Sugar baby // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Twenty-six

Probouzí mě zvuk neznámého budíku, jenž hlasitě zvoní v mé malé ložnici. Mé tělo se zvedá při neznámém zvuku, přičemž otáčím hlavu a vidím Harryho, jak skuhrá a natahuje paži na noční stolek.

„Klid, kotě, to je jenom můj budík," říká Harry chraplavým hlasem, vypíná ho a protírá si oči. To je ono, odlétá do Paříže.

„Kolik je hodin?" ptám se, přičemž dovoluju jeho ruce na mém rameni, aby mě zpátky zatlačila dolů do postele.

„Čtyři patnáct, John mě za patnáct minut vyzvedne," mumlá a tiskne mi pusu do vlasů. Omotávám ruku okolo jeho pasu a pokládám si hlavu na jeho hrudník, lehce se nadzvedám polštáři.

„Chudák John," mumlám ospale. „Tolik ho zaměstnáváš."

Harryho hrudník jemně chrastí, když se tiše chechtá.

„Dost mu platím, bude spát, až bude v důchodu, stejně jako já."

Rychle mrkám, abych zůstala vzhůru, zbytek týdne Harryho neuvidím a pokud s ním mám strávit posledních patnáct minut, raději bych měla být při vědomí.

„Musíš jet?" skuhrám jemně, zakláním hlavu, aby na něj vzhlédla, vidím, že na mě shlíží. Tiskne rty k sobě a přikyvuje, u toho mi zastrkuje vlasy za ucho.

„Musím, lásko, ale vrátím se brzy. Není pozdě, aby ses ke mně připojila, víš?" zvedá jedno obočí a troufale se na mě usmívá.

„Přeju si, abych mohla, ale nemůžu," mumlám tiše. Upřímně, jsem idiot, že si nechávám ujít týden v Paříži s Harrym, ale nemůžu zahodit celý svůj život a všechny priority, abych s ním odletěla. Musím si připomenout, abych se v něm neztratila, abych nenechala tenhle životní styl převzít můj život. Mám morální zásady a plány, kterých se musím držet bez ohledu na to, v jakém jsem stavu.

„Příště," odpovídá Harry jemně. „Musím se obléct." Zvedá ruku a protírá si oči. Přesouvám se v posteli a lehám si zpátky, hlavu si pokládám na polštář, na kterém ležel on, když vstává. Je na něm jeho vůně a fyzicky si musím zabránit, abych se nenadechla a nevypadala před ním jako psychopat. Harry sbírá z podlahy své oblečení a odkládá ho na okraj postele, začíná se oblékat.

„Jaké máš plány na ten týden, co budu pryč?" ptá se mě Harry, přičemž strká své dlouhé nohy do nohavic. Včera jsem byla docela pobavená, když dokázal dostat kondom z kapsy. Doufala jsem, že je ne vždycky měl u sebe, nebo možná bych je taky měla mít u sebe.

„Přednášky, práce, jako obvykle," mumlám, přičemž sleduju, jak si obléká košili. Jeho tetování jsou viditelná v matném světle, slunce se neobjeví ještě alespoň hodinu.

„Poslední týden práce, že?" ptá se Harry a prsty si zapíná knoflíčky. Doufám, že nezapomněl na naši včerejší konverzaci ohledně peněz, nerada bych si podruhé zažila tenhle argument.

„Jo, v kavárně. Půjdu za šéfkou v knihkupectví a uvidím, jestli tam můžu zůstat pracovat," říkám rychle. Harry pomalu přikyvuje hlavou, díky bohu, zdá se, že si to pamatuje.

„Žádní Ryanové v knihkupectví, ze kterých bych si musel dělat starosti, huh?" ptá se s jemným uculením. Zdá se divné, že se Harry tolik zajímá o to, že s Ryanem pracujeme spolu. Harry je celý balíček a chodíme spolu. Zatímco jsem neprojevila žádný zájem o Ryana a vidím ho skoro dvanáct hodin týdně.

„Jo, není třeba dělat si starosti," odpovídám a jemně se usmívám.

„Jsem si jistý, že nějaký tam je, jenom ho nevidíš," říká tiše, přičemž si nasazuje manžetové knoflíčky. S úsměvem přetáčím oči.