Když Beth vkročila z koupelny do pokoje, první podezřelá věc, které si všimla, byl naprosto prázdný pokoj. Tedy, samozřejmě v něm byl nábytek a několik osobních věcí, které si s sebou směli vzít, ale nebyl tu Steve.
A když v místnosti nebyl on, působila prázdně. Tak to bylo odjakživa.
Až poté si všimla papíru na posteli. Ležel na perfektně složeném triku, které rozhodně nebylo její.
Jemně ho vzala do ruky a otevřela ho. Mimoděk se začala usmívat. Uprostřed stránky stálo jen jedno slovo, které bylo napsáno perfektně uhlazeným písmem.
Střecha?
Od dveří se ozvalo zakašlání. Trhla sebou a zrak obrátila k blonďákovy, který tam nervozně přešlapoval.
,,Takže, zjistil jsem, že použít střechu úplně nepůjde a... no... byla jsi rychlejší než já.'' na tváři mu pohrával nejistý úsměv.
Beth se hlavou honilo spoustu myšlenek, které tentokrát dokázala naštěstí umlčet. ,,A jaký je náhradní plán?''
Stevovy se po tváři rozlila červeň. ,,Nestihl jsem ho vymyslet.''
Beth sáhla po triku na posteli a pár kroky se dostala před něj. ,,A potřebujeme vůbec jít pryč z pokoje, abychom mohli být spolu?''
,,Chtěl jsem- hádám- no-'' zhluboka se nadechl. ,,Asi jsem jen chtěl, aby se naše první schůzka neodehrála tady, mezi čtyřmi stěnami.''
,,Víš, že by nás nikdo neměl vidět spolu o samotě.'' zdálo se, jakoby ho to opravdu trápilo. Ale Beth se tím nechtěla zabývat doopravdy.
Výraz v jeho obličeji povadl. ,,Nad tím jsem skoro nepřemýšlel.''
Beth ho vzala za ruku. ,,Tak to je dobře, že vím o plno místech, kde nás všichni nechají na pokoji.''
...
Když se oběma podařilo vykrást ven - nutno podotknout, že to bylo až primitivně jednoduché - protáhla Beth Steva několika uličkami, aby se dostali do jednoho z pochybných podniků. Ve skutečnosti pochybný nebyl, ale byl to ten název, jaký dostal, když se stalo veřejným tajemství, co za lidi se zde schází.
Beth si nebyla jistá, jakou reakci bude Steve mít. I když to o ní věděl, nikdy se o tom spolu pořádně nebavili. A navíc byl katolík. Rozhodně jeden z těch nekonzervativních, ale co ona o tom věděla? Nic. Existenci Boha naprosto popřela v momentě, kdy si uvědomila, kdo je jejím otcem.
Steve ve tváři ovšem neměl odsouzení. Místo toho si celé místo i lidi prohlížel se zvědavostí. A poté, co se k němu Beth přemístila do bezprostřední blízkosti a on jí mohl položit ruku kolem pasu bez toho, aniž by se jich kdokoliv na cokoliv ptal, se přestal i rozhlížet a soustředil se jen na ni. Přestože už nebyli ve výcvikovém centru v New Jersey ani na frontě, pořád by se vztah mezi nimi dal považovat za vztah na pracovišti. A prakticky byli nenahraditelní, ale byli dva. To znamenalo, že by je sice nevyrazili, ale velmi snadno by je mohli rozdělit a poslat míle od sebe.
Steve pomohl Beth na barovou stoličku a tu svou si popotáhl co nejblíže k ní. Byli až úplně na konci baru, v rohu a relativní tmě. Prostorem se nesl kouř z tabáků a cigaret, což n viditelnosti rozhodně nepřidávalo. Ale je dva to od doby, co v sobě měli sérům, neovlivňovali. Teď v kouři viděli jako na normálním světle, když ještě byli lidé.
Steve svým pohledem přejel na Beth.
Neměla dost času se připravit, a tak se jen převlékla do šatů s hranatým, přesto hlubokým, výstřihem v královsky modré, které na ní nikdy neviděl. Vlasy si rozčesala a nechala volně spadat po zádech jako vodopád mědi v několika odstínech. Zvýraznila si řasy a rty. A to bylo všechno.
ČTEŠ
Kapitánka // ff Steve Rogers, [1]
Fanfic,,Počkáš na mě?'' Beth mu pohlédla zpříma do očí. ,,Tohle ale není šťastně až do smrti, Steve. Takhle to nefunguje, nevíš do čeho jdeš.'' Její přímost ho překvapila. A hlavně ho překvapilo, že neřekla razantní ne. Nebyli milenci a kamarádi si takové...