Love is strange [Dsmp, ship, oneshot book]

≈ 3.3 - Can ghost be gay? (rewrite) ≈

Ship: Sapbur [Sapnap X Wilbur]

AU: ghost Wilbur

Typ ff: Fluff, Angst,

POV: Sapnap

Líbil se mi ten nápad a vše, a líbí se mi i těd, ale vůbec se mi nelíbí jak to je napsané, takže jsem se rozhodl to přepsat a přepsat to jako Sapbur, protože Dreambur už tolik nefeeluju, stále budu psát Dreambur, ale nějak se mi to k tomuto příněhu už tolik nehodilo. Takže snad se vám to bude líbit více.

Jsou tam stejná TW a vše jako před tím, skoro.

===================================

TW: vulgarismy, vražda, sebevražda, alkoholismus

===================================

Poslední dobou se u mě doma dejí podivné věci. Začal jsem slýchat divné zvuky, občas skoro jako kroky, a přísahám, že ten hrníček jsem měl položený na konferenčním stolku, ale pak byl v kuchyni na lince.

Taky mám pocit, že na léto je tu občas až moc velká zima. Ne na mrznutí, ale rozhodně ne normální teplota, která by se shodovala s teplotami venku, což, ne že bych si nutně chtěl stěžovat, protože by tu byla výheň. Ale normální to rozhodně není.

Chvilku jsem si myslel, že blouzním a že už hraju tolik Lolka, že se to na mně podepsalo, ale na druhou stranu, nemyslím si že to bude tím, nebo tím že jsem blázen.

Ty vole, to jsem to zase schytal, nedávno jsem se nastěhoval a už se mi dějí takovýhle hovna, to je velmi příjemné.

Dobře, nebo jestě jedna hrozně divná věc byla, když jsem se nadávno koukal na film.

Seděl jsem na posteli a sledoval Pulp Fiction, říkal jsem si, že jsem to už dlouho neviděl. Film byl skoro u konce, už jen závěrečná scéna a titulky. 

Když se na obrazovce ty zmíněné titulky objevily, rozhodl jsem se podívat se na ještě jeden film, měl jsem takovou filmovou náladu.

Projížděl jsem svůj watch list v poznámkách na mobilu a hledal film, na který se podívat, když jsem slyšel z vedlejšího pokoje kytaru. Ne úplně, jen brnkání na ni. Zvedl jsem hlavu od obrazovky a chvilku poslouchal, abych si byl na 100 % jistý, že mě moje smysly neklamou.

Ale pořád jsem ji slyšel. Takže jsem vstal z postele a vzal tu nejtěžší knihu co jsem měl poblíž, což byla Pravidla moštárny, které jsem sliboval, že si přečtu, párkrát jsem se nadechl a vystoupil jsem z pokoje.

Kdo tu vůbec na tu kytaru hraje? Jestli mě někdo přišel vyloupit, tak to mohl udělat rovnou, nebo se prostě rozhodl, že "Hele, krásná kytarka, pojďme si na ní zabrnkat, protože jsem rozhodně tomuhle týpkovi neplánoval vyloupit dům."

Stál jsem na chodbě a poslouchal jsem. Šlo to přímo z pokoje na proti mému, tam kde mám věci co jsem ještě nevybalil a podobně. Opět jsem se hluboce nadechl, i když jsem měl pocit, jakože dýchání bude moje smrt, a položil jsem ruku na kliku.