The New Avengers IV: Proti celému světu

14. Část

Po neuvěřitelně dlouhé cestě autem, kterou strávili v naprostém tichu, Scotta nakonec Hank dovezl k jakési zvláštní schátralé dvoupatrové budově, jejíž přízemí zřejmě dříve bývalo nějakou pizzerií. Okna měla na sobě tolik špíny, že přes ně dovnitř nebylo skoro vidět. Jediné dveře vypadaly jako nové.

,,Kde to jsme?"

Pym nasadil tak přátelskou tvář, až měl Scott obavy, aby mu někdo třeba nepřetáhl přes hlavu pytel, jen co by z auta vystoupil a nezatáhl do nějaké temné uličky, odkud by se už živý nedostal.

,,To musíš zjistit sám."

,,Víš Hanku, že mi občas naháníš fakt strach?" popadl kliku a obezřetně, jako kdyby stále čekal, že na něj někdo vyskočí zpoza rohu s nožem v ruce, vystoupil na chodník.

,,Aspoň něco se nezměnilo." Tak zněla Hankova poslední slova, než spolu s autem zmizel a Scottovi tak nezbylo nic, než pokračovat dál do pochybné budovy za sebou.

Stěny popraskané, nábytek zpřeházený a ztrouchnivělý, a podlaha vypadala skoro jako z úplně jiného století.

,,Fajn Hanku, dostal jsi mě. Příště by sis jenom moh vymyslet něco trochu vtipnějšího."

Najednou se v místnosti udělala až příliš neobvyklá tma a východ z nějakého důvodu nebyl nikde k nalezení.

Scott za zády zaslechl jakési zašramocení, po němž kolem kotníků pocítil cosi silného a chladného. Na dotek to působilo jako nějaká obří ruka - opravdu pořádně velká ruka.

,,Co to -"

Než stačil vůbec vykřiknout, všechny stěny začaly rudě zářit a on vzápětí visel vzhůru nohama.

Kolem hlavy mu prosvištělo několik šípů. Ani jeden ho naštěstí ale netrefil.

,,Prosím, nezabíjejte mě! Mám ženu a děti!" chrlil ze sebe Scott i přes znatelné selhávání hlasivek. Byl tak vyděšený, že nebyl schopný všimnout si i těch nejvíce zřejmých věcí.

Jen díky náhlému smíchu, který se v ten moment ozval si Scott Lang okamžitě uvědomil, že se stal jen pouhou obětí neškodného žertíku přátel své dcery.

Tmu zase vystřídalo denní světlo, zatímco stoly a židle se vrátily do svých neobvyklých poloh.

,,Neříkal jste před chvílí, že byste chtěl vidět nějaký dobrý vtip?"

Z potemnělého průchodu vyšla mladá žena ve volnější fialové mikině s delšími tmavými vlasy svázanými do culíku. V jedné ruce držela luk, přičemž ji ve tváři prohrával drobný posměšný úšklebek.

,,Promiňte nám to. My Vás nechtěli tak vyděsit," promluvil za Scottem o poznání o něco jemnější a vřelejší hlas další dívky. Na sobě měla vánoční svetr s nápisem 'Best hero sister', ale to Scotta tolik nezajímalo.

,,Vy jste si prý chtěl promluvit o Cassie?"

,,Ne, já s ní přímo chci mluvit."

,,To teď ale nebude možné," vstoupil mezi ně jistý mladík. V obličeji působil jako slušný a chytrý člověk, který zřejmě věděl velmi dobře, o čem mluví. ,,Ona s Vámi totiž momentálně mluvit nechce. Prozatím se budete zkrátka muset spokojit pouze s námi."

...

Drobné schůdky, po nichž stoupali na místo, které ani neznali byly tak jasně průhledné, až měli obavy, že by se mohli každou chvíli propadnout skrz do té nekonečné vesmírné prázdnoty pod nimi.