Love is strange [Dsmp, ship, oneshot book]

~ 2.0 - Brothers ~

Ship: no ship
AU: no AU(?)
Typ ff: Angst, fluff
POV: třetí osoba

Jen jsem se cítil na to psát nějaký crime boys stuff o tom jak good brothers jsou.

Phil a Kristin nejsou rodiče Tommyho a Wilbura.

===================================
TW: hádání/křičení, špatně rodičovství, vulgarismy,
===================================

Wilbur ležel ve svém pokoji a četl svoji knihu. Byla Sobota, takže neměl žádné povinnosti. Skoro.

Najednou ze spodního patra uslyšel jeho rodiče jak se hádají a řvou na sebe, jako kdyby každou chvíli jeden z nich měl tomu druhému ublížit. Nic nenormálního pro tuto domácnost.

Elen a Anthony Gold, rodiče dvou chlapců, nikdy nebyli schopni vyřešit své problémy, ale na druhou stanu neřešili nic jiného. Proto se ti dva bratři museli přizpůsobit. Ten starší se přizpůsobil.

Wilbur položil svou knihu na jeho hruď a protočil oči. Občas by si přál jeden den bez toho, aby musel ty dva poslouchat hádat se tam a zpátky.

Ale rychle si vzpomněl na svého mladšího bratra, Tommyho. Jeho mladší bráška.

Wilbur vystartoval ze své postele do pokoje jeho bratra. Zaklepal na jeho dveře a následně vstoupil. Podíval se na svého bratra, který seděl na posteli s koleny na hrudi a objímal je.

Wilbura nakopnul jeho bratrský instinkt. Přišel ke stolu jeho bratra a z jednoho z horních šuplíků vytáhl sluchátka. Mezitím co přešel od stolu k posteli jeho brášky, připojil drát sluchátek k jeho mobilu. Jeho bratr se na něj podíval, oči plné strachu a rozpaku.

Wilbur mu dal na hlavu sluchátka a zapnul playlist který vytvořil jen a pouze pro Tommyho. Všechny jeho oblíbené písničky a všechny písničky na které spolu tancovali a zpívali, všechny které mu přinesou dobré vzpomínky, které společně vytvořili.

Sedl si vedle něj a stejně jako Tommy se opřel o jeho bílou zeď. Dal svojí ruku okolo ramen svého bratra a přitáhl ho blíž, uklidňoval ho a dával pozor na to, že je jeho bratr izolován od křiku jeho rodičů.

Dával pozor na svého bratra; tak jak to on dělá.

=====

Tommy byl domluven se svým otcem, že ho vyzvedne ze školy a že ho odveze na karate. Tommy hluboko tušil, že se to nestane. A ještě lepší je, že začalo před čtvrt hodinou hodně pršet.

Tommy si přetáhl kapuci přes hlavu a stál na kraji chodníku a stále doufal, že se objeví ta červená Honda, která patří jeho otci. Ale věděl, že se to nestane.

Tommy vytáhl svůj mobil a šel do svých kontaktů. Projížděl kontakty, zastavil se na písmenu M, vzpomněl si co mu jeho matka řekla; "Pokaždý když se na tebe tvůj neschopný otec vykašle, jen mi zavolej a já ti pomůžu.", Chvíli nad tím přemýšlel, ale rozhodl se že to není dobrý nápad.

Říkal si; jak zvláštní to je se takto cítit. Jak všechny děti celý svůj život vkládají do rukou jejich rodičů a že jim věří, že je nenechají stát v dešti, když už měli být deset minut na karate. Že je zvláštní nevěřit vlastním rodičům a nevkládat do nich žádnou důvěru.

Tommy se cítil jako mimozemšťan mezi ostatními. Všechny děti kolem vyprávěli o jejich hezky stráveném času s rodiči a jediné co Tommy může říct je to; jak ho jednou taťka vzal do McDonald's, když si u něj potřeboval přilepšit.

Došel až na písmeno W a usmál se když viděl kontakt na jeho bratra. Kliknul na něj a zavolal mu.

Ne ani pět vteřin a jeho bratr zvedl přicházející hovor, "Tommy, je vše v pohodě? Děje se něco? Stalo se ti něco?" Začal toho mladšího bombardovat otázkami.

"Taťka mě zapomněl vyzvednout a já jsem už 12 minut pozdě na karate. Můžeš mě vyzvednout ty, prosím?" Zeptal se ten blonďatý kluk, kterému už začal déšť lézt do bot a začínal se klepat kombinací promoknutí a studeného větru.

"Už jedu, hned tam budu." Odpověděl mu jeho bratr a zavěsil. Tommy věděl, že se na Wilbura může spolehnout.

Občas Tommy přemýšlet, že Wilbur je víc jeho otec, než kdy jeho opravdový rodiče byli. Možná Wilbur je jeho opravdový rodič a oni jsou ti falešní?

Tommy ho tak minimálně rozhodně vnímal. Tommy rozhodně vzhlížel ke svému bratrovi více než ke komukoliv jinému.

Protože to byli vždycky oni. Nebyl to Tommy. Nebyl to Wilbur. Byli to oni. Byli jako jeden muž a záviseli na sobě jako parazit na hostiteli.

Protože to byl vždy Wilbur. Byl to Wilbur, kdo dával na Tommyho pozor. Byl to Wilbur kdo dělal úkoly s Tommym. Byl to Wilbur, kdo vařil pro Tommyho. Byl to Wilbur, kdo se ujišťoval, že Tommy má vše co potřebuje. Byl to Wilbur, kdo ukládal Tommyho ke spánku.

Byl to Wilbur, kdo se staral. Jeho starší bráška.

===================================

WC: 752

Listen- mně to nepřijde vůbec špatný. Je to celkem sweet, ale furt je to angst lmao.

Doufám že jste měli hezký den. Nezapomeňte jíst a pít, protože je to pro vaše tělo důležité a jo. Snad se zase brzo uvidíme.

18/2/23, 22:39
- Sam ;]