Sugar baby // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Thirteen

V kavárně je sobotní ráno vždycky drsná směna, Nora mě požádala, abych dneska přišla, protože dvě další číšnice byly zase nemocné. Cítila bych se špatně, protože jsem předala výpověď, řekla jsem ano, když mě pořádala. Normálně by to byl dost nanic začátek víkendu, ale dneska jsem v dobré náladě, dodělala jsem poslední práci na několik týdnů a Harry se dneska vracel domů.

Moc jsme se od posledního FaceTimu nebavili, časový rozdíl nám moc nepřál a měl spoustu schůzek. Žádné FaceTimy, žádné odhalování, nic, jsem ráda, že je na cestě zpátky.

„Tak jsem slyšel, že brzy odcházíš?" říká můj kolega Ryan, když jdu ke kuchyni vyzvednout objednávku. Pracuje v kuchyni, takže hodně spolu během dne komunikujeme. Byl to dobrý kamarád, zatímco jsem tady byla, ale nemáme moc společného, takže se nikdy mimo práci nevídáme.

„Jo, škola je trochu šílená, takže se na ni potřebuju soustředit," říkám rychle, přičemž beru dva talíře a odcházím je odnést ke správnému stolu. Nesnáším tohle lhaní, které musím dělat, ale je to lepší než říct pravdu. Jen doufám, že to dělám uvěřitelné.

„Všichni budeme smutní, až budeš odcházet!" říká Ryan, když jsem zpátky u kuchyňského okýnka, abych odnesla další objednávku. „Měli bychom jít ven to zapít, oslavit tvou svobodu!"

Slabě se usmívám a přikyvuji.

„Jo, to zní skvěle," mumlám, přičemž se vracím na plac a naplňuji lidem šálky kávou. Vždycky jsem měla pocit, že Ryan měl pro mě slabost, ale rozhodně jsem o něj neměla zájem, i než jsem poznala Harryho. Neměla jsem v plánu s ním jít ven, ale pokud by šli všichni, pak by to bylo v pohodě. Možná bych mohla zmínit, že mám přítele a sám by couvnul. To byl problém na později.

Hledala jsem si práci a odpočítávala jsem poslední hodinu do konce směny. Beru si věci ze zadního kanclu a chystám se odejít, když narážím do někoho za mnou.

„Takže, kdy máš čas?" ptá se Ryan, zatímco jde vedle mě a jdeme ke dveřím. Blonďaté vlasy má stažené do drdolu u krku, přičemž si hází sportovní tašku přes rameno.

„Ou, já, um, nejsem si jistá, budu se muset podívat do diáře," mumlám, otevírám dveře a vycházím na chodník. Zaměstnanci nesmí chodit skrze přední dveře, musíme chodit zadem a přes parkoviště.

„Máš dneska večer čas?"

„Ne, nemá."

Otáčím hlavu na stranu za známým hlasem. Skoro nevěřím vlastním očím, Harry se opírá zády o stěnu kavárny, má na sobě černé triko, džíny a hnědé boty. Je to drsný rozdíl, když jsem ho viděla předtím, skoro vždycky byl v obleku. I tak dokáže vypadat hrozivě, několik linek inkoustů pokrývá jeho paže založené na hrudi a zvětšují se tak jeho bicepsy.

„Kdy ses vrátil?!" ptám se ho nadšeně, ihned jsem šťastná, že jsem v jeho přítomnosti navzdory tomu, jestli je on rád nebo ne, že mě vidí. Na nose mu sedí sluneční brýle, takže nejsem schopná číst v jeho výraze, ale nemyslím si, že je potěšený. Jdu k jeho boku a jsem potěšená, když mi kolem ramene omotává paži a přitahuje mě ke své hrudi.

„Dneska brzy ráno, musel jsem si odpočinout, ale chtěl jsem tě vyzvednout z práce." Jeho pozornost je ode mě odtržena a dívá se na Ryana, který se zdá být menší a rozpačitější v jeho přítomnosti, rozumím.

„Tohle je Ryan, je jedním z kuchařů u nás v kavárně," představuju Ryana Harrymu s nadějí, že tohle trapné setkání nějak zachráníme, když Harry zírá na Ryana a Ryan se dívá všude jinam.