Sugar baby // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Twenty-one

„Eleno, zlato, kde jsi byla, nezvedala jsi mi mobil!" máma jde ihned k věci, když zvedám hovor.

„Omlouvám se, mami, měla jsem teď trochu hodně věcí. Jak se máš?" bylo to pár dní, co jsem slíbila, že jí zavolám, ale trochu to pro mě bylo šílené. Poradit si se všemi těmi věcmi s Harrym, to zabralo hodně času a hodně přemýšlení. Uplynuly dva dny, co jsme spolu naposledy mluvili, a bojím se být první, kdo se ozve, bojím se, že jsem možná udělala něco špatně a on se mnou nechce mluvit.

„Ou, mám se dobře, chybíš mi, zlatíčko. Co ty?" odpovídá s jemným povzdechnutím, zní unaveně.

„Mám se dobře, práce a škola mě zaměstnávají," lžu. „Spíš dost, mami? Zníš trochu unaveně?"

„Ou, jsem v pohodě, neboj se o mě. Viděla jsem noviny a to byl šok, když jsem uviděla tvářičku mého malého andílka v novinách!" její tón se rychle mění na lehký. Vím, že to nezní jako otázka, ale vím, že musím odpovědět, jako by byla. Kdybych věděla, že to bude v novinách, varovala bych ji nebo možná bych zapomněla, jaká jsem hrozná dcera.

„Jo, uh, jsem si jistá, že to byl šok, jo, byl to charitativní ples, docela luxusní, vyčnívala jsem jak bolavý palec," mumlala jsem skrze své konstatování. Neřekla jsem mámě, že jsem s nikým chodila a takhle jí to musím říct? Měla jsem s ní více telefonovat, potřebuju z ní udělat větší prioritu. Bojím se, že jsem všechno, co má, a musím to začít brát vážněji.

„S tím nezačínej, vypadala jsi absolutně krásně, a kdo byl ten krásný mladík?" ptá se. Nejsem si jistá, co si o Harrym vyhledala. Doufám, že ne tak moc, co jsem ho znám za pár týdnů. Články o jeho hotelech a charitativní práci jsou inspirující, mluví o různých případech, které podporuje, tak vášnivě. Ale slizký bulvár ho popisuje jako arogantního playboye, který má úlety s modelkami a mladými členy královské rodiny. Bojím se, že články odhalí mé jméno a brzy začnou fotografie a přidají mě na dlouhý seznam vyobrazující jeho podmaněné.

„To je um, to je Harry. Trochu spolu... chodíme," koktám nakonec. Chvíli nic neříká a jsem z toho nervózní. Vím, že vždycky se mnou chtěla vést tyhle konverzace, když jsem byla větší, ale neměla jsem zájem. Vždycky se mě ptala, jestli se mi někdo líbil, a dokonce se snažila se mnou vést řeč o sexu, což vedlo, jak si dokážete představit, mezi dvěma trapnými lidmi k trapné konverzaci.

„Zlatíčko, to je úžasné! Jak dlouho to trvá?" ptá se mě po dvaceti vteřinách naprostého ticha, z jejího tónu si myslím, že je v šoku, ne jako „drahý bože, co jsi to udělala" v tichu.

„Je to docela nové, skoro měsíc, myslím." Přemýšlím o všech těch věcech, kterými jsme si prošli za necelý měsíc. Četla jsem dost knížek a viděla jsem dost filmů, abych věděla, že páry, které mají spousty problémů takhle brzy, nevydrží. I dva lidé z rivalitních gangů, kteří se do sebe zamilují, si užijí trochu zábavy a klidu, než to začne být dramatické.

„Řekni mi o něm!" prakticky slyším, jak se choulí na velkém křesle v ložnici, čeká, až budu o něm vyprávět. Ale nemůžu, protože navzdory tomu všemu času, co jsme spolu strávili, pořád vím velmi málo o tom, kdo je jako člověk. A ani nevím, co mám dovoleno říct kvůli smlouvě a ústní dohodě. Možná když budu mluvit pomalu, bude se zdát, že jsem jí řekla více? Bože, jsem ubohá.

„Uh, poznali jsme se v baru! Moje kamarádka, uh, měla narozeniny a on k nám přišel a dali jsme se do řeči a, uh, to bylo ono! Řídí hotely, znáš ty luxusní hotely Arcadia? Jo, ty jsou jeho. Co jiného, uh, hodně cestuje kvůli práci, což nám trochu věci neusnadňuje, ale zvládáme to. Chci říct, nevídáme se tak dlouho, takže na to netlačíme. Je milý, mám ho ráda." Na chvíli si odtahuju mobil od ucha poté, co končím větu, abych se zhluboka nadechla. Mluvila jsem spíše pomalu, ale srdce mi bušilo, jelikož jsem jí lhala. Lhala jsem, ale jen částečně a jen proto, že jsem musela. Harry a já jsme se technicky potkali v baru nebo restauraci, pokud do toho chcete jít technicky.