Kapitánka // ff Steve Rogers, [1]

Překvapit ze zálohy

Steve znovu přistál na zádech, zatímco Beth zůstala pevně na nohou. Byl silný i rychlý, ale jeho mrštnost a soustředění zaostávali za jejími. Jenom jednou za celou hodinu tréninku se dostala na zem, ale stejně dokázala vyhrát.

Klekla si k němu na zem a něžně mu položila ruku na hruď. ,,V pohodě?'' vyrazila mu na pár vteřin dech, ale jeho dýchání se už vracelo do normy. ,,Možná bychom měli končit. Nejsi zvyklý trénovat hodiny denně.''

,,Ne, dokud tě aspoň jednou neporazím.'' posadil se a rozhlédl se po prázdné tělocvičně, kterou se Beth podařilo na pár dní získat na trénink. V nočních hodinách samozřejmě. ,,Mrzí mě to.''

Svezla se z dřepu na zadek a lehce vklouzla do jeho náruče. ,,Co?''

Steve ji vzal do náruče, opřel se o shozený boxovací pytel a položil ji do svého klína. ,,Že jsi tak dobrá. A zvyklá trénovat hodiny denně. Upřímně nejsem schopný říct jak moc se se mnou držíš nazpět. Vždyť se ani pořádně nesoustředíš a na zemi jsi skončila stěží jednou.'' povzdechl si a čelem se opřel o to její. ,,Nenávidím Hydru, nacisty, tvého otce a mnoho dalších. Protože je to jejich vinna, že jsi přišla o tolik.''

Na Beth při každém podobném rozhovoru dopadla vlna emocí. Nebyla zvyklá o mluvit. Každý její rozhovor byl povrchovým. A pak tu byl který také nechtěl mluvit o věcech, které ho trápili. Ale oba se snažili mluvit o problémech druhého, aby na to nebyli sami. A tak se stalo, že téměř každá jejich společná chvíle končila rozhovorem nebo příjemným tichem.

,,Taky nenávidím tvého otce.'' zasmála se. ,,Právě mi došlo, že Amerika nás miluje. Jsme vzory pro deseti tisíce lidí v téhle zemi. Ale-'' znovu se zasmála. ,,Ale ani jeden z nás nemá americký původ.''

Steve si ji přitáhl do pevného objetí. ,,V podstatě ani Američani nemají svůj originální původ, takže se to vynuluje.''

Steve se k ní naklonil pro polibek a Beth v následující chvíli ležela na břiše. Obě ruce měla za zády a nohy jí Steve přiklekl. Sakra, byl rychlý, tentokrát i mrštný a víc soustředěnější než ona. Beth se nevzpírala, i když oba věděli, že kdyby chtěla, po chvilce by se osvobodila.

Steve ji pustil a pomohl jí přetočit se tak, aby ležela na zádech. Pořád nad ní klečel a rukami se nyní opřel vedle její hlavy. ,,Dobrá práce, Rogersi.''

,,Dobrá práce, Barnesová'' jeho rty se konečně dotkly jejích.