Kapitánka // ff Steve Rogers, [1]

Přání

Steve trávil většinu nocí u Beth. Sice bylo těžší ráno nenápadně vyklouznout, ale už během druhého pokusu zjistil, že ona není schopná v jeho pokoji zkrátka usnout. Děsila se každého stínu, nedostatku poschovávaných zbraní a prostředí, které neměla dostatečně zmapované.

Uplynulo pět nocí a dvě zbývali. Beth věděla, že je to jejich poslední společný čas, kdy nejsou kamarádi. Po aplikaci séra to všechno stačí a oni se vrátí do zajetých kolejí nebo se možná odcizí úplně. Plukovník s obavami sledoval její nasupený výraz. Sice nakonec nemusela jít s tím starým páprdou - vzdorovala tak dlouho, až si stihl najít jiný doprovod - to ovšem neznamenalo, že nejde vůbec. V ten moment kdy Stark zjistil, že je volná, okamžitě ji do toho nastrčil zase on.

Tentokrát kvůli jiným věcem. Převážně tomu mohla vděčit dvojitému agentovi, který se má vyskytnout na akci i s informacemi.

Plukovník ji s obavami sledoval. Beth se tvářila všelijak, jen ne šťastně. A její mrazivou náladu v místnosti cítili všichni. Kolem zuřila válka, ale páprdové si spokojeně kouřili doutník, chlastali a pořádali večírky. Bylo ovšem jasné, že není naštvaná jen kvůli tomu. Nikomu nehodlala prozradit, že ji připravují o drahocenný a omezený čas se Stevem. Stejně by ji kvůli tomu nenechali se z tohohle vyvléknout.

,,Proč vůbec musím být v tomhle?'' promluvila najednou a dvěma prsty znechuceně nadzvedla kus hnědé přiléhavé látky. Když vyšla ze svého pokoje, nejeden pohled na ni zůstal upřený. Fungovalo to, ale mnohem radši by odpovědi získala troškou vyhrožování nebo jednou ranou pěstí.

,,Nelíbí se vám?'' zeptal se ji sarkasticky plukovník. Nemohl to ale nijak komentovat, protože si je obstarala sama a z vlastních prostředků.

Zašklebila se. ,,Mnohem radši bych tam šla v kalhotách a saku.''

,,A já bych zase mnohem radši slyšel užitečné informace o Hydře. Ne všichni dostaneme to, co chceme.''

Na oko pokývla uznale hlavou. ,,Konečně při vašich odpovědích neusínám.''

Plukovník protočil očima, ale dřív než stačil z úst vypustit další větu, vrazil do místnosti Howard.

Očima zůstal viset na ní. Ten lesk v jeho očích se jí vůbec nelíbil. Naštěstí se stačil vzpamatovat dřív, než to začalo být divné. ,,Vypadáte úžasně, slečno Barnesová.''

Založila si ruce na hrudi a věnovala mu významný pohled, který ho měl uzemnit. ,,My si najednou tykáme?''

,,Sice tě někteří z nich už po mém boku viděli, ale budu spoléhat na to, že měli příliš zastřené myšlení alkoholem.'' řekl jí zvesela. ,,Navíc mám pocit, že rovnou začít tykat takové krásce by bylo krajně neslušné.'' dodal.

S Beth to nepohnulo.

,,Starku?'' zeptala se ho agentka Carterová.

,,No neříkejte, že nevypadá skvěle.'' zeptal se jí teatrálně.

,,Na to se neptám. Ale ani jeden z vás se nikdy nezmínil, že jste spolu už někde byli.'' to bylo chytré. Beth pro dobro Howarda doufala, že si po cestě sem stačil něčeho přihnout, protože jinak to pro něj neskončí dobře.

Howard se podíval na Beth. Ta jen stiskla rty do tenké linky na znamení těžkého nesouhlasu s čímkoliv, co řekne. ,,Jak jsem říkal, agentka Barnesová je nejlepší ve svém oboru. Dostala i mě.'' žoviálnost zastírala nervozitu.

,,Ne, že by to bylo něco těžkého.'' zamumlala si spíš pro sebe, ale stejně ji všichni slyšeli.

,,Beth jen potřebovala informace, že?'' přikývla. Ani jeden z nich nehodlal vyprávět jejich komplikovanou historii. Kdyby jednou začali, bylo by to na dlouho. A Howard věděl, že Beth by v obraně sebe samé vytáhla jeho náklonost.