Kapitánka // ff Steve Rogers, [1]

Na kočku a myš

Kromě toho, že Beth neměla celé dny na práci nic jiného, než procházet nekonečné množství nudných složek, ke kterým získala přístup nebo trénovat nováčky, nudila se. Další práci jí nikdo nepřidělil a tak po několika úmorných dnech nastal konečně ten, kdy mohla znovu vidět Steva.

Těšila se na něj a to i přes fakt, že bude muset zároveň čelit své noční můře. Do programu se nějakým způsobem dostal i Huge Rivers. Nenáviděla ho. Další nepřítel, se kterým se nechtěla už nikdy potkat. Ale poměrně rychle se dokázala přesvědčit, že se do programu nemohl dostat jen tak.

A že tu nemůže být s čistými úmysly.

Musí ho pozorovat a zjisti, co tu dělá.

A pomstí se.

,,Slyšela jsem, že jste si na misi vedla víc než dobře.'' obrátila se pohledem na agentku a zprávu, kterou Beth sepsala, aby byla jednou přečtena a navždy založena ve složkách.

,,Nedostala jsem ideální podmínky, ale zvládla jsem pracovat s tím, co jsem dostala.'' mimoděk si přejela po hojící se ráně na tváře. Otok už zmizel a rána teď vypadala jako normální strup.

,,A co ten muž? Pořád odmítáte říct, kdo to byl?'' odpověděla jí tichem. ,,Vidím, že ano.''

,,Bez prominutí, nikomu není nic do toho, kdo to byl. Objevil se a zase zmizel. Konec.''

,,Další agenti by se vládě hodili.''

Odvrátila pohled. Slíbila, že udělá cokoliv pro jeho ochranu. Dlužila mu život a dlužila i jeho otci. ,,Tenhle ne.'' Jestli svoboda byla to, co chtěl, mohl si jí teď užívat, kolik jen chtěl. A ona mu ji nehodlala vzít.

Zvedla pohled a setkala se s překvapeným pohledem dvou modrých studánek. Steve věděl, že tu je. Že se potkají. Nikdy mu ale neřekla, jak se potkají. Chvíli mu hleděla do očí, než stejným pohledem prozkoumala i všechny ostatní účastníky programu. ,,Nováčci, pozor!''

Věděla, co si prohlíží. Jejich překvapené výrazy, když spatřili černé oblečení a sundanou kapuci, která sundaná předtím nikdy nebyla. Když viděli osobu, jež měla být pouhou povídačkou a pohádkou pro děti vystrašené z války. Když viděli, že osoba, která odvedla mnoho práce za policii a FBI na území New Yorku, je žena.

,,Jsem agentka Carterová, pro ty co zapomněli.'' zastavila se jen krok za agentkou. Neměla v plánu, cokoliv říkat, ale když si agentka před ní nápadně odkašlala, přemluvila se.

Nejdřív ale protočila oči. ,,Vy víte, kdo jsem.'' Byla si sto procentně jistá, že kdyby nebyly před nováčky, Carterová by ji kopla do nohy. ,,Oslovujte mě agentko Barnesová. Budu dohlížet na to, že neumřete.'' očima se zastavila na Hughovi. ,,A pokud ano, vždycky se dá najít náhrada.''

Ten večer dobře slyšela, o čem si rekruti povídali. Ležela na posteli ve svém oddělném malém pokoji, naslouchala jejich průpovídkám a sama pro sebe se ušklíbla. Měli z ní respekt... a strach. Měli by mít. O Brooklynské legendě vzniklo za ty roky spoustu legend.

Slyšela o sobě spoustu věcí.

Třeba že se vyžívá ve svádění a to nejen mužů. Dělala to, ale nevyžívala se v tom. Bylo to odvedení pozornosti od bojů, které vedla. Takový typ uvolnění, díky kterému se ještě nezbláznila. I s tím to ovšem bylo na hraně.

Nebo ve svých krutých mučících technikách. Dvakrát nebo třikrát z agentů Hydry opravdu potřebovala získat informaci, ale její mučení nebylo mučení. Spíš to propojila s dříve zmiňovaný sváděním.

Stačilo se párkrát zavrtět na klíně a hned se informace získávali z nadrženého agenta snadněji. Pokud nefungovalo ani to, přišlo na řadu opakované snižování a zvyšování teploty v místnosti.

Když se ozvalo zaklepání na dveře, vytrhla se z přemýšlení nad její reputací a posadila se. ,,Vstupte.''

Rozhodně nečekala Steva. Opatrně se rozhlédl kolem sebe na chodbě a poté vešel do jejího pokoje. ,,Nečekal jsem... že tu budeš na takovéhle pozici.''

Opřela si loket o koleno a dlaní si podepřela bradu. ,,A co jsi čekal, Rogersi?''

,,Že tu budeš jako vojín.''

Vyhoupla se na nohy a vypočítavě k němu přišla. Viděla, jak ho ranilo, že mu o tom neřekla dopředu. Že mu neřekla o faktu, že ona je přízrakem jejich sousedství. Tak to mělo být. Měl by ji začít nenávidět a odejít od ní dál. I když to pomyšlení bolelo, nemohla mu přinést nic dobrého. Neměl s ní budoucnost.

Lehce ho převyšovala. Proto když přišla blíž, musel to být on, kdo zvedl hlavu.

Kdyby neudělal krok vzad, stála by mnohem blíž. ,,Tak to jsi čekal špatně.''

,,Tohle je šílený!'' nekřičel, ne, mluvil spíš šeptem.

,,Tohle je život.'' s dalším jejím krokem, opět couvnul. Sakra, neměla by to dělat. Neměla by se poddávat myšlenkám o něm a jí spolu. Měla by se zastavit a ne se ho snažit dostat do koutu, kde by neměl kam utéct.

,,Odkdy přesně jsi superhrdina?! Dvakrát jsi mě zachránila.''

,,Zachránil jsi se sám. Já ti jen dala čas na útěk.''

,,A jednou... jednou...'' hleděla mu do očí. Čekala, až vysloví, co má na mysli. Co jí dávalo motivaci přežít Hydru. Udělal poslední krok a zůstal přitisknutý u stěny. Neměla by si s ním hrát. Neměla by ho takhle využívat. Ale když mu teď dokáže vyjasnit, na čem doopravdy je, tohle se nezopakuje.

Problém byl v tom, že tentokrát to byla Beth, kdo začal. Ne Steve. A tím jak couval, ani nevypadal, že s ní kdy chtěl něco mít. ,,A jednou?'' nedokázala zastavit svou ruku, kterou ho jemně, přesto pevně, chytila za bok.

Hrudník se mu zvedal prudkými nádechy. Zavrtěl hlavou. ,,Utekla jsi.''

Nevnímala ho. ,,A jednou?''

Pohlédla mu do očí a překvapení ji málem srazilo na kolena. On ji chtěl. Pohledem visel na jejích rtech a toho, že to vidí, si nevšímal. Pohledem sjela na jeho pootevřené rty a dřív, než se stihla v tomhle debilním nápadu zarazit, přitiskla ho na stěnu mnohem silněji a setkala se s jeho rty.

Byla to chvíle plná pochybností, než jí začal polibky náruživě oplácet. Jednou rukou mu vysloveně drtila bok a druhou ho držela zezadu za krk.

Zdravý rozum se jí vrátil jako záblesk z čistého nebe. Rychle se odtrhla a udělala dva kroky nazpět. ,,Odejdi.'' musela si nasadit masku. Protkat svůj hlas ledem, aby ho odradila. Musela ho chránit. Nemohla mu dát nic z toho, po čem toužil. Nevyznala se sama sobě. Nemohla by tu pro něj být, když by to potřeboval, když tu nezvládala být ani sama pro sebe.

Nemohla mu dát klid, protože v něm neuměla žít. Nemohla mu dát bezpečí, jelikož ona sama pro něj byla nebezpečná. Nemohla mu dát svoji nevinnost, jež jí byla ukradena dlouhou dobu nazpět. Bezproblémový vztah? Hroutila se i pod dotekem jedné ruky. Nad manželstvím nepřemýšlela nikdy. Připoutat se navěky k němu a svěřit mu úplnou důvěru? Stěží mohla spát s další osobou v jedné místnosti. A děti, po kterých Steve toužil, ani existovat nemohli. O to se Hydra postarala.

,,Beth, co to-''

,,Dobrá hra na kočku a myš, ale už mě nebaví. Běž pryč.'' bolest v jeho očích ji málem přesvědčila se okamžitě omluvit.

,,Proč jsi taková?'' dostal ze sebe o pár otevření pusy na prázdno a minut později.

Nadechla se. Věděla, že to co řekne, ho odsud dostane. Následující věta zabolela i ji samotnou. ,,Možná nechci vládnout světu, ale jablko nikdy nemůže spadnout daleko od stromu, ne?'' kvůli jeho bezpečí si připustila svou podobnost se Smithem.