Love is strange [Dsmp, ship, oneshot book]

~ 1.7 - Crazy person needs crazy partner II ~

Ship: Quackbur
AU: villain X "hero"? enemies to lovers? fakt nwm
Typ ff: Angst,
POV: Quackity

===================================
TW: vulgarismy
===================================

Týden po této celé akci jsem byl velice zmatený. Je pravda, že to co Wilbur udělal vypadlo šílené a on je šílený. Já nejsem šílený. Že ne?

Vím že jsem řekl, že to co Wilbur předvedl mi připadalo atraktivní, přitažlivé a tak, ale to neznamená, že jeho šílené, obsesivní chování mi přijde atraktivní. To nikdy, vůbec, není možný. To by bylo šílený. Já bych byl šílený.

Celý ten týden jsem Wilbura neviděl. Ale řekl bych, že vím kde ho najdu. Nebojím se tam jít a vidět ho, ale nevím co bych mu tam přišel říct, něco jako "Hej, víš jak jsi se choval úplně šíleně a obsesivně? Vlastně mi to přišlo celkem hot." To si nemyslím, že je úplně ideální

A taky si nemyslím, že to bylo hot. Vůbec. Nikdy....... Uh-.

===

Dalších pár dní uběhlo a já jsem se nebyl schopný soustředit na práci a furt jsem myslel nad Wilburem. Takže jsem se rozhodl za ním zajít, možná by to mohlo vyřešit můj problém s pozorností a soustředěním.

Opět jsem šel k tomu srázu, kde Wil vždy sedí v tureckém sedu a kouří tu.

A pro mé překvapení, skutečně tam byl, kdo by to byl čekal, že?

"Wilburee! Jak se vede!" zakřičel jsem z dáli, přišel jsem za Wilburem a sedl jsem si vedle něj.

"Alexis Quackity. Jaké to jméno pro takového tvora. Napůl člověk, napůl kachna." začal říkat Wilbur. Nevím kam tím mířil, ale nějak jsem ho nepřerušoval.

Otočil se na mě, vyfoukl na mě cigaretový kouř, následně vzal mojí bradu mezi dva prsty a otočil mojí hlavu na levou i pravou stranu.

"Krásná a hladká tvář," najednou mu jeho úsměv spadl a s tím i jeho obočí, takový trochu pohrdavý a znechucený pohled "leč tak krutá a nemilosrdná duše. Jak se ti s tím žije, Alexi?" zeptal se a pustil mojí bradu.

Byl jsem beze slov, nevěděl jsem co mám říct a jen jsem se mu koukal do očí.

Nevím proč, ale popadlo mě nějaké nutkání ho políbit, svým způsobem hrubě, tak hrubě dokud mu dojde dech a až bude mít krvavé rty. Možná jsem jen lehce šílený. Ale jen zlehka.

Potom nasadil ten úšklebek a já jsem ho popadl za vlasy na zátylku a spojil jsem naše rty do agresivního polibku.

Kousl jsem ho do spodního rtu tak silně, že jsme oba ochutnali železitou chuť krve.

Oba jsme se oddtáhli následkem nedostatku vzduchu. Dívali jsme se na sebe a lapali po dechu, potom se Wilbur zase úšklebil, "Wow, Q, kdo by řekl že se ti tohle honí hlavou."

Na jednu stranu mě to naštvalo, na druhou mi to bylo celkem jedno. Wilburovi stále tekla krev ze rtu a jeho to moc nezajímalo. Krev mu dotekla až k bradě a z ní začala kapat na zem. Will si olízl to místo odkud mu tekla krev a ani se neobtěžoval si setřít ten úzký červený potůček.