Sugar baby // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Twenty-seven

I když je dneska můj poslední den v kavárně, mám pocit, jako by se to vleklo neskutečně pomalu. Jak roznáším talíře s různými jídly zákazníkům, můžu myslet na různé věci, které musím udělat, než mě dneska odpoledne vyzvedne auto.

Harry pro mě všechno zařídil, všechno, co musím po práci udělat, je, že půjdu domů a vezmu si věci. Auto mě vyzvedne hodinu potom, co mi skončí směna, musím se dostat domů co nejrychleji, abych se připravila. Pořád není určené, v kolik budu v Paříži.

„Jak se cítíš? Poslední den a všechno?" ptá se Ryan, když mu podávám do kuchyně posledních pár objednávek. Dneska byl ticho, nenavazoval konverzaci. Myslím, že možná je nervózní z toho, že by se mnou mluvil poté, co se Harry minulý týden objevil v kavárně.

„Uh, jo, cítím se docela dobře, upřímně," odpovídám, když se rychle vracím na plac s dalšími talíři v ruce. Ještě chvíli a pak sem už nikdy nebudu muset. Nemám pocit, že tady zapadám, nikdy jsem sem nezapadala. Hádám, že hlavně proto, že jsem se nepokusila skamarádit se zaměstnanci. Ale od doby, co lidi viděli v novinách fotku mě a Harryho, chovali se ke mně divně, jako bych byla na nějakém podstavci kvůli tomu, že mám bohatého přítele. Hádám, že nezáleží na tom, jaký je důvod, brzy budu odsud pryč.

„Pár z nás přemýšlelo o tom, že bychom večer šli na drink, jsi pro?" ptá se mě Beth přátelským tónem, když se vracím k pultu. Nikdy jsme si nesedly, co jsem tady pracovala, je ke své práci ležérní, takže jsem převzala skoro polovinu jejích stolů každou směnu, co spolu pracujeme.

„Uh, promiň, už mám na dnešek plány, díky za pozvání," odpovídám rychle, tiskne účtenky pro zákazníky, kteří jsou připravení zaplatit. Připadá mi divné říct, že po práci z nějakého důvodu jedu do Paříže.

„Tak přiveď svoje „plány" s sebou, neboj se, budeme k panu Boháči hodní." Slyším Ryanovu rýpavou poznámku za mnou. Samozřejmě, že teď mele, když Harry není kolem, jako by byl frajer.

„Ne, to je v pořádku, máme naplánované věci." Otáčím se a odpovídám mu, falešně se usmívám. Za ním vidím velké hodiny na stěně. Ručičky jsou v perfektní poloze, končím.

„A to je můj konec!" říkám nadšeně, když se vydávám k šatně, abych si vzala věci. Nemyslím si, že jsem někdy tak nadšená odcházela ve spěchu, ale musím, jestli chci stihnout nejrychlejší autobus do bytu.

O čtyřicet pět minut později mi plešatý muž ve tmavém obleku pomáhá nést malý kufřík po schodech. Vlasy mám pořád trochu mokré ze sprchy, ale kromě toho jsem docela dobře připravená. Všechny doklady mám uložené v tašce v ruce, do kufru jsem si zabalila nejkrásnější oblečení a dokonce jsem si zvládla udělat make up, než se ozvalo zaklepání.

Píšu Harrymu, aby věděl, co se děje, když mi řidič otevírá dveře od auta. Zařídil auto, víte, takové to luxusní, které vídáte v televizi. Je to trochu moc na dvacetiminutovou jízdu na vlakové nádraží. Nabídla jsem, že pojedu autobusem, ale nemá dobrý vztah s autobusy, musím ho do nějakého vzít. V klíně mi vibruje mobil, když vyjíždíme z parkoviště.

Harry

Užij si cestu, dej mi vědět, až budeš ve vlaku x

„Je teplota v pořádku, madam?" ptá se řidič poté, co Harrymu odepisuju, že dám.

„Ano, skvělá, děkuji," odpovídám sladce, přemýšlím, proč Harry pro mě neposlal Johna. Ale asi je s ním v Paříži. Jaký popis práce má John, protože pro Harryho dělá hodně osobních a profesionálních věcí. Doufám, že bude dost zaneprázdněný tím, že bude pomáhat Harrymu s prací, aby mě vyzvedl a vozil na různá místa.