Love is strange [Dsmp, ship, oneshot book]

~ 2.1 - Sadness doesn't suit you ~

Ship: Georgebur [George X Wilbur]
AU: non
Typ ff: Angst, fluff
POV: třetí osoba

===================================
TW: vulgarismy, brečení(?)
===================================

George neměl zrovna nejlepší týden. Obecně tento měsíc byl fakt na hovno. Skoro celý měsíc neviděl svého přítele, v práci se posralo tolik věcí že se jich nepokazí tolik ani za celý zbytek roku, doma se rozbily dva spotřebiče, myčka a pračka, něco se mu stalo s rukou, nějak se pohádal s kamarádem a další podobný věci.

Tento týden už vážně nemohl být horší.

Byla sobota a skoro celý týden plný katastrof snad brzo skončí, jestli se tedy neprotáhne na dva týdny. Nemusí jít do práce a může prostě být doma a tam se dívat na filmy. Dokud mu třeba nevybouchne televize, což by ho už ani nepřekvapilo a spíš by se rovnou rozbrečel.

Kvůli tomu všemu stresu mu ze všeho bylo špatně, byl frustrovaný, cítil se unaveně, bezmocně a přemožen vnějším světem.

Dělal si oběd, nic zvláštního, ale pro jeho štěstí, se mu spálil a taky ho přesolil, to byla poslední kapka a on se bezmocně zhroutil na zem kuchyně a opřel se s brekem o linku.

Fakt už nevěděl co má dělat. Celý týden je tak hrozně na hovno, že už asi neexistuje nic, co by mu zvedl náladu a čeká, že celý zbytek týdne bude jen jedno velké mentální zhroucení.

Seděl tam a brečel.

Ani si nevšiml, že se mezitím otevřeli dveře a do domu přišel další člověk.

Wilbur se konečně vrátil ze své pracovní cesty a už se těšil jak silně obejme svého přítele a celý jeho obličej pokryje polibky.

Když však vešel dovnitř, slyšel jen pláč. Takže rychle vběhl do kuchyně any viděl svého přítele, který se poddával svému stresu.

Wilbur za tím druhým Britem přišel a sedl si vedle něj a dal svou ruku okolo jeho ramen. George se podíval na svého přítele, ale nepřestal brečet. Ten vyšší snažící se ho uklidnit.

Takto tam seděli. Po půl hodině se ten menší uklidnil a už jen občas popotahoval nosem.

Wilbur mezitím udělal večeři pro oba a když byl hotov, zvedl svého přítele a donesl ho na jejich gauč a následně mu přinesl večeři.

Po jídle oba dali své nádobí na konferenční stolek, "Pročpak jsi brečel?" Zeptal se Wilbur se starostlivým tónem.

George objal toho vyššího, "Celý týden byl hrozně- na nic. Všechno se kazilo a prostě toho na mě bylo moc." Vysvětlil ten brunet a měl pocit že se zase rozbrečí.

"Nebreč, smutek ti nesluší." Pověděl mu Wil a silně ho stiskl ve svém objetí. George na to jen zakýval hlavou a potom si užíval čas strávený se svým přítelem.

===================================

WC: 431

Nic zajímavýho, ale líbí se mi ta fráze, takže vlastně successful.

Určitě mi dejte vědět váš názor a jak jste si to užili! Dávejte na sebe pozor, posílám lots of love. Snad se brzy uvidíme :3

- Sam :]
24/2/23, 13:58