Kapitánka // ff Steve Rogers, [1]

Matty

Hugh ji vytáhnul na nohy, přitiskl si ji na sebe zády a zbraň položil tak, aby ji měla přesně na spánku. Z venku se ozvaly poplašné sirény, ale Beth věděla, že je pozdě. Hugh nemohl být jediný. A jestli začali obsazovat základnu, vyplatí se počkat a chvíli hrát bezzbranou.

,,Ani nevíš, jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal.'' zašeptal přímo do jejího ucha.

Znechuceně se zašklebila a pokusila se od něj odtáhnout co nejdál to šlo. ,,Nevěděla jsem, že jsi s Hydrou.'' měla silné tušení, ale Hugh byl šikovný. Nenápadný. A nikdy ho na základně Hydry nepotkala. Nebo možná ano, jen si to nepamatovala. Byl pro tuhle práci jako dělaný.

Zabořil ji zbraň do spánku o něco intenzivněji. Beth byla zvyklá na neustálé nebezpečí, ve kterém žila. Přesto přimhouřila oči a automaticky se pokusila odtáhnout. ,,Jakmile tě uvidí venku, připrav se na jízdu, kočičku. Cesta do Rakouska je dlouhá a já si za dobu tady nezašukal.''

Beth se od něj nechala strčit do zad a vyrazila pomalým krokem dopředu. Ruce držela nahoře. ,,Tak se mnou nepočítej.'' panebože jak se mohla zamilovat do takového idiota.

,,Budeš skákat tak, jak já řeknu. A to i na mým péru.'' stiskla čelisti zlostně k sobě. Dneska ho zabije. A jeho smrt protáhne tak, jak to jen půjde.

,,Ne, díky.'' zasadil jí poliček kusem zbraně.

,,Nepokoušej moji trpělivost.'' nerada si to přiznávala, ale opravdu ho nezkoušela. Měla z něho strach.

Vyšli ven a Beth se málem zastavila. Do hajzlu. To bylo o dost víc agentů, než si myslela, že uvidí. Pohledem přelétla přes vojíny, které už stihli zajmout. Neslyšela žádnou střelbu. Všechno proběhlo v tichosti tak jako vždy.

Pohledem se setkala s jedním známým. David Williams. Ten, který svého kamaráda nechal ve spánku na ublikaci. Klečel na kolenech v prachu a díval se na ni vyděšenýma očima. Ta trocha naděje zmizela, když viděl, že má u hlavy zbraň taky.

Hugh ji kopnul zezadu do kolene. Klekla si a očima skenovala okolí, zatímco on jí vázal ruce za zády. Ještě předtím, než ji donutil si lehnout úplně, spatřila povědomého blonďáka. Brian. A měl o zbraň více.

Doufala, že je pro ni. A když na ni pokývnul, věděla, že ano.

Tvář položila na levou stranu a na krátko zavřela oči. Neměla tu zálohu. Byla to jen ona a Brian. A v moment, kdy se spustí roztržka, bude se Brian muset bránit, protože po něm dost možná půjde každý vojín. Kdyby neležela svázaná na zemi, byla by na ráně i ona.

,,Žádný blbosti Winter. Něco zkus, a nebudu to jenom já, kdo si zapíchá.'' zašeptal ji do ucha.

,,Nemůžu dýchat.'' zafuněla. Mohla, ale potřebovala čas. ,,Překulím se na záda.''

,,Ty si nediktuješ, co uděláš.''

Oddechla a otevřela oči. ,,Prosím.''

Chvíli na ni koukal, ale nakonec souhlasil. Jen co ležela na zádech, začala si přehřívat provazy na rukou. Celé její zajetí muselo vypadat opravdově jen proto, aby měla čas na vymyšlení plánu bez ztrát na životech.

Provaz pustil, ale to neznamenalo začátek šarvátky. Musela počkat, než tu budou všichni. Protože až tady budou všichni, bude tady i většina agentů. 

Hleděla na světlou oblohu a srpek měsíce, který byl ještě pořád vidět. Byla to krása. Ale ještě větší by byla v případě, že by ji zase nešlo o život. Přesně o tomhle mluvila, když se chtěla držet dál od Steva. Jejich poslední den a noc neměli skončit takhle.