Kapitánka // ff Steve Rogers, [1]

Slova vraha

Šlo to tak každý den. Jen co padla tma, Beth se protáhla škvírou v okně. Každou noc se opakoval stejný scénář.

Beth vždy něco přinesla v batohu a tu věc tam nechala, ať už se Steve snažil jakkoliv ji vrátit. Občas to bylo jídlo, které bylo v tuhle dobu prakticky k nedostání. Občas to bylo oblečení nebo knihy.

Nechtěla nic na oplátku a Steve upřímně netušil, kde ty věci bere. Vždycky jí udělal večeři a ona ji bez zbytečných řečí přijala. Mluvili nebo ne. Steve jí následně půjčil oblečení, protože ji nehodlal nechat odejít v tak pozdní hodinu a spát v tom, v čem přišla, nemohlo být pohodlné.

Občas se ukázala a stěží držela oči otevřené. Občas měla tolik energie, že Steva naučila pár bojových hmatů, které by snad i mohl v souboji uplatnit, kdyby byl vyšší a silnější. A Steve se konečně cítil dobře. Měl nulové zkušenosti s opačným pohlavím, od toho tu byl Bucky. Žádná žena by dobrovolně nechtěla jeho, ale Beth...

Nedělala si z něj srandu kvůli jeho výšce nebo vzhledu. Ani si to nemyslela, bylo to poznat. Trávila s ním čas ráda a Steve měl konečně pocit, že se do jeho života vrátila ta část, která mu scházela.

A zůstávala s ním přes noc.

Vždy jí nabídl, že se vyspí na pohovce a ona ho vždycky stáhla k sobě do postele. Její stav se zlepšil prakticky po pár dnech, ale zhojení těla neznamená zhojení duše. A Steve se bál, že ať už to byl kdokoliv, podařilo se mu Beth téměř zlomit. Dostat na dno.

V noci se občas budila z nočních můr. Nemlátila sebou a Steva to stěží kdy vzbudilo, přestože už nějakou dobu nespali zády k sobě, ale v objetí. Každý den přemýšlel nad tím, že udělá další krok a každý den si to rozmyslel, když mu došlo, že by ji mohl ztratit.

Každé ráno se probudil bez ní. Někdy bylo místo v posteli vyhřáté a první zvuk, který slyšel, bylo klapnutí okna. Někdy to bylo jakoby v posteli ani nespala, přesto se na jeho oblečení brzy začala usazovat její vůně.

Voněla jako déšť, z kterého často přišla. Nebo jako růže s trochou medu. Voněla jako hřích, který by moc rád měl otisknutý na kůži.

A když odešla, barvy zeslábly a on si uvědomoval, že je přechodnou stanicí. Znal její typ. Už kdysi přešel na to, že umí svádět lidi a manipulovat s nimi. Nemyslel si, že to na něj kdy použila, aby dosáhla svého. Byla to jen schopnost, se kterou si v nudných chvílích pohrávala.

A i kdyby snad nebyl přechodnou stanicí na které se vystřídá s jiným mužem, byl přechodníkem pro její setkání s Buckym. Až se odhodlá za ním zajít, přestane chodit do jeho bytu. Přestane s ním trávit hodiny v kuse a její clona vlasů ho už nikdy nebude šimrat v nose.

Postel bude chladná, nedotčená a útulná, ale ne tím způsobem, jakým ji zútulnila ona. Zase začne vařit jen jednu porci jídla a bude tu sám. Domov zmizí stejně jako zmizel, když zemřela jeho matka.

Povzdechl si a rozhlédl se po plném baru. Z myšlenek na Beth ho vytrhla Buckyho ruka, jež ho lehce praštila do ramene. Vina se mu svíjela v žaludku. Doufal, že se ke znovuobjevení i pro něj rozhoupe brzy.

,,Tak co se děje, Rogersi? Posledních pár dní skoro netrávíš v přítomnosti a nekontrolovatelně se usmíváš. Sbalil jsi tu kočku co prodávala zmrzlinu v Prospect Parku? Říkal jsem, že zaboduješ.'' jeho bezstarostný úsměv. Dřív se sám sebe ptal, jak se mohl přes zmizení své sestry přenést tak rychle, ale jestli věděl o tom, kdo její otec je a v jak velkém nebezpečí žije, byl si jistý, že udělal vše pro její ochranu. A taky po čase viděl, že se s tím nikdy nesmířil. Odmítal myšlenku, že někdo někdy najde její tělo a on ji bude muset identifikovat. Byl v tom stejně zatvrzelý jako Steve.