úžasem, ta místnost je nádherná. Nad drahým tanečním parketem vidí velký lustr a stěny jsou ozdobeny zlatými dekoracemi. Schodiště vede dolů na taneční parket před námi, jako by byl zvednuto, schody jsou zdobeny mramorem. Celá místnost křičí elegancí a dekadencí, Harry stojí vedle mě a Johna s naprostým vztekem ve tváři.