Kapitánka // ff Steve Rogers, [1]

Chrániče

Steve se opatrně pohnul a rukou, která držela zip, začal sjíždět dolů. Beth se rozbušilo srdce a přelila ji menší vlna nervozity, paniky a nadšení zároveň.

Několikrát k ní zvedl pohled, než ho zase sklopil.

Když zipem dorazil nakonec, chytil obě strany pevné látky u ramen a jemně ji stáhl pod její ramena. Beth k němu natáhla jednu ruku s chráničem. Nepomáhala mu, jen držela, když se snažil popasovat s chráničem pro střelbu z luku. Vzhledem k tomu, že uměla využívat obě ruce, musel celý proces prostoupit dvakrát.

Teprve poté mohla kombinéza spadnout k jejím bokům. Nečekala, že sundá i její bezprsté rukavice, ale stalo se.

Stála před ním nervozní a do půli těla nahá.

Steve se rukou opatrně dotkl nejnovějšího zranění na její paži. Krev lehce prosákla přes obvaz, ale bylo vidět, že krvácení skončilo. ,,Byla jsi na misi?''

,,Ano.'' ztěžka polkla, ale musela mu to říct. ,,Líbala jsem se s někým.''

Steve se mírně odtáhl. ,,Líbí se ti?''

,,Kdyby ano, myslíš, že bych se dneska vrátila?'' tohle bylo nejvíc, kolik mu toho kdy řekla o svých pocitech. Překvapeně se na ni podíval a pak se lehce pousmál.

,,Hádám, že nakonec nebudu tak strašný.''

Beth chytila jeho dlaň do svých a pomalu ji přiložila na místo, kde ji splašeně bilo srdce. Možná zacházela moc daleko, možná překračovala stanovené hranice, ale nemohla to vydržet. ,,Cítíš to?'' přikývl. ,,Už nikdy si nemysli, že jsi strašný. Protože strašný člověk, by mě nedonutil cítit tohle.'' slova jí tiše vyklouzla z rtů.

Polkl a očima našel ty její. ,,Co cítíš?''

Přiložila si jeho ruku ke své tváři a zavřela oči. Zhluboka se nadechla, než vůbec mohla promluvit. ,,Všechno, co bych cítit neměla, Stevie. Všechno, proti čemu se musím stavět, abych tě ochránila.''

,,Tak se proti tomu nestav a místo toho mě nauč bojovat.'' sklopila hlavu. Kouzlo okamžiku bylo pryč. ,,Nemyslím teď hned. Ale ty se bojíš, že mi tvůj otec ublíží, aby ublížil tobě. V tom případě ale nezáleží na tom, jestli jsme jen přátelé nebo něco víc. Půjde po tom, kdo je ti nejbližší.'' a ty nikoho jiného nemáš. Zůstalo viset ve vzduchu.

,,Steve, já...'' v očích se jí zaleskly slzy. ,,Ty chceš velkou rodinu, zatímco já bych si nevěřila ani s péčí o psa. Chceš mít rodinný dům v Brooklynu a žít tam v klidu až do smrti, zatímco já mám problém zůstat na jednom místě a nejradši bych žila v bytu mezi oblaky nebo na samotě hluboko v lese. Zatímco ty můžeš mít děti,'' polkla slzy. ,,Já ne.''

Poraženecky sklopila hlavu, ale netrvalo dlouho, než ji dva prsty přinutily hledět skelnýma očima do jeho laskavých. ,,To bylo před pár lety, když ještě nezuřila válka. Teď to vidím jinak a vím, že všechno se dá vykomunikovat.''

,,Děti stěží, když mám přeříznuté vejcovody.''

,,A kdo říká že musí být naše vlastní. Kdo říká, že vůbec nějaké musíme mít?'' rozhodil rukami. ,,Přestaň nad vším tak přemýšlet. Vím, že je to tvá tendence pro přežití. To všechno vím. Ale v životě jde o víc!''

Pevně ho objala a nechala se od něj kolébat, než ji jemně nasměroval do postele. ,,Pomož mi ti sundat ty nemožné chrániče.'' řekl po chvíli. ,,Potřebuješ se prospat. Hádat se a diskutovat o vzdálené budoucnosti můžeme i jindy.''

Beth se v noci probudila dvakrát. Jednou kvůli noční můře a podruhé, když se Steve snažil nenápadně zmizet.

Přitáhla si ho zpět k tělu a zabořila obličej do jeho hrudníku. Jeho ruka se okamžitě ocitla v jejích vlasech, které teď připomínaly spíš ptačí hnízdo. ,,Musím jít.'' teplo jeho těla bylo příjemné a uklidňující. Kolébalo ji zpět ke spánku a nutilo ji poddat se čemukoliv, co by po ní chtěl.

,,Nechoď.''

,,Chodby se za chvíli začnou zaplňovat.''

Povzdechla si a přinutila se otočit oči. ,,Tak fajn.'' sama nejlíp věděla, že než základna ožije, musí vyřešit ještě jednu věc a pak ji čeká dvou hodinová cesta zpátky do New Yorku. Kdyby nebyla tak tvrdohlavá a nechtěla zoufale vidět Steva, mohla se teď ve svém bytu v Brooklynu připravovat na výslech.

Natáhl se k ní pro jeden krátký polibek. Následně opatrně zmizel z jejího pokoje.

...

Howarda našla tam, kde se poprvé na základně potkali. Kreslil nákres, ale v moment kdy se za ni dveře s úmyslně hlasitou ránou zavřeli se otočil. Okamžitě nasadil veselou masku. Jeho kruhy pod očima byly znatelné stejně jako cucfleky vykukující z pod límečku košile.

Beth se k němu rozešla klidným krokem a s kamennou maskou na tváři.

,,Má drahá! To je- uh.'' hlava se mu otočila na stranu, jak mu dala facku.

,,Oba dobře víme, že umím dávat i větší.'' jeho oči putovali po jejím klidném obličeji.

,,Nevypadáš, že bys byla naštvaná.''

,,Taky že nejsem. Šlo mi jenom o princip, pokračuj v čemkoliv, co jsi dělal. Jsem ráda, že jsem s tebou zbytečně neztrácela čas a žádný další ztrácet nebudu.'' oznámila mu chladně.

Obličejem mu prolétla panika. ,,Beth, já- počkej!'' zastavila se. ,,Byla to chyba. Neměl jsem s ní spát, já-''

,,Tys s ní spal? Není to čistě náhodou manželka nějakého ministra?''

,,Počkej, ty jsi nevěděla, že jsem s ní měl sex?''

,,Ne, viděla jsem vás se líbat u stěny. Řekla jsem si, že při nejhorším dostaneš pěstí a vrátíš se s oteklou čelistí.''

,,Ach- proč jsem-''

,,Howarde, je konec.'' zopakovala.

,,To nemůžeš myslet váž-''

,,Můžu a myslím. Jsme přátelé a tady to končí.''

,,Beth-'' Dál ho neposlouchala. Otočila se na patě a odešla. Šlo to dramatičtěji, než čekala, ale pořád to byl ten lepší scénář.

Neběžel za ní, nešel za ní, dál na ni nevolal. Jen si tím potvrdila, že udělala dobře. Povzdechla si a zašla do místnosti se zbraňmi.

Postupně si znovu připevnila chrániče na té laciné kopii toho, v čem bojovala doopravdy. Povzdechla si, svezla se na židli a se zavřenými očima úlevně zaklonila hlavu. Jen co se její zátylek dotkl chladné stěny, uvědomila si jakou chybu udělala.

Na krku ji zastudila ostrá čepel nože.