The New Avengers IV: Proti celému světu

15. Část

,,Práce v týmu? To bych do tebe teda nikdy neřekla."

,,A proč ne? T'Challa taky k jednomu patřil. Tak proč bych nemohla i já?"

Nakia vrátila pohled zase před sebe, kde si kousek od nich hrál její malý syn na písku. Obloha byla klidná a téměř bez jediného mráčku. V okolí šlo slyšet pouze tichého šustění listů a šumění vzdálené vody.

,,Víš, že jsi má poslední rodina, která mi zbyla?"

Shuri neklidně stáhla rty do úzké linky a v mysli zavzpomínala na doby, kdy tu s nimi ještě byl její bratr. Co by jen dala za to, aby mohla vrátit čas a zachránit ho.

,,Já vím. Ale to, o co se pokoušíme by mohlo zachránit hodně lidí."

Nakia se po ní znovu ohlédla. ,,Skoro to zní, jako kdyby se bez tebe nemohli vůbec obejít."

,,A taky že by nemohli. Ale i tak nemůžu říct, že bych byla pyšná na všechny rozhodnutí, na kterých jsem se podílela."

,,Jako třeba?"

Shuri si nervózně poškrábala hřbet ruky. ,,Tak nějak jsem nechala osvodit jednoho superzločince z té nejstřeženější věznice na světě. Pro dobrou věc samozřejmě."

,,Mě důvod říkat nemusíš," řekla Nakia až neobvykle klidným hlasem, ,,jenom si dej pozor, aby se ti to nevymklo z rukou."

,,Spolupracuju s těmi nejmocnějšími a nejchytřejšími lidmi na planetě. Ono se to dřív nebo později z rukou stejně vymkne. Já jenom vím, že v tom aspoň nebudu sama."

Ten den ji čekalo ještě mnoho neodkladatelných povinností, takže se Shuri musela s Nakiou a svým synovcem brzy zase musela rozloučit. Po T'Challově smrti se Nakia rozhodla zcela vzdát svého titulu královny, který vřele předala Shuri a raději se svým teprve pětiletým synem odešla na nějaké více klidnější místo, kde by je nikdo neohrožoval a malý T'Challa by mohl mít šanci na normální život.

Shuri ji v tom nijak nebránila. Sama ji občas dokonce záviděla. Přeci jen, kdo by v jejich době nechtěl mít klidný a normální život?

...

Matt ztráty svého zraku nikdy nelitoval, pokud nemusel. Stále měl jiné lépe vyvinuté smysly, díky nimž dokázal nepřátele odhalit na metry daleko a nebezpečí zamezit ještě před jeho příchodem. A přesto si nyní nemohl pomoci, a přál si znovu vidět.

V rukou cítil malé teplé prsíčky a v uších slyšel radostné chichotání. Umět si jej představit nebylo tak těžké. Ale tohle dítě nebylo jako ostatní. Bylo součástí jeho rodiny.

,,Takže vy tedy nemáte v plánu se vrátit k týmu?"

Jessica s Lukem okamžitě zváženěli. Vzduch v místnosti zhoustl a delší dobu nebylo znít nic, než jen veselé pobrukování malé Danielle.

,,Ne," řekla Jessica, jakmile se posadila na volné místo vedle svého manžela. ,,Proč bychom měli? Teď máme všechno, co jsme kdy potřebovali. Trvalo nám to, ale nakonec jsme to dokázali a jen tak to zahodit rozhodně nechceme."

,,A navíc, svět teď má hrdinů až až. Koho zajímá, jestli jich bude mít o dva nebo deset méně?" dodal Luke s rozvážným rozhozením rukou.

Matt své smysly přesměroval zase zpátky k malému děťátku ležícímu v kolébce po své pravé straně. Jeho oddechování bylo klidné a pravidelné - už spalo. Jen blázen by mohl takovou krásnou chvíli narušit - blázen nebo dva bratři posedlí svým hněvem.

Zvenčí se najednou ozval tak hlasitý výkřik, že to malou Danielle ihned zase vzbudilo a přinutilo k vystrašenému pláči. Jessica musela hned vstát, aby ho utěšila.