JIN, ČÍNA • QUING MING (PŘIBLIŽNĚ 4. DUBNA IO46 PŘ. N. L.)
Na konci tunelu Hlasatele čekal oslepující jas. Políbil její pokožku jako slunce brzy ráno v domě jejích rodičů v Georgii.
Sakura se k němu vrhla.
Nespoutaná nádhera. Tak Tobi nazval Sasukeho planoucí duši. Pouhý pohled na Sasukeho pravé já poslal celé mayské společenství během chvilky do plamenů. Včetně Ix Cuat, Sakuřina minulého vtělení.
Ale bylo v tom ještě něco.
Ten okamžik těsně před smrtí, když se Sakura cítila Sasukemu blíž než kdy předtím. Bylo jí jedno, co tvrdí Tobi: ona věděla, že Sasukeho duši poznává. Musí ji vidět znova. Třeba to půjde tak, aby to přežila. Musí se o to aspoň pokusit.
Vyletěla z Hlasatele do chladné prázdnoty rozlehlé ložnice. Místnost byla aspoň desetkrát větší než jakákoli z těch, které Sakura kdy viděla, a všechno v ní působilo rozmařile. Podlahu tvořil hladký mramor pokrytý koberci z celých zvířecích kůží. Jedna z kožešin měla i Zachovalou tygří hlavu. Štítovou doškovou střechu podepíraly čtyři sloupy ze spleteného bambusu. Blízko otevřeného okna stála obrovská postel s nebesy a pokrývkami ze zlatozeleného hedvábí.
Na okenní římse stál maličký dalekohled. Sakura ho zvedla, roztáhla závěs a vykoukla ven. Když si přiložila dalekohled k očím, byl na omak těžký a chladný.
Ocitla se uprostřed velkého města obehnaného hradbami. Stála asi na úrovni druhého poschodí a pod sebou viděla kamenný labyrint uliček se stavbami z proutí a hlíny. Vzduch tu byl horký a voněl po třešňových květech. Po modré obloze letěli dva barevní ptáci.
Sakura se obrátila k Tobimu. „Kde to jsme?" Tohle místo ji připadalo stejně cizí jako svět Mayů a stejně vzdálené v čase.
Tobi pokrčil ramínky a otevřel pusu, aby jí odpověděl.
„Psst," šeptla Sakura. Vzlyk.
Někdo tady tiše, tlumeně plakal. Sakura se soustředila na to, odkud zvuk vychází. Uslyšela ho znovu, za klenutým obloukem v protilehlé části místnosti.
Sakura se bosky vydala po kamenné podlaze k oblouku. Vzlykot jako by ji za sebou vábil a volal. Úzký chodníček se otevíral do další prostorné komnaty. Tahle byla bez oken a s nízkým stropem, jen matně osvětlená desítkami bronzových lampiček.
Uprostřed rozeznala malý kamenný bazének a lakovaný stolek plný nádobek s voňavými oleji, které dodávaly celé místnosti kořeněnou a teplou vůni. V rohu místnosti stála ohromná zelená skříň. Do jejích dveří byli vyrytí tři draci, kteří se na Sakuru potměšile usmívali, jako by věděli něco, co ona neví.
A uprostřed ležela na zemi mrtvola.
Než Sakura stačila rozeznat něco dalšího, spatřila, jak se k ní přibližuje jasně bílé světlo. Byla to ta záře, kterou viděla z tunelu Hlasatele.
„Co je to?" zeptala se Tobiho.
„Ehm... ty to vidíš?" podivil se chrlič. „To je tvoje duše. Další způsob, jak můžeš rozeznat svoje minulý vtělení, když vypadají fyzicky jinak než ty." Odmlčel se. „Ty sis toho předtím nevšimla?"
„Podle mě to vidím prvně."
„Jo!" vyrazil radostně Tobi. „To je dobrá zpráva. Děláme pokroky."
ČTEŠ
Vytržení (série Andělé 3) ✓
FanfictionVe třetím dílu série Andělé se dál odvíjí příběh Sakury a Sasukeho. Sakura s jistotou cítí, že někde v jejích minulých životech se skrývá něco - nebo někdo -, co by jí mohlo pomoci v tom současném. A tak se vydá na nejdůležitější pouť tohoto života:...
