Sugar baby // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Twenty-nine

Zhodnotím to, nejsem schopná dát si nohy úplně za hlavu. Ale jsem docela blízko a oba jsme se hodně bavili, když jsme se snažili, aby se to stalo.

Teď tady sedím na parapetu Harryho bytu v Paříži ve 2:54 a balancuju hrnek čaje na koleni, přičemž se dívám na ulice pod námi. Připadají mi vzhůru, i s tolika světly ve městě. Mé tělo je příliš nadšené z tohohle nového dobrodružství, nemůžu se vrátit ke spaní, takže by mi trocha čaje mohla pomoct.

Otáčím hlavu a dívám se zpátky do pokoje na velkou postel přímo naproti mně. Harry leží na svojí půlce, paži má pořád nataženou na mou půlku, něžně mě pobízel na svou stranu, než jsem se probudila. Tenhle den byl absolutní sen a to jenom díky němu. Natahuju krk a lehce vidím jeho obličej, je naprosto v klidu, pusu má pootevřenou a vlasy má rozprostřené po polštáři. Nemyslím si, že jsem ho někdy viděla tak klidného, vsadila bych se, že je asi milion věcí, o kterých musí neustále přemýšlet, takže spánek je jeho jediné omilostnění.

Měla bych více oceňovat to, co pro mě dělá a jak se ke mně chová. Měla bych mu život ulehčit, ne ztěžovat. Vím, že si nezasloužím s ním být, je tak milý, štědrý, chytrý a krásný a já jsem, no, já. Rozhodně nejsem výhra a i tak je tady, co nejvíce se snaží, abych byla šťastná. Říká, že není zvyklý na všechny tyhle vztahové věci a odvádí docela dobrou práci, podle mě. Ano, smlouva pořád existuje, ale nemám pocit, že by ji v tuto chvíli jeden z nás vynucoval. Nemůžu lhát, její existence pořád kope do mého mozku, snaží se mě přelstít, abych si myslela, že moje pocity nejsou skutečné a ani jeho.

Proč musím být tak smutná z téhle věci? Nedokážu si dovolit být šťastná z téhle situace, protože se bojím, že to skončí. Jako bych odmítala přijmout svou radost na více než den, protože by se můj svět rozpadl. Kdybych byla terapeutka, řekla bych, že to všechno vede zpátky do mého dětství, když věci byly dobré, nikdy nevydržely dlouho. Je to téma, o kterém asi budu muset s Harrym jednou mluvit a netěším se na to, až ten den přijde. Jak mám vysvětlit všechny svoje zkušenosti a traumata, aniž bych zněla jako ufňukánek s nákladní lodí plné zátěže?

Upíjím čaje, je studený, to se stane, když moc dlouho přemýšlím. Co když s Harrym dokážeme fungovat dlouho? Unesu, že bude spoustu času pryč a neustále v práci? Bylo by jednodušší soustředit se na okouzlující věci, peníze, oblečení, výlety a luxusní večeře, ale pokud mám být k němu upřímná, to, že má peníze, je jedna z věcí, které se mi na něm líbí nejméně. Ano, peníze věci usnadní, ale usnadnění vždycky lepší.

„Zlato..." Slyším Harryho jemný chraplavý hlas z hromady peřin. Otáčím k němu hlavu a vidím, že se opírá na lokti, rozhlíží se, než mě vidí. Chvíli se na mě dívá, než znovu otevírá pusu.

„Jsi v pořádku?"

Přikyvuji s širokým úsměvem, vypadá tak rozcuchaně a roztomile, přitahuje mě k sobě.

„Jo, jenom jsem nemohla usnout." Krčím rameny.

Vytahuje jednu ruku zpod peřiny a s líným úsměvem si protírá oči.

„Všechno to tam bude i ráno, pojď sem."

Přikyvuji s úsměvem a spouštím nohy na zem, odkládám čaj na noční stole a lezu si do postele. Všechno to tam bude i ráno a on taky, alespoň teď.

„Něco tě trápí, že nemůžeš spát?" ptá se Harry uprostřed jemného zívnutí. Jeho paže pořád leží na mé straně postele, takže když si lehám, ihned si mě přitahuje k sobě. Ochotně mu to dovoluju, pokládám si hlavu na jeho rameno a paži mu pokládám okolo břicha. Spí v triku, sotva dokážu rozeznat inkoust na jeho těle v tlumeném světle.