Love is strange [Dsmp, ship, oneshot book]

~ 3.6 - Doesn't it make you sick? ~

Ship: Quackbur
AU: non
Typ ff: Angst,
POV: třetí osoba (Wilbur)

Co to zase dělám?

===

(Toto jsem začal psát předtím, než věci vyšli najevo)

Chci toto začít tím, že jsem nejspíše došel k názoru, že moje knihy/příběhy nikdy neměli co dělat s těmi reálnými lidmi, Wilbur Soot nebyl nikdy v mých ffs jako content creator. Vždy jsem psal o OOCs (= out of character).

Moje tvorba nemá co dělat s tím reálným člověkem a rozhodně nemá co  dělat s tím co udělal.

Pokud nejste schopni rozdělit toho člověka od té postavy v mých příbězích/knihách, chápu to a respektuji to plně. Já pouze používám tyto charaktery, abych mohl předat nějaký příběh.

A pro ten zbytek lidí, co tu stále zůstali, užijte si zbytek mé tvorby <33

===================================
TW: vulgarismy,
===================================

Není ti z toho špatně? Pořád nad ním přemýšlet, jakoby nic jiného neexistovalo.

I po tom všem co se stalo? Po tom všem co udělal? Pořád dokola. Ty a on. I když už vás nic nevrátí dohromady?

I když už spolu nejsou měsíc, nemohl přemýšlet nad ničím jiným. I když mu ublížil jako nikdo jiný, stále se mu přehrávalo v hlavě jen to nejlepší. To nejlepší co společně zažili a to nejlepší co pro něj udělal.

Neudělal pro něj snad dost? Však mu dal všechno co měl a kdyby mohl, dal by mu své plíce, ledviny, i mozek kdyby se jen zeptal.

Co víc měl mu dát? Věnoval by mu celý jeho život, kdyby jen zůstal trochu déle, každý dech byl pro něj, tak co víc?

Oddychl si a převalil se na bok, díval se do té temnoty v jeho prázdném a chladném pokoji, jedinou společnost mu dělala ta hora oblečení na jeho židli, která až moc připomínala nějakou bytost.

Už to byl měsíc, ale on pořád trávil své večery nad myšlenkou Alexe.

Však on chtěl s tím klukem strávit zbytek svého života. A v nějaké perfektní alternativní realitě to tak i je, ale v té on bohužel nežije.

"Myslíš si, že v jiném vesmíru jsme stále spolu?" Je otázka, na kterou by se chtěl Alexe zeptat. Co by dostal za odpověď? Upřímně, to nevěděl.

Rád by si to myslel, Alex by možná ale nesouhlasil. Ale chtěl by si s ním aspoň promluvit. Ještě jednou slyšet jeho hlas a prohodit s ním pár slov.

A když se podíval na čas na jeho mobilu, bylo okolo 3 hodin ráno.

Jen se chvíli díval na svoji mobilní obrazovku a sám se sebou debatoval.

Zavolat, či nezavolat, to je oč tu běží.

Takhle ten citát sice není, ale situaci to popisuje dokonale.

A nakonec, bez toho aby si to sám uvědomil, už byl ve svých kontaktech a jeho prst levitoval nad tím jménem "Alex<3", kde ještě nedávno stalo "Miláček<3".