Love is strange [Dsmp, ship, oneshot book]

≈ 3.2 - Drunk words are sober thoughs ≈

Ship: Schlattbur [Schlatt X Wilbur]
AU: school
Typ ff: Fluff, Lime
POV: třetí osoba

===================================
TW: alkohol, vulgarismy,
===================================

Schlatt byl pozván na takovou menší sešlost. Kým? Tím a jedním Wilburem Sootem. Možná by to nebylo tak zajímavé, kdyby to nebyl jeho spolužák, který se mu už nějakou dobu líbí. Nějakou dobu myslí dva roky.

Nebylo nějak vzácné, že Schlatta někdo pozval na nějakou oslavu nebo party, jelikož to byl vždy on, který té celé akci dodal šťávu a udělal něco stupidního, nad čím se potom všichni společně zasmáli.

Ale to, že za ním po hodině matematiky Wilbur přijde a zeptá se ho, jestli tam s ním nepůjde, to bylo něco úplně jiného.

Kdyby jenom řekl, jestli tam přijde, ale on doslova řekl, "Jestli by jsi tam se mnou nechtěl jít?"

Mělo to začít za dvě hodiny a Schlatt už se od rána stresoval. Sice není někdo, kdo by měl nějaké nízké sebevědomí, právě naopak, jeho ego sahá do nekonečna a ještě dál.

Furt se ale musel sám sebe ptát co si vezme na sebe, jestli nebude vypadat hloupě, jestli tohle celý není špatný nápad a nebo, a to by bylo nejhorší, nějaký stupidní vtip.

I jeho máma si všimla, že nebyl ve své kůži, ale kromě toho aby se na to zeptala, se rozhodla do toho moc nezasahovat. Sama jednou byla teenager a ví jak to chodí.

Schlatt chodil od své skříně k zrcadlu, aby se na sebe podíval a zjistil, že vypadá hrozně. Radši by se zabil, než aby vypadal jako absolutní idiot, až ho Wilbur vyzvedne.

Nakonec, hodinu před začátkem, se rozhodl pro modrý svetr s košilí pod tím, aby mu vystrkovat límec a nějaké černé roztrhané kalhoty.

V hlavě měl ten hlas, který mu říkal, že furt vypadá jako debil, ale pak tam byl druhý, v tuto chvíli silnější, hlas, který mu doslova řval do ucha, že se to Wilburovi bude moc líbit.

Takže byl spokojený.

Pak mu došlo, že má ještě hodinu před sebou, kdy bude mít pocit že se pozvrací ze stresu a že bude přemýšlet nad všema těmi možnostmi jak se to může podělat. Třebaže až Wilbur přijede a Schlatt půjde k tomu autu, zakopne a úplně se nejhorším způsobem ztrapní.

Chtěl si dát facku za to a to se to ani nestalo.

Hodina se proměnila v půl hodinu a to na čtvrt hodinu a z toho už jen pár minut, kdy už nervózně stepoval ve svém pokoji a čekal, kdy zazní ten osudný zvonek z hlavních dveří.

A najednou ho uslyšel. Doslova vysprintoval ze svého pokoje, cestou ke dveřím si zkontroloval, jestli má všechno potřebné. Klíče, peníze, mobil a podobně.

Nadechl se a následně vydechl, "Tak já jdu!" Zvolal na svoji matku a když slyšel tlumený souhlas, otevřel dveře.

Hned se setkal s čekajícím Wilburem, který tam prostě stál a, no, čekal.

Schlatt si ho prohlédl od hlavy k patě a jediné co mohl udělat bylo se dívat s otevřenou pusou.

Měl na sobě oversized šedé triko a hnědou bundu, kombinované s volnými a plandavými černými kalhotami.