Kapitánka // ff Steve Rogers, [1]

Znovu...

Poskládala si nohy do tureckého sedu a vzpřímila záda. Ostatní kolem si začali zvykat, že se nechová normálně. Nedostatek empatie, nesprávné vyhodnocení emocí nebo prostý nezájem byl na denním pořádku, který nehodlala ani kvůli armádě měnit. Ne, když jim odhalila svoji identitu.

Stark se k ní naklonil. ,,Měla bys někam zajít.''

S nezájmem a ustavičně naštvaným výrazem se na něj podívala. ,,Jako kam?''

,,Vypadá to že potřebuješ... rozptýlení.'' neurčitě se usmál a odtáhl se od ní. Přesně věděla, na co naráží.

Na oplátku se k němu nyní naklonila ona. ,,Jestli mi radíš, že potřebuju opíchat, tak s tebou to rozhodně nebude.'' Howard po ní střelil překvapeným pohledem, nad kterým musela jen protočit oči. Opět se soustředila na již několikátou schůzi, které byla součástí.

,,Barnesová, vláda si vás chce půjčit na jednu záležitost.'' řekl plukovník ne příliš nadšeně.

,,Vláda?'' optala se agentka Carterová.

,,Prosadil si to premiér.'' zakroutil hlavou.

,,Nezajímá mě, kdo si to prosadil, pane. O co jde?'' hodně rychle si uvědomila, že nyní byla částečně u velení i ona. Všechno se stalo až moc rychle. V jednu chvíli byla jejich jedinou možností a od té té doby jí téměř nikdo nic neodmítl. Věděla, že ostatní museli minimálně tušit, že si svou moc uvědomila.

,,Doprovodíte ho na společenskou akci.''

,,A?''

Povzdechl si. ,,A nic.'' tak odtud vítr vane. Klepy o něm zřejmě byly pravdivé.

Zvedla k němu pohled. ,,Na takovou práci si může najmout kohokoliv jiného.'' lehce vztekle švihla rukou ve vzduchu a zapřela se o stůl. ,,A pokud mě chce na jinou špinavou práci, tak se mu možná stane menší nehoda.''

,,Barnesová!''

Pokrčila rameny. ,,I když plně respektuju kohokoliv, kdo si vydělává svým tělem, já tohle dělat nebudu.'' jo, toho si užila sama už dost. Ať už v momentech, kdy potřebovala informace, na kterých závisel život Erskina, nebo v Hydře.

Rozhlédla se po ztichlé místnosti. Erskine na ni hleděl zamyšleným pohledem, agentka pročítala složku, Stark koukal do země a plukovník se s ní měřil pohledem. ,,Ne.''

,,Barnesová, když to neuděláte, možná zruší tenhle projekt.''

,,A to je můj problém přesně odkdy?'' zvedla jedno obočí a ignorovala Starkovo uchechtnutí nad její drzostí. ,,Nenechám se osahávat starým páprdou.'' zavrtěla se na židli. ,,A nejde jen o to. Nemám na podobné práce čas.'' Plukovník se postavil a kývl na ni hlavou. ,,Promluvme si mezi čtyřma očima.''

Následovala ho do malého odděleného prostoru, který mohl být jeho soukromou pracovnou. Povzdechl si. ,,Nezdálo se, že byste podobné problémy měla i s rekruty. Nestrávil jeden z nich pár dní nazpět patnáct minut ve vašem pokoji?''

Pokrčila rameny a zachovala tvář, z které nemohl nic vyčíst. Nic kromě lehké arogance. ,,Co se tím snažíte říct?'' ve skutečnosti jí srdce bylo neskutečně rychle. Od té doby se Stevem nemluvila. Ignorovali se navzájem, ale kdyby ho kvůli jednomu rozhovoru vyhodili z programu, nikdy by si to neodpustila. A on jí také ne.

,,Za patnáct minut se dá stihnout poměrně mnoho věcí.'' byl to teď jeho pohled, který ji propaloval skrz na skrz.

Chtěla odseknout něco o tom, že jí by patnáct minut definitivně nestačilo, ale to vědět nemusel. ,,Pořád nechápu, na co narážíte.'' chápala to až moc.