Začala jsem Emily hladit po stehnách a kousat ji do ucha. Obě jsme se převalily a teď ležela na mě. Sahala mi pod tričko. Tohle už na mě bylo moc. Odstrčila jsem Emily, vzala si věci a utekla ubrečená domů. Nemohla jsem dál. Nejdřív Marek, pak Alex a teď Emily. Potřebovala jsem se uklidnit a tak jsem šla na místo zvané "soundhard" to byla taková krásná vyhlídka, kde si můžete sednout a máte výhled na celý město. Nejkrásnější je to tam při západu slunce a v noci. Bylo hodně pozdě a já předpokládala, že tam nikdo nebude. Sedla jsem si na lavičku a nadechla jsem se. Když jsem vydechovala, za zády jsem slyšela:
Neznámý: "Co tu tak pozdě děláš? A sama ?"
Já: "Promiň, neuraž se, ale musim si na tebe posvítit. Vůbec nevím s kým mluvím!?"
Neznámý: "Jsem Thomas. Jsem správce těhle vyhlídek a ty tu nemáš tak pozdě co dělat!"
Já: "Jsem Irina... Noa? To už jsou pravidla i na sezení na lavičce ?"
Thomas: "Ne to ne, ale lidi sem moc nechodí když je tma, tak se divím, že sem taky někdo přijde.."
Já: "Je tu krásně.. výhled na celý město.. viděl jste někdy něco hezčího ?"
Thomas: "Já vím, proto tu pracuju. Můžu tak být blízko tomu, co mám rád. A nevykej mi."
Já: "Závidím. Dobře tak si vykat nebudem."
Seděli jsme tam a povídali si až do východu slunce. Byla to krása. Thomasovi končila směna a chtěl mě vzít na snídani do Bake and Cook. Dělají tam nejlepší slaninu. Thomas byl o čtyři roky starší než já, a přišel mi hrozně vyspělej oproti Markovi nebo Alexovi. Skvěle jsme si rozuměli. Po snídani jsem chtěla konečně domů. Byla jsem nevyspalá, unavená a umouněná. Thomas mě dovezl až ke vchodu a na rozloučenou mi dal svoje číslo, že kdyby se něco stalo ať hned volám. Byl to můj přítel na telefonu. Po dlouhý době, jsem zase měla pocit bezpečí...
