Když jsem vrátila mop, šla jsem z tělocvičny na záchod. Šla jsem si v klidu chodbou, když mi najednou nějakej blbec podrazil nohy. Slyšela jsem jenom smích když jsem spadla a bolela mě ruka. Za zády slyším:
Neznámý: "Není ti nic?"
Já:" Ne v pohodě..."
Zvedla jsem se, abych se podívala kdo na mě mluvil a stál tam vysoký tmavý kluk. Lítostivě se na mě usmíval. Měl na sobě přiléhavé třičko a kraťasy. Měl nagelovaný vlasy nahoru a přesně takový hnědý psí oči jako měl náš pes Nick než umřel.
Neznámý: "Jak se jmenuješ? Nechceš tu ruku ošetřit? Máme tu školní sestru, ta by ti na to dala ledový obklad, nebo by ti to zavázala.Jo a kočko, já jsem Alex!"
Já: "Alex je hezký jméno. Já jsem Irina a ta ruka je v pohodě. Jen tu ve škole máte fakt idioty.."
Alex: "Jo, to máme (smích) .Nechceš si něco dát? Ve školním bufetu máme docela dobrej čaj"
Já: "Jo dám si ho ráda."
S Alexem jsme si povídali asi hodinu a půl. Dozvěděla jsem se, že vůbec nekouří a je to fotbalista a celkově měl rád sporty. Basketbal, florbal, tenis a další. Jeho máma pracovala v mateřský školce a taťka byl trenér hokejistů. Byla to taková umělecky založená rodina, protože Alex musel chodit na kytaru. Přišlo mi to hrozně romantický, ale ze začátku jsem mu vůbec nevěřila, protože kterej kluk dneska hraje na hudební nástroj? Alex se smál že mu nevěřím a tak mi slíbil, že mi někdy něco zahraje. Tu ruku jsem už vůbec necítila. Vlastně jsem už o ničem nevěděla a myslela jen na Alexe. Byl ideální typ kluka kterýho jsem chtěla. Za půl hodiny jsem běžela za Terezou abych se jí zeptala na Alexe. Bylo fajn mít za kamarádku holku, která věděla o všem kde se co šustne. Řekla mi, že je Alex sice sportovec, ale s holkama si taky pěkně hraje. Prej s jeho ex měly hrozně divnej vztah. On ji chvíli chtěl a pak zase ne. A byl v tomhle hrozně nerozhodnej. Řekla jsem si, že to s ním chci zkusit, že mě by se nic takovýho nestalo, aby mě kluk najednou z ničeho nic nechtěl. Druhý den jsem Alexe pozvala k nám domů. Byl hrozně rád a hned souhlasil. Když jsem přišla domů, hned to začalo. Šla jsem se oholit, namalovat, navonět, vyčistit si zuby a oblékla jsem si legíny a tílko.Crrrrrrr...
Já: "To bude Alex!"
Otevřela jsem Alexovi dveře..
Alex: "Ahoj"
Já: "Ahoj"
Alex mi připadal už ve dveřích hrozně divnej. Nevím jestli byl smutnej nebo nervozní ale já se bála, jestli jsem něco neudělala špatně. Vešel ke mě do pokoje a sednul si na sedačku. Chvilku se rozhlížel a pak začal mluvit že ve fotbale prohráli a že je z toho smutnej. Já se jen usmála a objala ho. Alex si stouplnul a řekl ať si taky stoupnu.
