33

164 3 0
                                    

S Kristianem jsme si lehli vedle sebe na koberec a těžce oddechovali. Kristian se začal rychle oblíkat a popohnal mě ať chvátám, že sem může kdokoliv přijít. Hlavně, že mu to doteď nevadilo. Oba jsme nenápadně vyšli a rozlídli se. Nikdo nikde. V klidu jsme zamkli. Najednou z levé strany vyšel Will a jakmile nás uviděl, došlo mu co se stalo.

Will: "Aha, takže ty zvládáš za den i dva jo?"
Já: "Wille, omlouvám se. Já ti to vysvětlím!"
Kristian: "Kdo to sakra je?"
Will: "A kdo seš ty? S tebou nemluvím, ale s ní."
Já: "Wille..."

Will odešel a nechtěl se se mnou bavit. Cítila jsem v sobě pocit úzkosti. Svýral se mi žaludek a nemohla jsem se pořádně nadejchnout. Willa neznám dlouho, ale co se týče vztahu, mi na něm záleželo víc než na Kristianovi. Otočila jsem se a upřela jsem svůj rozzlobenej pohled na něj. Nemohl za to. Byla to moje chyba, že jsem dovolila se vyspat s tím blbcem bez duše. Bežela jsem hledat Willa a Kristiana nechala beze slova stát na místě. Willa jsem nakonec našla, jak si prohlíží svatební dort. Chudáček, ani nevěděl co dělá. Jen tam tak stál s talířem v ruce a koukal na jedno místo na dortu. Bylo mi ho tak líto a bála jsem se, že to mezi námi už neurovnám. Běžela jsem za ním a Will se na mě otočil.

Will: "My dva už si nemáme co říct."
Já: "Vím, že mě nebudeš poslouchat a nenecháš si to vysvětlit, ale já ti to chci v rychlosti říct. Kristian je můj ředitel a dřív jsme spolu chodili. Já vím, že to nevysvětluje to, co se mezi námi stalo, ale na tobě mi moc záleží a chci to smazat a jít dál."
Will: "Takže ty čekáš, že to přehlídnu a budu tě mít dál rád?"
Já: "Ty mě máš rád?"
Will: "Ani nevíš, jak moc se mi to s tebou líbilo. Takovýhle vzrušení jsem dlouho neměl. Jsi krásná, úžasná, ale tohle mě naštvalo. Kdybych věděl, co se tady stane, ani bych sem nechodil."
Já: "Ani jsem nevěděla, že tu Kristian bude. A tebe jsem tu taky nečekala. Prosím pojď to zkusit na to zapomenot a tu svatbu si užít. Uvidíme, jestli nám spolu bude dobře a podle toho se rozhodneme, co ty na to?"
Will: "Dobře, to beru. Máš poslední šanci. Opovaž se to zkazit."


Zbytek večera byl nádhernej. S Willem jsme tančili a občas mi přišlo, že na to vážně zapomíná. Takhle jsem se s nikým dlouho nebavila. Will byl úžasný a já věděla, že kdybych měla s někým strávit zbytek života, byl by to on. Will mě dovezl zpátky domů. Pozvala jsem ho ke mě ještě na kafe, ale sex jsem v plánu rozhodně neměla. Ještě bych mu tím připoměla, co se dneska stalo a to jsem nechtěla. Šla jsem do kuchyně dělat kafe a Will se mezitím posadil na sedačku v obýváku. Když jsem přišla, Will spal. Vzbudila jsem ho a popohnala ho, ať si jde lehnout ke mě, že tu může přespat. Byl roztomilej, když byl unavenej.Sundala jsem mu boty, položila ho do postele a přikrila. Lehla jsem si k němu a Will mě obejmul. Krásně voněl a bylo to to nejkrásnější zakončení dne, jaký jsem si kdy mohla přát. Oba jsme usnuli v objetí a musím říct, že tu noc se mi spalo vážně krásně.

Pod vlivemKde žijí příběhy. Začni objevovat