The New Avengers IV: Proti celému světu

21. Část

Ve vesmíru, především poblíž Xandarského sektoru, přibývalo od doby, co pozemští hrdinové porazili Thanose, s každým dalším rokem jen více planet, které se chtěly nějakým způsobem také vyznamenat podobně velkolepými skutky, avšak ve většině případech skončily pouze u dodávání potravin či produktů jiným planetám nebo se zapojily do různých ochranitelských skupin, a s tím vznikla Aliance - seskupení několika desítek osídlených planet poskytujících pomoc kterýmkoli druhům v jakékoliv situaci.

Perdam byl dokonalým místem k trvalému usazení a poklidnému životu. Ale krom mnoha přátelských rodin to byl také domov vysloužilých bojovníků, žoldáků a vesmírných kapitánů, kteří si jen hledali nějaké klidné místo pro dovolenou nebo k trvalému usazení.

Po těch mnoha letech strávených plněním Thanosových rozkazů a posléze pár měsících zachraňování galaxie se Strážci Gamora usoudila, že to bude pro ni perfektní šance na nový začátek. Zpočátku se zde neměla v plánu zdržovat příliš dlouho. Nicméně den ubíhal za dnem a ona se stále držela na tom jednom a samém místě. Ale proč?

,,Proč?" oblékla si na sebe svůj dlouhý černý kabát. ,,Já nevím, prostě se mi k tomu nechce vracet."

Její kolega a dobrý přítel, Adam si ze své skříňky vytáhl svůj datapad a na ruku si nasadil své rukavice. ,,Ale vždyť jsi byla Strážkyně. Pro naši galaxii jste byli hrdinové."

,,Oni byli hrdinové, Adame. K sobě mě vzali jenom proto, že dřív někoho jako mě znali a mysleli si, že bych pro ně byla skvělou náhradou, ve skutečnosti jsem ale... byla úplně někdo jiný. Vůbec jsem je neznala a oni neznali mě, proto jsem odešla. A vracet se k nim vážně nehodlám." Gamora si kolem pasu ještě utáhla pásek, načež zavřela svou skříňku stejně jako vzápětí její kolega.

,,Takže, oprav mě jestli se pletu, tady chceš teda zůstat natrvalo? - Tím nechci říct, že by naše práce byla nějak zbytečná. Jsme přece ochranka první třídy, ale ani já tady nechci bejt až do konce života." Adam ji jako pravý gentleman podržel dveře.

Gamora nad tím jen protočila očima. Svému kolegovi mohla klidně tisíckrát za den říkat, že s ním chodit nikdy nebude, ale on se přesto nepřestával snažit na ní udělat dojem.

Když oba vyšli ven, téměř okamžitě se Adamovy vlasy rozzářily zlatem. Na pohled možná vypadal jako chytrý a pohledný muž, ale ani zdaleka nevypadal jako někdo, komu by se měla oddat na celý zbytek svého života. Podobně jako Peter Quill i Adam jen zbytečně ztrácel čas.

,,Už ses podíval, v kolikátém sektoru dnes budeme?"

Muž se zlatou pletí v rychlosti nahlédl do svého datapadu. ,,Desátém."

,,Tak to bychom měli už vyrazit."

Už se chystala nasednout na své vznášedlo, když se ji Adam ještě zeptal, jestli by se cestou nemohli na chvíli zastavit v obchodě pro nějaké jídlo.

,,Copaks nesnídal?" opáčila Gamora nepříjemným tónem.

,,Dneska jsem nestíhal."

Nejdřív mu chtěla říct, že na to není čas, ale když si všimla jeho prosebného obličeje, hned si vybavila ten zklamaný výraz Petera Quilla v den, kdy se je rozhodla opustit. Tehdy ji prosil celé hodiny, dokud si neuvědomil, že tím ničeho nedosáhne.

,,Dobře. Ale jenom na pár minut. Dneska nás čeká hodně práce," řekla nakonec. Proč mu to dovolila ani nevěděla? Možná, že se nechtěla na jeho mrzutý obličej dívat po celý zbytek dne.

Během cesty přes město minuli velký park, kde si bytosti nejrůznějších ras užívaly volný čas - děti si hrály na hřišti a dospělí se poklidně procházeli přírodou. Po pár dalších metrech mohli spatřit nově postavené divadlo, kde malíři zrovna dokončovali vnější výzdobu. Dále následovalo několik obyčejných obytných domů a pár menších restaurací, než se objevil konečně nějaký obchod.