Kapitánka // ff Steve Rogers, [1]

Jen vydržet

Loki s ní nemluvil. Nechtěl ji odpustit, že využila jeho největší slabiny (intolerance tepla) a vzduch za sebou jím prosytila natolik, aby nebyl schopný za ní jít. Občas zapomínal, že rozhodně není natolik silná jako on, ale dostatečně na to, aby ho dokázala zdržet.

Přesto pomohl ošetřit pár vážně zraněných. Podle grimas, které byly určené jen jí, tušila, že je to hluboce pod jeho královskou úroveň, přesto to dělal. Chtěl jí udělat radost a zajistit si důvěru u zbytku. Snažil se přežít na nyní nepřátelském území. Někteří se na něj dívali s podezřením, ale neodvážili se říct ani slovo. Na to příliš vzhlíželi ke Stevovi a k ní.

,,Takže máme bráchu.'' pronesl tiše Bucky. Přešla k němu a posadila se na kládu, která byla u malého ohniště. Někteří nejedli dny, ne-li týdny. Steve řekl priority a všichni se jimi řídili. Bylo tu několik stovek mužů.

,,Hm.'' řekla zatímco rukou nechala oheň rozhořet ještě více. Nikomu nemuseli ubývat síly, které stejně neměli, kdyby chodili do okolí pro dřevo, když měli ji.

,,A ty máš... super schopnosti.'' hlesl a stejně jako ona se díval na oheň, který nyní hořel už z ničeho.

,,Spíš pozůstatky po Hydře.'' opravila ho. Vnímala, jak se na ni ze strany podíval, přesto si stále pohrávala s ohněm. ,,Jak moc si vzpomínáš?'' zeptala se ho, když se jí podařilo oheň ustálit. ,,Existují způsoby, jak bych ti mohla pomoct. Jen...''

,,Jak moc si vzpomínáš ty?'' přerušil ji.

,,Oh, takže si zase budeme hrát na to, že jsem malá a neschopná sestřička, která potřebuje ochranu?'' nemusela zvýšit hlas, aby do něj dodala dostatek sarkasmu. Jejich problémy zůstanou jejich problémy.

,,Viděl jsem nahrávky. Když jsem si částečně vzpomněl, pustily my nahrávky a řekli, že je to jen pár minut staré. Řekli, že když se přestanu vzpírat, už ti neublíží. Nemohl jsem riskovat...'' zlomil se mu hlas.

Nádech se jí zasekl v hrdle. ,,Co přesně jsi viděl?'' ne, ne, ne. Bucky se neměl dozvědět víc, než mu řekla. Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy. A přesto to věděl.

,,Jak často?'' věděla, na co se ptá, ale bylo to příliš kruté. Horší, než všechno ostatní, co jí kdo kdy udělal. Proč do toho Hydra zatáhla i Buckyho? Proč...

Pokrčila rameny a lehce se pousmála. Nesměla nahlas říct nic z toho, co se jí rozbíhalo v mozku. V lepším případě by ztratila čerstvou důvěru všech okolo. V tom horším důvěru Buckyho a Steva. ,,Někdy se celé týdny nic nestalo. Potřebovali mě mít čerstvou a schopnou pro mise. Někdy několikrát denně.''

Bucky ze sebe vydal zvuk, který měl značit pravděpodobně šok. ,,Nikdy jsem na tobě nic nepoznal. Myslel jsem, že se to stalo jednou. Že ti to udělal Hugh a v Hydře tě drželi...'' odmlčel se. ,,Sakra, proč jsem byl tak hloupej.'' obličej natiskl do dlaní a lokty zapřel o kolena. ,,Měl jsem si víc všímat. Sakra. Tohle je zlý. Tohle je...'' nemohl dokončit větu.

,,Hej. Já jsem v pohodě, Bucky.'' není a ještě dlouho nebude. ,,Už jsem si tím prošla a je to uzavřená kapitola. Nemusíš si nic vyčítat.'' bolelo ji, jak snadno se jí lhalo. Pravděpodobně to měla po matce. Otec byl také dobrý lhář, ale dokázala to prohlédnout.

,,Jsem sice blbej, ale ne úplně slepej.'' zamumlal. ,,Všechny ty noční můry, těch pár momentů, kdy jsi téměř nemohla dýchat,'' chytil jí za zápěstí. ,,ta snaha namluvit mi, že sis zápěstí pořezala někde venku.'' vyškubla mu ruku a chytla se jí za druhý loket. Netušila, že Bucky si všiml těch jizev po noži. Udělala to jen párkrát. Znechucovalo se jí to, ale spolehlivě to na pár chvil umlčelo hlučné myšlenky vinny v její hlavě.