Love is strange [Dsmp, ship, oneshot book]

~ 1.9 - Pigeon ~

Ship: Karlbur
AU: non
Typ ff: Angst
POV: Wilbur

===================================
TW: smrt, kouření, sebepoškozování, porucha příjmu potravy, alkoholismus
===================================

Každý den chodím okolo mé kuchyně. Nevím jestli čekám, že se něco změní. Nic už nebude tak jako dřív. Je jedno kolikrát projdu okolo mé lednice, jídelního stolu nebo židlí které jsou u něho, vše bude vypadat stejně.

Všechno je tak hrozně- depresivní a melancholické. Jako by svět ztratil své barvy a vše co na něm kdy bylo světlé. Proč? Proč? Proč? PROČ?

Jen myšlení na to mi nahánělo slzy do očí, začne se mi točit hlava a chce se mi zvracet. Asi bude dlouho trvat než se smířím s tím, že jsem neměl tu šanci mu říct "sbohem", tak, jak bych si přál.

Nechtěl jsi mi snad dát víc času na to ti napsat další písničku?

A potom ti ji zahrát? Nechtěl jsi mi dát víc času na to přijít na melodii a slova, kterými bych mohl popsat to jak moc tě miluji a obdivuji? Jak moc pro mě znamenáš?

Jak jsem mohl vědět že si mám pospíšit, když mi nikdo neřekl, že bych měl?

Prošel jsem kolem toho stejného stolu přímo na balkón. Opřel jsem se o zábradlí, které čelí velmi hlasité a špinavé ulici, kudy jezdí auta jako posedlá. Je to zvláštní, vždy se mi tato zapadlá část města nezdála tak špatná a špinavá. Ale to bylo když tu ještě Karl byl. To bylo ještě když vše bylo barevnější a každá chvíle byla jako teplé objetí. Tak to bylo dřív.

Vzal jsem balíček cigaret a jednu jsem vytáhl, následně jsem ji zapálil a přiložil si ji k ústům. Karlovi se nelíbilo když jsem kouřil. Karl nesnášel vidět to jak se naschvál pomalu zabijím. Protože je to jediný člověk který o mě kdykoli jevil jakýkoliv zájem. Jediný člověk kterému na mně záleželo a který mě měl rád.

Po chvíli jsem si tu cigaretu opálil o ruku. Je to jako uvědomění že ještě žiju. Protože uvnitř se cítím jako prázdná schránka, bez emocí, bez cílů, bez budoucnosti. Protože i když žiju, tak mám pocit že jsem mrtvý, že jsem zemřel společně s Karlem. To že se spálím mi připomíná že ještě cítím fyzickou bolest. Že ještě cítím.

Sykl jsem nad bolestí té spáleniny a pokračoval jsem v mé cigaretě. Neboli v mé snídani. Už ani nemám chuť jíst. Začal jsem si všímat že jsem stále tenčí a tenčí. Pomalu a jistě se mi začíná ukazovat můj hrudní koš. Je to trochu děsivé. I když, já už jsem si na to zvykl.

Taky jsem se vrátil k pití. Protože jak jinak zapomenou na své problémy než s pomocí alkoholu? Začínám pomalu i ztrácet ponětí o čase a o datu. Protože jsem dnes ráno zjistil že je 24. 5..... To jsem nevěděl.

Ale musím se sebrat.

Poslední slova Karla byla, abych byl i po jeho smrti šťastný. Nemůžu ho zklamat.

Ale.....co když už není možnost se sebrat?

===================================

WC: 487

Well, tohle bylo dark lmao. Omlouvám se že je to hrozně sad, ale podle mě je to velmi dobrý.

No, nic, snad se uvidíme brzy!

- Sam ;]
2/2/2023, 15:31