≈ 2.8 - I don't need to hear you to love you (rewrite) ≈

74 4 1
                                    

Ship: Sapbur [Sapnap X Wilbur]
AU: mute Wilbur
Typ ff: Fluff, Angst
POV: třetí osoba

Nedávno jsem si přečetl pár mých starších one shots a zjistil jsem, že jsou hrozný, ale ty nápady se mi líbí. Takže nějaký přepíšu. Protože na druhou stranu nechci mazat/upravovat tu původní.

Koncept zůstává stejný, jen lépe napsané a více podobně mému nynějšímu stylu.

===================================

Když Nickovi bylo dvanáct, on a jeho rodina se přestěhovali do Británie. Nové místo, nový začátek.

Jeho matka si našla nového přítele, který je původem z Británie, takže odstěhovat se z toho místa kde Nick i jeho matka prožili to nejhorší, zněl jako více než dobrý nápad.

Hned nastoupil do školy, doháněl učení a začal si dělat kamarády. Jako hodně extrovertní a sebevědomý člověk to pro něj nebyl takový problém. Ve skutečnosti vlastně žádný.

Protože po asi třech měsících už byl oblíbený v celé jeho třídě a s každým čas od času prohodil aspoň jedno dvě slova, ať už to bylo "hezká mikina" nebo "byl úkol z matiky?" Či jak se někdo má.

Bylo pro něj hodně snadné zapadnout do kolektivu. Ale i mezi všemi těmi lidmi si našel své nejlepší přátele, se kterými se bavil pořád.

Clay, George, Karl a Alex. Co Nicka více překvapilo když zjistil, bylo to že jediný z jejich party, který v Británii vyrostl je George.

Karl a Clay byli také z Ameriky a oba měli své důvody, proč jsou teď v Británii.

Karl se přistěhoval, kvůli jeho otci, který zde našel lepší práci.

Clay měl trochu temnější historku. Clay má nějakou vzdálenou rodinu v Británii a když byl o něco mladší, jeho rodiče zemřeli v nehodě a on se musel přistěhovat za svojí tetou, která ho vychovává.

Alex byl jediný svého druhu, byl totiž z Mexika. Nikdy nikomu neřekl proč se přestěhoval do Británie a nikdo se ho tedy moc neptal, ale všichni tušili, že je v tom něco víc, než jen to, že to není důležitý. Že je za tím něco trochu temnějšího, ale nikdo ho nenutil o tom mluvit.

Jednoho dne, když si všichni společně hráli na hřišti, takové ty klasické dětské věci. Hráli na honěnou, schovávanou, cokoliv co padlo na mysl a co si vymysleli.

Když všichni jen seděli na zemi a povídali si, protože byli trochu znavení tím jak běhali kolem skoro celého hřiště, Nick si všiml kluka.

Seděl sám na houpačce, kopal nohama dopředu a dozadu, aby se lehce pohupoval, měl v uších sluchátka a prostě jen existoval.

Bylo to zvláštní vidět, minimálně pro Nicka. Protože měl ve zvyku, že děti sem vždy chodí s někým, aby tu nebyli sami a mohli hrát všechny ty hry co oni. Ale tento kluk tu prostě byl.

"Nevíte kdo to je?" Zeptal se, protože si nepamatuje, že by ho kdykoliv viděl ve škole, a ukázal na něj prstem. Všichni se tím směrem otočili.

"Ne, nemyslím si." Odpověděl Alex a všichni následovali s podobnou odpovědí, která vždy znamenala, že neví kdo to je.

Love is strange [Dsmp, ship, oneshot book]Kde žijí příběhy. Začni objevovat