Sugar baby // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Four

„Takže moment, dneska se s ním sejdeš?" ptá se Heather, přičemž jdeme chodbou do posluchárny. Přikyvuji hlavou, právě jsem jí řekla o včerejším setkání s pane Stylesem.

„To jde docela rychle, fakt se ti líbí?"

Krčím rameny a přikyvuji.

„Hádám, že my by to mohlo být nejlepší řešení v mé situaci. Není divný, má peníze, a kdyby se ukázalo, že se mi nelíbí, pak je to v pohodě, protože hodně cestuje." I když se zdálo, že okolnosti zatím nahrávaly mě, neznamenalo to, že by se mé štěstí neobrátilo.

„Řekl ti, kolik ti nabídne?" ptá se, mluví tišším hlasem, jsme obklopené studenty. Nejsem nadšená, že by slyšeli, do jakých podmínek jsem se dostala, i když nikoho z nich vlastně neznám.

„Ještě ne, ale řekl mi, abych odešla z práce, abych byla pro něj více dostupná. Takže pokud nepotřebuju pracovat, musí to být dobré." Vcházíme do posluchárny a sedáme si do zadní řady. John mě vyzvedne po konci hodiny, a ačkoliv jsem nervózní z té schůzky, nechci, aby někdo čekal.

„Páni," říká Heather, přičemž se opírá do židle. „Zní trochu drsně." Přikyvuji hlavou nad jejím konstatováním, je docela drsný. Sledovat ho, jak se chová ke svým zaměstnancům, mě znervózňuje, nechci podepsat smlouvu a dovolit mu, aby mě odbýval a choval se ke mně, jako bych pro něj pracovala.

„Je, ale alespoň není podivín." Ne na pohled, mohl by mít v sobě nějaké zvrácené temné fantazie. Přečtu si smlouvu velmi obezřetně, abych se ujistila, že nebudu souhlasit s tím, že by mě někde obětoval nebo přivázal.

Heather chce říct něco dalšího, ale profesor zahajuje svou prezentaci, na posluchárnu padá deka ticha. Snažím se soustředit na materiál v ruce a dělat si poznámky, které potřebuji, ale je velmi těžké zastavit svou mysl od přemýšlení. Včerejší večer šel lépe, než bych si myslela, skoro to bylo jako opravdové rande. Ale takhle to nebylo, alespoň ne pro něj. Bylo to obchodní setkání a musela jsem o tom začít takhle přemýšlet.

Dřív, než bych si myslela, profesor dokončuje prezentaci a lidé kolem nás si začínají balit věci a odcházejí. Heather a já jdeme za nimi ven, dívám se na cestu a vidím Johna stát venku před autem, kterým mě včera přivezl do hotelu. Je oblečený v černém obleku a tmavé brýle mu sedí na nose. Mávám na něj.

„Můj odvoz je tady." Usmívám se na Heather, než lehce otevírá pusu.

„Zatraceně, holka, hýbeš se světem." Omotává kolem mě paže a pevně mě mačká. Je to jako bych šla do války a ona by mě už nikdy znovu neuviděla, spíše mě to znervózňuje, než uklidňuje.

„Hodně štěstí, nesouhlas s něčím, co ti není příjemné."

Přikyvuji a mumlám rozloučení, přičemž jdu k Johnovi, usmívám se na něj něžně, když se k němu přibližuji.

„Dobré odpoledne, slečno Grahamová," zdraví mě a otevírá mi zadní dveře, vidím, jak se pár lidí pozastavuje a dívá se na nás. Ignoruju je, bůh ví, co si myslí, že se děje.

„Dobré odpoledne, Johne, děkuji za vyzvednutí," odpovídám, přičemž nastupuji do auta a usazuju se. Cesta do kanceláře probíhá za jemného zvuku piana, využívám toho času a upravuju se. Rozpouštím si culík a něžně si rozmotávám uzlíky z vlasů. Pak používám přední kameru na mobilu a nanáším si jemnou vrstvu řasenky a lesku na rty.

Neoblékla jsem se na obchodní schůzku, ale musela jsem tady přijet ze školy, takže doufám, že ocení tenhle fakt. Moje modré kostkované letní šaty mi končí nad koleny, které jsou příliš bledé, musím se co nejdříve dostat na sluníčko. Ale nejsou tak bílé jako moje konversky, které jsou pořád bílé, i když zoufale potřebuji vyprat. Skláním se a úhledně si zavazuji tkaničky, přičemž zastavujeme před kanceláří.