Kapitánka // ff Steve Rogers, [1]

Se sérem v krvi

Senátor si jí prohlédl od hlavy až k patě. ,,To není špatné. Na ženu rozhodně ne.'' řekl nakonec. Beth potlačila nutkání protočit oči. Stačí jen další malou chvilku hrát hodnou holku. Jen chviličku a bude konec. 

,,Donutili nás k tomu nečekané okolnosti.'' začal obšírně plukovník. Nečekanými okolnostmi myslel to, že za ním podle domluvy přišla v sedm ráno. A omylem vyrazila dveře, než mu to vůbec stihla říct. Slovo ,vztek' by jeho reakci nedokázalo popsat ani z poloviny, když mu došlo, proč se tak stalo. ,,Počkali bychom na vaší přítomnost, ale vyskytli se u ní jisté zdravotní komplikace. Včera... došlo k menší nehodě na základně.'' lež. Ale koho konec konců zajímala pravda, že?

Nechali ji samotnou v rohu místnosti u skla a oba přešli se senátorem na druhou stranu místnosti. Teď za zády měla pouze jednoho vojáka, kterého k ní ráno plukovník připoutal. Kdyby chtěla, zbaví se ho rychle, zatím však nebyl žádný důvod.

Pozorně si prohlížela příchozí lidi. Jakoby jim nestála za pozornost. Přesně jak plánovala. Dnes nepotřebovala být vidět ani slyšet. Pohlédla dolů do sálu a pozorovala, jak si Steve stáhl triko podle pokynů Erskina.

Zkousla si ret. Nevěděla, jak to probíhalo u ní a mírně řečeno se bála toho, co uvidí. V podstatě okamžitě ztratila vědomí, což se stát nemělo. Ale jinak se vše povedlo podle plánů a ona zatím žila.

Měla obavy. Neměla u sebe žádnou střelnou zbraň ani luk. V případě nouze by musela být zbraní sama o sobě, popřípadě si vystačit s jedním nožem v botě. Před tolika lidmi se jí to nezamlouvalo, ale už si zvykla, že málokdy dostane možnost volby.

Steve se položil do kovové rakve a předtím než se zavřela, střetli se krátce jejich pohledy. Dnes se ještě nepotkali, proto se ho na dálku pokusila pohledem uklidnit, ale sama věděla, že se jí to úplně nepodařilo. Hlavně kdyby nebyl vystrašený, jeho hrdost by mu nedovolila se na něj podívat. Urazil se přesně v ten okamžik, kdy zjistil, že zákrok podstoupila sama a bez toho aniž by mu cokoliv řekla.

Pak šlo všechno rychle. V jednu chvíli stála vedle agentky Carterové na schodišti. Vypadalo to, že se něco strašně pokazilo, ale nebylo tomu tak. Ve chvíli druhé musela odtrhnout pohled od perfektně vypracovaného těla a pohledem do jeho tváře ho zkontrolovat. No a ve chvíli třetí šlo všechno do kopru.

První chvíle odvedla její pozornost a agent Hydry o kterém neměla ani tušení - přestože měla špatný pocit - toho využil. Ve chvíli druhé se s ostatními přemístil dolů a odpálil bombu. A ve chvíli třetí Erskina nestihla k zemi stihnout dost rychle. Život z něj prchal jako voda z rozbité sklenice. Nevěděla, jak tohle sdělí Brianovy. 

Poklekla k němu, ale on krátce zavrtěl hlavou. ,,Běž.'' naznačil ústy. Beth se rozhlédla okolo. Ten agent zmizel také, sakra.

,,Ráda jsem vás poznala doktore.'' zamumlala rychle, když k němu přiklekl Steve a ona naopak vstala. ,,Tohle jim neprojde.'' ucedila skrze zaťaté zuby a dala se na pronásledování agenta. Nikdo se jí nepokusil zastavit, ale cítila plukovníkův pohled v zádech.

Muselo mu dojít, že teď má před sebou cíl, který rozhodně uniknout nenechá. Byla lovcem. Nenechá ho uniknout. Za doktorovu smrt zaplatí.

Stěží za ním vyběhla, strhla se sprška kulek. Nebylo těžké se jim vyhnout. Očividně poslali nováčky na úkol, který měl být lehkým. Doteď o ní nevěděli.

Steve běžel za ní, cítila to. Musela toho využít, proto se nevydala za agentem, ale o tři ulice dál k domu, kde bydlela. Stěží vběhla do postranní uličky, hrubou silou vytrhla cihlu a vytáhla luk s toulcem. Cihlu dala zpět, na oblečení obleku, který tam skryla pár hodin nazpět, neměla čas.